Jenže nikdo už zároveň nemluví o tom, kolik peněz se po této cestě ztratí, kolik se utratí za papírování, správu a úředníky, a jak malé procento ve finále skončí u těch, kteří pomoc skutečně potřebují.

Budu opakovat pořád dokola, že vláda by udělala nejlépe, kdyby lidem nechala v peněženkách co nejvíce peněz a nesnažila se zdanit takřka každý nádech. Lidé by si pak mohli svobodně rozhodovat o tom, jak se svými penězi naloží.

Toto sociální inženýrství povede pouze k další a další nezodpovědnosti těch, kterým je lépe ve světě, svázaném regulacemi a nařízeními.