Konference byla primárně určena pro vinaře a jejím cílem bylo otevřít diskusi nejen na téma novely vinařského zákona především s těmi, s kterými Ministerstvo zemědělství zkrátka nemluví, protože pro něj nepředstavují potenciál silné voličské skupiny. Tedy pro malovinaře, majitele vinoték a pro ty, s kterými se zkrátka o novele vinařského zákona nikdo nebavil. Nevím, z čeho pan ministr vyvozuje, že bych si chtěl hrát na odborníka na poli vinařství, to nikde nezaznělo. Mou motivací bylo hlavně poskytnout prostor k tomu, aby se v tradičním vinařském kraji, u nás na Slovácku, měli naši vinaři možnost zeptat kompetentních osob na to, co je zajímá. Pana ministra předně na vinařskou konferenci nikdo nezval. Šlo totiž o odbornou záležitost, ne výroční schůzi Jednotných zemědělských družstev. Naším zájmem bylo především to, aby se jí zúčastnili ti zástupci ministerstva, kteří se na tvorbě novely podíleli a byli tedy kompetentní k tomu odpovídat na řadu dotazů a námitek, které přirozeně vyvstávají. A těmto odborníkům pana ministr účast na poslední chvíli zakázal.
No a
naposledy - „kdo chce psa bíti, hůl si najde”. Aby byl hodně slyšet, pan
ministr neopomněl zmínit arbitráž, která nejen že s danou problematikou nijak
nesouvisí, ale kterou navíc nevedu ani já jako fyzická osoba a politik, jemuž
dalo svou důvěru v první kolem voleb 14 tisíc voličů (jen pro srovnání pan
ministr obdržel ve sněmovních volbách 4,5 tisíc hlasů), a která je legitimním
sporem mezinárodní společnosti se státem pro zmaření investic a bude mít,
věřím, objektivní a spravedlivé rozuzlení.
Ivo Valenta
slovácký senátor
