Asi budete se mnou souhlasit, že to, co dnes sledujeme, se za dobře zvládnuté krizové řízení označit rozhodně nedá. Do druhé vlny šíření koronaviru vláda spadla opět ostudně nepřipravena. Promarnila veškerý čas, který jsme si na jaře draze koupili rychlým uzavřením ekonomiky, přísnou karanténou i velkou zodpovědností všech občanů naší země. Fakt nerozumím tomu, proč od jara nikdo nezaktualizoval pandemické plány, proč naše vláda na rozdíl od jiných zemí nepřipravila jasnou strategii boje s Covidem, aby občané i firmy věděly, k jakým restrikcím dojde za jakých konkrétních epidemických parametrů. A tak jsme se dočkali pouze toho, že scénář, podle kterého vláda minulý týden uzavřela ekonomiku, se nijak zásadně nezměnil od toho, který vláda horkou jehlou ušila na jaře.

Přitom nikdo nedokáže vysvětlit majiteli malého papírnictví, proč on musel zavřít, ale v supermarketech se mačkají davy lidí. Nebo proč musí restaurace bojovat o přežití, ale květinářství opět fungují bez přerušení. A takových příkladů bychom našli celou řadu.

A do toho tu máme všechny ty prapodivné přešlapy těch, kdo by měli nejlépe zvládat roli krizových manažerů. Nepřijatelná noční schůzka ministra zdravotnictví Romana Prymuly v prý uzavřené pražské restauraci byla už jen třešničkou na dortu podkopání veškeré důvěry ve vládní opatření. A to už ani raději nechci domýšlet, o čem se na této „tajné“ schůzce jednalo, proč se nemohla uskutečnit v oficiálních jednacích prostorách vlády či ministerstva zdravotnictví, ale také kdo měl zájem na tom, že se o takto „tajné“ schůzce dozvěděli bulvární novináři.

A výsledek? Místo intenzivního řešení krize se teď bude na klíčovém ministerstvu zdravotnictví přezbrojovat. Premiér se bude ještě chvíli přetahovat s prezidentem, který nebude chtít pustit svého oblíbence jen tak k vodě. Politici budou plamenně diskutovat, ale situaci v nemocnicích to nijak nevyřeší.

Na druhé straně mi připadá také nemístné, když si někteří jiní politici snaží nahnat politické body tím, že nastupují do nemocnice jako dobrovolníci. Nic proti pomoci nemocnicím, ale lidé, kteří zastávají klíčové exekutivní funkce, jako například primátor hlavního města, má teď plnit zcela jistě jiné důležité úkoly, než aby svou funkci krizového manažera populisticky vystřídal za dobrovolníka v nemocnici.

Bohužel to vypadá tak, že vrcholoví politici uvízli ve svém vlastním papalášství a vidění světa skrze zásady politického marketingu. Buď to neumí, anebo se bojí stát se skutečnými krizovými manažery. Jenže bez toho se z této krize jen tak nevymotáme.

Váš Ivoš