Proč? Vždyť novináři nejsou nesvéprávní! Umí česky, mají snad v sobě empatii vůči této skupině obyvatel a nepotřebují, aby je někdo vodil za ruku.
Rozhodně tu neznevažuji situaci osob s postižením, vždyť právě handicapovaným naše Nadace SYNOT pomáhá již více než 20 let. Jsou mezi nimi děti i dospělí - samozřejmě i vozíčkáři (tento výraz by se prý stejně jako řada dalších neměl používat, byť jej používají sami vozíčkáři) a osoby s dalším zdravotním či mentálním postižením.
S lidmi, kteří bohužel přišli na svět, případně vinou osudu skončili s různým typem znevýhodnění, komunikuji poměrně často. Vždy jsem obdivoval především to, že vesměs nechtějí být litováni a rvou se se svým osudem, jak to jde. Tím spíše si nepřejí, aby kolem nich někdo chodil po špičkách. Snaží se ze sebe v rámci možností dostat maximum a žít plnohodnotný život. Proto se například zapojují i do různých sportovních soutěží a podobně.
A čeho si na nich cením ze všeho nejvíce, to je v mnoha případech smysl pro humor a sebeironii. Vím, že je práh citlivosti u každého jinde, ale z mé vlastní zkušenosti si vážně nemyslím, že by právě tito lidé, kterým chce zmíněným způsobem zástupkyně ombudsmana pomoci, o tuto pomoc stáli…