trpělivě jsem naslouchala od začátku schůze, kromě jenom asi dvouminutové pauzy jsem odsud nevystrčila nos, aby mi něco neuniklo. Teď ale musíte počítat s tím, že budu muset mluvit dlouho, protože jsem dlouho naslouchala a musím tedy také dlouho reagovat. Takže se vám předem omlouvám, ale tentokrát krátká nebudu.

Jako ministryně financí - to vás asi nepřekvapí - začnu hrozícím deficitem státního rozpočtu roku 2019, což je jeden z navrhovaných bodů, který byl navržen, opozice ho zařadila jako bod mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, plnění státního rozpočtu. Nechám stranou, že to vnímám jako politicky motivovaný krok před volbami do Evropského parlamentu, i když tím vyvolám určitě zase celou řadu dalších faktických poznámek. Ale já si neumím jinak vysvětlit to, že diskuse na zvláštní schůzi má tedy vlastně nahradit standardní diskusi, která má probíhat na čtvrtletním pokladním plnění státního rozpočtu. To ale nechám stranou a půjdu k faktům.

Ve vystoupení, které budu věnovat plnění státního rozpočtu, bych se ráda teď zaměřila na tři oblasti:

1. Ano, očekáváme schodek státního rozpočtu v roce 2019, protože takový rozpočet na rok 2019 schválila Poslanecká sněmovna.

2. Ano, součástí příjmů jsou od začátku, tedy opět již podle schváleného rozpočtu i prostředky z bývalého Fondu národního majetku.

3. Ne, vyvozovat závěry z prvních tří měsíců cash flow není korektní. Je to naopak značně zkreslené, což Ministerstvo financí komentuje pravidelně u výsledků měsíčního pokladního plnění stejně jako již ve zmíněné čtvrtletní zprávě o plnění státního rozpočtu.

Takže začnu, prosím, popořadě.

Sněmovna schválila státní rozpočet na rok 2019, schodkový, s deficitem 40 mld. korun. V minulých letech jsme byli zvyklí, že ekonomika spíše překvapovala pozitivnějšími výsledky, v loňském roce však začala zpomalovat, popravdě o trochu rychleji, zejména v důsledku vývoje, nebo určitě zejména v důsledku vývoje Německa. Při kombinaci schváleného deficitu a rychlejšího ochlazení ekonomiky tedy opravdu nikoho nepřekvapí, že očekáváme, že letošní státní rozpočet skončí deficitem.

Na druhou stranu zpomalení ekonomiky není tak dramatické, pořád se jedná o stále slušný růst a ten zaručuje, že česká ekonomika bude konvergovat k vyspělým zemím Evropské unie. Pořád totiž platí, že dynamika české ekonomiky roste více než dvakrát rychleji než ekonomika zemí eurozóny.

Také to neznamená, že by příjmy výrazně nestačily na rozpočtované výdaje.

Závěr Ministerstva financí ohledně vývoje ekonomiky a očekávání včetně predikce příjmů potvrdil - dovolte, abych to připomněla a podtrhla - výbor pro rozpočtové prognózy. Ten shledal obě prognózy jasnou kvalifikovanou většinou hlasů za realistické.

Nyní mi dovolte pár slov - zaznělo to tu od mých předřečníků - k údajnému rozpouštění rezerv z výnosů z privatizace. To projídání, jak tady zaznívalo atd. Nebudu už tyto výrazy opakovat.

Dovolím si připomenout - a zase to říkám opakovaně, slyšela jsem to tady už když se projednával zákon o zrušení Fondu národního majetku - že zapojení těchto prostředků z výnosu privatizace, které jsou aktuálně tvořeny /pozor/, jsou dnes tvořeny z převážné části dividendami ČEZ a dalších státních podniků, ale převážně tedy jsou to dividendy ČEZ, do státního rozpočtu bylo schváleno zákonem o státním rozpočtu na rok 2019. Ten schválila tato Poslanecká sněmovna. Proto já skutečně považuji za úsměvné, že se nyní tváříme, jako že se to přihodilo jako nějaké nenadálé překvapení.

To bych si snad nemohla jako ministryně financí vůbec něco takového dovolit. Čili já se důrazně ohrazuji proti demagogii, nehorázné demagogii, o jakémkoli rozpouštění rezerv. Možnost převádět prostředky z výnosu privatizace do státního rozpočtu byla uzákoněna, prosím poslouchejte pozorně, v roce 2012. Každoročně bylo do rozpočtu převáděno průměrně 9 mld. Také v roce 2007 investovala vláda z tohoto účtu do oblastí nesouvisejících s privatizací, zejména do Státního fondu dopravní infrastruktury 21 mld., později to bylo dokonce 34 mld. A to všechno se za vlád opozice, pravicových vlád, dělo mimo státní rozpočet, to znamená bez jakékoli možnosti Poslanecké sněmovny tyto výdaje ovlivňovat. Zákonným účelem tohoto zvláštního účtu nikdy nebylo tvořit rezervy na horší časy, to se nám až teď hodí to říkat. Pokud si to někdo přesto myslí, proč se neozval mnohem dřív? Například v roce 2002, kdy příjmy tohoto účtu byly 130 mld. a výdaje 120 mld. Nebo v roce 2005, když příjmy dosáhly 110 mld. a výdaje 60 mld. a kdy se skutečně jednalo o příjmy z privatizovaného majetku v té době, nikoliv pouze o dividendy z majetkových účastí státu jako v letošním roce. Ani 40 mld. při výdajích 36 mld. v roce 2008 jistě nebylo zanedbatelných. Hovořit dnes, kdy jsou tyto příjmy v podstatě omezeny na rok od roku klesající dividendy ČEZ a v součtu tvoří zhruba desetinu příjmů z let 2002 či 2005 a ani ne polovinu z roku 2008, o rezervách státu je, nezlobte se na mě, teď jsem velmi zdvořilá, argument přitažený za vlasy. Jediným cílem té navržené novely, kterou schválila tato Poslanecká sněmovna, aby prostředky, které nebudou využité na krytí privatizačních výdajů, mohly být smysluplně využity na investiční nebo sociální potřeby dle aktuálního stavu hospodářství. Tento proces je transparentní a kontrolovatelný, neboť podléhá standardním procesům uplatňovaným při sestavování a schvalování státního rozpočtu.

A nyní dovolte pár slov k plnění státního rozpočtu za první tři měsíce roku 2019. Dosavadní růst celkových výdajů ovlivňují nejen realizované priority vlády, jako je růst regionálního školství, růst důchodů či růst investic, ale i předsunuté výdaje na začátek tohoto roku. Jedním z nich je např. odvod vlastních zdrojů do rozpočtu Evropské unie, které jsou meziročně vyšší o 7 mld., protože bohatneme. Bohatneme, odvádíme víc, i když pořád zůstáváme čistým příjemcem, tedy pořád vlastně z Evropské unie čerpáme více než odvádíme. Evropská komise si vyžádala od všech členských zemí zaplatit 40 % celoročního odvodu v prvních měsících tohoto roku, aby byly kryty výdaje na společnou zemědělskou politiku, strukturální a kohezní politiku v případě neřízeného odchodu Spojeného království z Evropské unie.

Já jenom využívám toho, že mi byl dán ten prostor, jak říkal jeden z mých předřečníků, že mám historickou chvíli to vysvětlit. Tak se snažím, abych byla schopna vám to skutečně vysvětlit.

Stejně tak nepravidelné transfery státním fondům, další důvod, proč se odváděly, zejména Státní zemědělský intervenční fond a Státní fond dopravní infrastruktury jsou meziročně vyšší o téměř 12 mld. korun. Nebo k 31. březnu se vyplatilo již 45 % celkové roční rozpočtované částky kapitálových výdajů územním samosprávným celkům. Rozpočtovaný růst výdajů pro tento rok oproti skutečnosti 2018 je na úrovni 8,4 %. Je proto jednoznačné, že dosavadní třináctiprocentní růst výdajů bude ve zbytku roku zpomalovat.

Samostatnou kapitolou jsou prostředky Evropské unie, jejichž dopad je ve schváleném rozpočtu na příjmové i výdajové straně stejně vysoký, to znamená neutrální k saldu hospodaření. Skutečnost však bývá odlišná. Prostředky Unie zasahují do dosavadního plnění rozpočtu negativně ve výši cca 5 mld., zatímco ve stejném období roku 2018 tam byl pozitivní vliv plus 24 mld. Na straně příjmů se projevuje, jak už jsem uvedla, mírné zpomalení ekonomického vývoje, ale také řada jednorázových faktorů. Například u daně z přidané hodnoty, byť na čistě březnovém inkasu je jasně vidět sice lepší tendence výběru DPH, je vlivů hned několik. Menší počet pracovních dnů v prosinci minulého roku, který měl vliv na inkaso DPH především u služeb v lednu tohoto roku. Díky kontrolnímu hlášení trvale klesá objem zadržovaných nadměrných odpočtů, který byl oproti stejnému období minulého roku o cca 1,2 mld. nižší. A proč klesá? Důvodem není nic jiného než naplnění našeho dlouhodobého cíle, kdy díky kontrolnímu hlášení v kombinaci se speciálními analytickými postupy je kontrolní činnost lépe zacílena pouze na problematické subjekty a transakce, to znamená vlastně už v této fázi prověřování finanční správa si detekuje až problémy a až ty zadrží. Proto ten velký pokles. Ale to byl náš dlouhodobý cíl a to má samozřejmě také dopad na cash flow státu.

Roli sehrála také jednorázová vyšší výplata nadměrných odpočtů v měsíci únoru, byla to asi 1,2 mld., a u spotřebních daní jednoznačně viditelný pokles inkasa u daně z tabákových výrobků, jejíž meziroční dvoumiliardový pokles je způsobem předzásobením starším vzorem tabákových nálepek v roce 2018, ale teď už se začíná ten trend vyrovnávat, protože inkaso spotřebních daní vykazuje meziročně buď kladný nebo stabilní výnos. Je tedy evidentní, že nejde o nic jiného než o nakupování těchto problémů, těchto skutečností.

Naopak důležitou okolností a skutečností je, že na zpomalení ekonomiky jsme dobře připraveni. Za rok 2018 jsou pouze dvě země EU, které dosahovaly menšího veřejného zadlužení a současně vyššího přebytku než Česká republika. Na jeho výši se v našem případě navíc podílely poměrně rovnoměrně všechny složky veřejných rozpočtů. Máme extrémně nízkou nezaměstnanost, již několik let opakovaně nejnižší v rámci Evropské unie, a zároveň nízko inflační prostředí. Ekonomika je vyrovnaná i z pohledu vnějších vztahů, což samo o sobě alespoň pro nejbližší období nepředstavuje z hlediska fundamentu ekonomiky tlaky na korekci měnového kurzu. Měnová politika již také několik let v nestandardním(?) režimu operuje přes měnově politické úrokové sazby, které poskytují prostor pro její další působení. Současně jsme vládní politikou posílili robustnost domácí poptávky, zejména pak spotřebu domácností a investice, a to včetně investic vládních institucí.

Znovu opakuji, že u privatizačního účtu jdou veškeré provedené změny jednoznačně ve prospěch transparentnosti hospodaření s veřejnými prostředky. Umožňují plnou kontrolu Poslanecké sněmovny, žádné netransparentní úhrady v řádu stovek miliard korun mimorozpočtovými fondy. A argument tvorby rezerv je dosti lichý. Ohledně hodnocení pokladního plnění státního rozpočtu za první čtvrtletí platí, že je velmi brzy dělat jakékoli závěry, a to nehledě na skutečnost, že na straně příjmů i výdajů existuje řada faktorů, které jsou jednorázové a velmi pravděpodobně do konce roku odezní, případně se zmírní.

A nyní mi dovolte prosím, abych volně navázala a vyjádřila se také k výroční zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, která je také navrhovaná jako předmět této mimořádné schůze. A tady se vyjádřím komplexně, to znamená jménem naší celé vlády, pokud teda tady bude trošku klid.

Vyjádřím se ke zprávě, ve které náš stát je prezentován jako zasukovaný, neefektivní a v podstatě nefunkční. Pokusím se tedy být na rozdíl od této zprávy poněkud méně expresivní. I když musím hned na úvod přiznat, že ze zkratek, které publikaci tohoto dokumentu doprovázely, jsem si původně chvíli myslela, že jde o hodnocení jiného státu než našeho.

Protože - promiňte mi toto zamyšlení - jak může být zasukovaný stát, jehož ekonomika roste na evropské poměry výrazně nadprůměrným tempem? Má téměř nejnižší nezaměstnanost. Lidem rostou rekordně výdělky. Má špičkové zdravotnictví, staví nejvíc dálnic ve své historii a kde přibývá podnikatelů. A důchody? Jen v roce 2019 si důchodci přilepšili o více než za pět let předcházejících pravicových vlád dohromady.

Jasně, sebekriticky přiznávám, že státní správa má spoustu chyb. Je to ale právě naše vláda, která se je snaží napravovat a uvědomuje si ty nedostatky, se kterými se všichni musíme potýkat. Navíc i Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě přiznává, že jsme spoustu současných nedostatků ve státní správě zdědili po předchozích vládách. A nyní sledujeme snahu zneužít tuto zprávu jako nějaké nelichotivé vysvědčení naší vlády, což dovolte, ale naprosto odmítám. Pokud se tedy nechceme tvářit, že tady u nás v předchozích letech nikdo jiný nevládl. A NKÚ zkoumal jen poslední dva roky.

Výroční zpráva například vůbec nebere v potaz provedenou reformu v oblasti rozpočtové odpovědnosti, když hodnotí naše finance. Přitom právě díky ní jsou teď naše veřejné finance zdravější více než kdykoli předtím. Například v minulém roce dosáhla Česká republika druhého nejvyššího přebytku veřejných financí v historii, a to ve výši téměř 48 mld. korun. A zadlužení kleslo na úroveň před hospodářskou krizí. Dluh našich veřejných financí patří vzhledem k poměru k HDP k jednomu z nejnižších v EU a navíc neustále klesá.

Bohužel, zpráva NKÚ, a to mě mrzí nejvíce, neobsahuje žádná konstruktivní doporučení k nápravě případných chyb. Místo toho vytváří prostor pro mediální dezinterpretace. Klidně například uvádí, že centrální nákupy státu jsou nehospodárné a nefunkční, vůbec ale nezmiňuje, které nákupy a ani důvody, proč. K čemu nám tedy potom takovéto sdělení je? O tom, že tato vláda spustila první historicky sdružené nákupy léků a materiálů v nemocnicích, se raději NKÚ už vůbec nezmiňuje. Nebo informace o tom, že plnění daňových povinností zabere průměrné firmě 230 hodin ročně. Ale už ani zmínka o tom, že oproti roku 2017 je to zlepšení o šest hodin. Přesto, že jsme byli po účinnosti zavedení kontrolního hlášení.

Ministerstvo financí v uplynulých několika letech zavedlo klíčová opatření, která byla nezbytná pro zajištění řádného a spravedlivého výběru stávajících daní. Jakkoliv tato opatření představovala dílčí zvýšení administrativní zátěže, podařilo se postupnou elektronizací či zjednodušováním daňových formulářů docílit snížení administrativy spojené s placením daní. Dokládá to právě nejnovější studie Světové banky Doing Business. Část Paying taxis, na kterou se NKÚ odkazuje. Z ní vychází. Ale dívá se na svět očima jednoho okamžiku. Zapomíná, jak se Česká republika zlepšila, protože v tomto indikátoru jsme se posunuli mezi nejlepší čtvrtinu. A taková je bohužel zpráva NKÚ celá.

Ambicí Ministerstva financí do dalších let je ale další výrazné zlepšení jak v oblasti snižování administrativy, tak samotné snižování daňové zátěže. Tohoto cíle bude dosaženo jednak projektem Moje daně, který přinese jednodušší a přehlednější daňový systém, rozšíří elektronickou komunikaci a zefektivní práci Finanční správy, ale také díky pozitivním fiskálním dopadům již zavedených opatření. Připomínám, že mezi lety 2013 a 2018 vzrostly celkové daňové příjmy o více než 450 mld. korun, ale v důsledku toho došlo ke snížení - protože jsme si to mohli dovolit - daňové zátěže o 100 miliard.

NKÚ také kritizuje Ministerstvo dopravy za nedostatečné stanovení priorit při výstavbě infrastruktury. To už je oblíbená písnička NKÚ, který pravděpodobně netuší, že vláda má své priority rozvoje dopravní infrastruktury jasně stanovené v dopravní politice České republiky pro období 2014 až 2020. S výhledem až do roku 2050. Z toho je tedy zřejmé, že vláda má pro přípravu staveb investory, např. ŘSD nebo SŽDC. Navíc celý proces téměř třikrát ročně kontroluje a projednává. NKÚ také kritizuje pomalý výkup pozemků pro stavbu dálnic. I když právě v poslední době díky iniciativě této vlády a nově přijatému zákonu výkup výrazně zrychlil. NKÚ má určitě pravdu, že český stát v tomto ohledu zaspal. Ale bohužel kritizuje vládu, která se to snaží teď co nejrychleji napravit.

Zapomíná se také na to, tato zpráva to bohužel opomíjí, že vláda rekordně investuje a staví. Za poslední čtyři roky se přes všechny těžkosti zahájila výstavba 163 km nových dálnic a 106 km modernizace D1, která se rozpadá, a proto se v podstatě staví znovu. Chápu, že to řidiče obtěžuje, velmi mě to mrzí, sama tam jezdím každý týden, pokud mi to čas dovolí. Jenže stavět vlastně skoro novou dálnici za provozu bez komplikací prostě nejde.

Kromě výstavby nových dálnic a radikálního zvýšení tempa modernizace D1 jsme se pustili do rekonstrukcí tzv. jedniček, které nechávaly minulé vlády chátrat a na jejichž opravy nedávaly skoro žádné peníze. Zřejmě, aby neobtěžovaly řidiče. Vedle toho se zahájila masivní výstavba obchvatů města a krajům jsme na rekonstrukce jejich silnic každoročně dali kolem čtyř miliard a od roku 2015 už kraje dostaly téměř 15 miliard. Předchozí vlády jim nedávaly ani korunu. Je toto vážně málo?

Řešíme tady dluhy minulosti, které dávno mohly být a měly být vyřešené. Jako třeba personální krize ve zdravotnictví, na kterou se dost v minulosti nebral zřetel. Chtěla jsem říct kašlalo, ale nemám ráda tyto obecné výrazy. Tato vláda přišla s vůbec prvním systémovým návrhem. Lékařským fakultám jsme dali téměř sedm miliard korun na následujících 11 let, aby se navýšily počty studentů o 15 %, a zvedli platy učitelům. Tato vláda se také zaměřila na efektivní a transparentní financování zdravotnictví. Zavedli jsme jasná pravidla pro veřejné zakázky a zpětné bonusy v nemocnicích. A opět poprvé jsme udělali pořádek v nákupech drahých přístrojů a zmapovali jejich umístění po celé republice.

Chceme je také nakupovat sdruženě, abychom ušetřili a peníze mohli směřovat do péče o pacienty. Doposud třeba Ministerstvo zdravotnictví nevědělo, za kolik nemocnice nakupují léky. To se mění s novou databází jednotkových cen, která umožní nákupy léků srovnávat a efektivně kontrolovat, aby nemocnice nenakupovaly za výrazně odlišné ceny. Stopli jsme i neprůhledné přidělování dotací do regionálních nemocnic na základě často politické poptávky a zavedli transparentní schvalovací proces. Většina snah o digitalizaci zdravotnictví skončila v minulosti průšvihem. My jsme však spustili vůbec první funkční celostátní projekt v oblasti elektronizace zdravotnictví, který dostal řadu ocenění od IT odborníků. Řeč je o eReceptu, který je dnes již zavedeným nástrojem a těší se velké oblibě pacientů i lékařů. Sama ho využívám, potvrzuji.

Zároveň NKÚ kritizuje stát za nedostatečnou podporu vývoje, výzkumu a inovací. Troufám si tvrdit, že objevit v roce 2013, že mezi léty 2014 až 2016 byl systém hodnocení naší vědy založen na kvantitativních a nikoliv kvalitativních parametrech, má pro nás hodnotu asi jako rozbor příčin, proč Slavia před pěti lety nevyhrála fotbalovou ligu, okořeněný doporučením, co by měla učinit, aby se v dalších letech zlepšila. Hodnocení a financování vědy bylo skutečně dlouhou dobu vázané na počty článků, což vedlo k naprosto zkreslenému pohledu na náš výzkum. Situace zašla tak daleko, že se díky takzvanému kafemlejnku málem zlikvidovala Akademie věd, kterou si již s chutí rozebírali tehdejší vládci našeho výzkumu. Proto se v roce 2015 začala připravovat úplně nová Metodika M17+, která mění parametry hodnocení a jednoznačně míří ke kvalitě a v roce 2018 jsme ji začali konečně zavádět. Stejně cenná je informace NKÚ o nižší inovační výkonnosti a její srovnání s rokem 2010. Takže zatímco naši nejlepší výzkumníci připravují inovační strategii 2019 až 2030, kterou děláme bez obvyklých nákladů různým pseudoagenturám a která sklízí respekt v Izraeli, USA nebo Německu, tak tým odborníků v NKÚ nám zasvěceně shrnuje tři roky staré trable našeho inovačního prostředí.

A už vůbec nechápu fakt, jak může NKÚ kritizovat zrovna naši vládu za opakované nepřijetí zákona o sociálním bydlení. Za prvé mu takové hodnocení vůbec nepřísluší a za druhé se právě naše vláda rozhodla jít cestou rychlejšího a efektivnějšího řešení tohoto problému díky programu Výstavba. Ten ovšem řeší jak sociální byty pro ty nejpotřebnější, tak dostupné nájemní bydlení pro všechny obyvatele, protože chceme tento problém řešit komplexně. V obcích by se tak ročně mohlo postavit až 2 tis. sociálních a dostupných bytů. V letošním roce jsme vyčlenili 1 mld., v dalších letech počítáme cca s 3 mld. ročně. Nikdy jsem nezpochybňovala potřebnost Nejvyššího kontrolního úřadu pro činnost státu. Je velmi důležitý, ale měl by vystupovat v rámci svých zákonných kompetencí a předložit hodnocení, které by skutečně vláda mohla využít a poučit se z něho. Uvítala by to i naše vláda, protože všichni občas děláme chyby, jen je potřeba vědět jaké. Krásně vám to budu demonstrovat na příkladu Ministerstva obrany. Na jednu stranu NKÚ chválí za koncepční činnost a dobré hospodaření, druhým dechem kritizuje armádu například za množství majetku. Kontroloři si ale neuvědomují širší souvislosti, a to, že za poslední roky se změnila bezpečnostní situace a počty vojáků. Je naprosto zavádějící odkazovat na Bílou knihu o obraně. Ta vznikla za vlády ODS v roce 2011 v době tvrdých škrtů a dnes už zkrátka není aktuální. Ministerstvo obrany marně NKÚ upozorňovalo, že armáda jede podle nových strategických dokumentů, jako jsou Dlouhodobý výhled nebo Koncepce výstavby. Jsme o osm let dále, dáváme do obrany skoro dvojnásobek peněz, počty vojáků i záloh stouply o tisíce. K tomu je potřeba mít také kapacity pro výcvik a ubytování. Zbavit se majetku je velmi snadné, ale získat ho zpět mnohonásobně těžší, a to by samozřejmě zejména kontroloři měli vědět.

A to už vůbec nemluvím o digitalizaci státu. Podle NKÚ jsme prý zaspali. Řekla bych, že je to přesně naopak. Naše vláda přišla s koncepcí Digitální Česko nedlouho po získání důvěry této Sněmovny, a to už v říjnu 2018. A nedlouho poté v loňském prosinci jsme byli na vládě seznámeni s jejími konkrétními implementačními plány, které jsme definitivně schválili letos v dubnu. Od letošního února 2019 jsme navíc tuto digitalizační koncepci provázali s nadresortním programem - Česká republika: země pro budoucnost. A právě v něm máme připravené detailní implementační plány ke všem pilířům vládní strategie digitalizace a přesně podle plánu pracujeme na jejich plnění. Netuším proto, kde vzal Nejvyšší kontrolní úřad argumenty pro svou kritiku, že se vláda nevěnuje digitalizaci země, když je to přímo jedna z našich priorit. Ano, digitalizace možná nešla úplně tak rychle, jak bychom si představovali, ale je to právě tato vláda, která už od roku 2018 představuje nové digitální služby, jako jsou Portál občana, Národní identita, portál Moje daně, eLegislativa nebo eSbírka. Také jsme spustili digitalizaci stavebního řízení, zdravotnictví i agend uvnitř úřadu. A je bez jakýchkoliv pochybností, že jsme toho za poslední rok udělali pro digitalizaci naší země hodně, nechci připomínat, že možná více než předchozí vlády předtím dohromady. A největší rozmach on-line služeb očekáváme právě v letošním roce, a to jak v oblasti Portálu občana, tak i v rozvoji datových schránek. Portál občana bude už brzy disponovat novými funkcionalitami, jako například bude možné platit on-line kartou, nebo zasílat notifikace. Také přibude možnost přihlašovat se přes bankovní identitu a začneme poskytovat i služby v cloudu. A pokud jde o stavební řízení, tak už dnes připravujeme legislativní úpravu k digitální technické mapě a taky nejzásadnější legislativní změnu - právo občana na digitální služby. Po přijetí tohoto zákona se zavazujeme ke kompletní digitalizaci do pěti let a letos v dubna schválila naše vláda i posílení týmu Digitální Česko, i zavedení digitálních zmocněnců na jednotlivé úřady, abychom digitalizaci lépe koordinovali a prosazovali potřebné změny.

A ještě mi dovolte pár slov k tomu kůrovci. (Veselost v řadách poslanců ANO.) Za předcházejících ministrů se i přes rozvíjející kalamitu odvedlo mezi lety 2013 až 2018 z Lesů České republiky do státního rozpočtu téměř 32 mld. korun a až současný ministr zemědělství vyjednal nulový odvod do rozpočtu, aby mohl státní podnik investovat peníze do řešení kůrovcové kalamity a obnovy lesů, přestože se situace zhoršovala a v roce 2017 už bylo připraveno prohlášení nouzového stavu v nejhůře postižených oblastech. Původní vedení ministerstva nevyjednalo nic. Opatření, která umožní účinněji bojovat proti kůrovci, tak byla přijata až díky poslancům, kteří letos na jaře předložili novelu lesního zákona.

A teď už opravdu závěr, vím, že mluvím dlouho. (Neklid v pravé části sálu.) Doufám, že jsem na několika málo příkladech ukázala, že zpráva NKÚ velmi výrazně opomíjí některá základní fakta a procesy, které pohled na problematiku fungování našeho státu zásadním způsobem mění. Možná opravdu každý žijeme v jiné zemi, nebo chceme žít v jiné zemi, a proto tomu svou práci přizpůsobujeme. Já ale rozhodně chci žít v mezi moderní, svobodné a pro občana přívětivé a věřte, že pro to dělám maximum, stejně jako většina mých kolegů.

Děkuji vám za pozornost.