Ministerstvo spravedlnosti očekává, že tím dojde ke zvýšení transparentnosti a důvěryhodnosti neziskového sektoru. To je ale podle senátora Ivo Valenty nesmysl a proto hodlá předložit svůj vlastní návrh zákona.
„Vládní návrh má pouze navenek přesvědčit veřejnost o tom, že se ministerstvo snaží něco udělat s bobtnajícím neziskovým sektorem a miliardami korun, které se každoročně v nevládním sektoru ztratí. Jsou to ale jen prázdná slova. Celý návrh je k ničemu – není například navázán na čerpání peněz od státu. Navíc ponechává splnění řady podmínek na poskytovatelích dotací, podporuje programy s nejasnými cíli a nekontroluje efektivně výsledky projektů,“ kritizuje senátor Ivo Valenta.
Ten chce udělat maximum k tomu, aby peníze z veřejných rozpočtů nemizely v černé díře a končily opravdu tam, kde je jich nejvíce potřeba. „Již nějaký čas mám připraven návrh zákona, který vychází z vládní předlohy, ale nastavuje spravedlivější podmínky pro všechny „nevládky“, které by se chtěly o status veřejné prospěšnosti ucházet. Především chci, aby dotace ze státního rozpočtu nad 1 milion korun byly ziskem statusu přímo podmíněny. Dále požaduji, aby se rozšířil okruh podmínek pro udělení statusu, stanovila se přísnější pravidla pro jeho udělení i pro správu těchto jednotlivých neziskových organizací. Status veřejné prospěšnosti by měl být jakousi značkou kvality a spolehlivosti, proto by mělo být samozřejmostí, že organizacím, které ho získají, stát umožní čerpat určité výhody,“ doplňuje v podrobnostech senátor Valenta.
Neziskových organizací v České republice přibývá. Jen za poslední čtyři roky se jejich počet zvýšil o téměř deset tisíc, a to na bezmála 128 tisíc neziskovek. Mezi řadu z nich pak veřejné rozpočty ročně rozdělí více než 16 miliard korun. Zjistit však, k čemu vlastně tyto peníze slouží, je často nemožné. To se musí podle senátora Ivo Valenty změnit. Vládní novela však s žádným řešením v tomto ohledu nepřichází.
„Neziskový sektor podporuji dlouhodobě, s představiteli mnoha, především regionálních neziskovek, jsem téměř v každodenní kontaktu. Proto vím, jak složitou situaci mají a jak těžko shánějí každou korunu na to, aby jejich organizace mohly financovat opravdu prospěšné projekty,“ uvádí senátor Ivo Valenta a dodává: „Na druhé straně je však v naší zemi několik účelové zakládaných neziskovek, které si na nedostatek stěžovat nemohou. Získávají velmi štědré státní dotace a hospodaří s nimi naprosto netransparentně. Proto jednoznačně trvám na nezbytnosti jasné koncepce a kvalitního kontrolního mechanismu tak, aby byl celý systém naprosto průhledný.“
V současné době v této oblasti schází jakákoliv důsledná kontrola hospodaření neziskovek a jejich nakládání se získanými dotacemi. Některé neziskovky navíc uvádějí informace o počtech zaměstnanců i samotných projektech, které budí pochybnosti. Veřejné prostředky tak mohou končit kdoví kde a nikdo to neřeší.
„Již dříve jsem řekl, že neziskovky nesmí o transparentnosti jen mluvit, ale především ji musí dodržovat. Některé tyto nevládní organizace mají například politické cíle a doslova požírají evropské či státní dotace. Mezi dalšími jsou různí ekoteroristé, bránící realizaci potřebných projektů, nebo organizace, které se uměle nabalují na módní a mediálně atraktivní témata, jakými je například uprchlická krize apod. Je třeba udělat legislativní změny a nastolit pořádek. Podporu si jednoznačně zaslouží malé vesnické spolky i velké organizace, které však dělají skutečnou charitu. Ale v žádném případě ne ty „nevládky“, které tunelují veřejné rozpočty, nebo vytvářejí nedemokratický nátlak na politiky i státní správu,“ doplnil senátor.
Naráží tím na fakt, že některé velké neziskovky, jako například Transparency International, Rekonstrukce státu a podobně, dlouhodobě vyvíjejí nátlak na politiky a používají často velmi agresívních metod, přičemž samy dělají jen pramálo k tomu, aby jejich působení bylo transparentní. Kromě toho mezi zdroje jejich financování patří také prostředky od zahraničních organizací, které finančně podporují ty nejradikálnější nevládní organizace.
„Musí být přece všem zřejmé, kam mizí desítky miliard, které si tyto neziskové organizace utrácejí. Veřejnost se nesmí spokojit s tím, že se tady pod maskou dobročinnosti přiživují někteří jedinci a peníze plynou na kdoví čí konta. Jak k tomu navíc přijdou menší a skutečně prospěšné neziskovky, které existenčně doslova balancují nad propastí?“ ptá se Ivo Valenta.
