Já bych si dovolila zareagovat na pozměňovací návrh pana poslance Kupky a chtěla bych říct, že s tou navrženou novelou zákona 280/2009 Sb., daňový řád, vyslovuji zásadní nesouhlas. Já předpokládám, že o tom budeme ještě debatovat dále. Ale chtěla bych upozornit, že není jasné, zda si autor toho pozměňovacího návrhu vůbec uvědomuje zásadní negativní dopad, který by tento návrh způsobil.
V prvé řadě jde o bezprecedentní a nesystémový zásah do daňové mlčenlivosti, kdy se údaje z daňového řízení jednotlivých subjektů mají de facto zveřejňovat prostřednictvím veřejnosti dostupného systému evidence kontrol. To by znamenalo popření daňové mlčenlivosti, která je esenciální součástí daňového práva nejen u nás, ale i v zahraničí. Navíc by šlo o zcela nepřiměřený zásah do ústavním pořádkem zaručených základních práv jednotlivců, zejména pak práva na soukromí. Významnou měrou by to narušilo konkurenční vztahy mezi jednotlivými subjekty, neboť zveřejnění informací získaných správcem daně by v řadě případů mohlo vést ke vzniku horšího postavení na trhu. Vznikl by tak nežádoucí zásah do principu daňové neutrality, kdy by se kontrolované daňové subjekty ocitaly ve výrazné nevýhodě proti subjektům, které v té chvíli nejsou kontrolovány.
Rozsah zveřejňovaných informací má být pak zřejmě stanoven podzákonným právním předpisem, vyhláškou Ministerstva financí, což protiústavnost celého opatření ještě umocňuje. Nezávisle na otázce daňové mlčenlivosti není rovněž nijak řešena otázka ochrany osobních údajů, kontrolovaných osob, úředních osob, zaměstnanců.
Zcela zásadní a negativní dopad by mělo omezení možnosti zahájit daňovou kontrolu v případě, kdy vzniká tzv. významná kontrolní zátěž. To by znemožňovalo provést kontrolní činnost tam, kde ze strany jiných orgánů veřejné moci probíhá kontrola ke zcela jiné oblasti, nesouvisející s tou předcházející. A předkladatel si zřejmě neuvědomuje, že řada daňových subjektů, typicky podnikatelů, je povinna k několika druhům daní zároveň, přičemž část těchto daní má zdaňovací období kratší než kalendářní rok, např. kalendářní měsíc DPH, spotřební daně, a logickým důsledkem toho je, že u jednoho daňového subjektu běží každoročně několik daňových řízení, z nichž každé generuje potenciální potřebu kontroly, ty ovšem nejsou ve vzájemné kolizi, neboť každá se vztahuje k jinému daňovému řízení. Typickým příkladem je daň z přidané hodnoty, kdy je každý měsíc zapotřebí v řádu třiceti dnů prověřit a rozhodnout o tom, zda může být.
Typickým příkladem je daň z přidané hodnoty, kdy je každý měsíc zapotřebí v řádu třiceti dnů prověřit a rozhodnout o tom, zda může být vyplacen nadměrný odpočet, a nebo má být zahájen kontrolní postup. Souběh více vzájemně si nekonkurujících daňových kontrol k různým zdaňovacím obdobím či různým daním proto není ničím výjimečný ani nesystémovým. Jakékoliv administrativní omezení či dokonce překážka kontrolní postup zahájit bude znamenat obtížnou spravovatelnost této daně a faktickou pozvánku pro lidi, kteří třeba nemají čisté úmysly, které se naopak daří díky kontrolnímu hlášení v poslední době vytlačovat. Takže já se domnívám, že toto není úmyslem předkladatele v žádném případě.
Návrh ve vztahu ke správě daní zcela odhlíží od povahy kontroly plnění povinností v daňové oblasti, která je zcela odlišná od kontrol v jiných oblastech výkonu veřejné moci. Správa daní je obecně založena na tom, že daňový subjekt má povinnost ztvrdit daň a současně jej tíží důkazní břemeno ohledně této daně. Celý proces stanovení daně resp. její správy je založen na součinnost daňového subjektu a správce daně, kdy obě zúčastněné strany mají zájem na dosaženém výsledku v podobě řádného stanovení daně. Součástí tohoto procesu je i provádění kontrolní činnosti, kdy ostatně její velké procento bezprostředně reaguje na předchozí aktivitu daňového subjektu. Typicky navazuje např. na podání daňového přiznání popř. souvisí s předchozím požadavkem daňového subjektu, typicky kontrolní činnost související s uplatněním nároku na daňový odpočet. Takže na správu daní tak nelze aplikovat laicky chápaný pohled, podle něhož státní orgány ryze z vlastní aktivity pouze kontrolují nezávisle probíhající činnost podnikatelů a jiných subjektů.
Po stránce praktické je rovněž třeba uvést, že řada kroků při zahájení, průběhu a ukončení daňové kontroly je závislá na konkrétním vývoji daného postupu a na reakcích kontrolovaného subjektu. Z principu proto nelze predikovat, zda a kdy se podaří konkrétní daňovou kontrolu zahájit či ukončit - takže požadavek na zveřejnění data zahájení kontroly - neboť daňová kontrola je podle daňového úřadu zahájena až faktickým zahájením kontrolní činnost za součinnosti kontrolovaného subjektu, která nemusí vždy nastat. Proces zahájení daňové kontroly se tak může protáhnout až na relativně dlouhý časový úsek.
Při posuzování dopadů daného opatření je třeba mít na paměti, že proces daňové kontroly se neuplatňuje pouze v případě daní v užším slova smyslu. Používá se tedy při kontrole cel, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, jakož i v případě kontroly dodržování rozpočtové kázně. Administrativní dopad na jednotlivé správce daně bude značný a v řadě případů by vedl k rezignaci na kontrolní činnost - bavíme se třeba i o obcích, nebavíme se jenom o daňových orgánech tak, jak je známe, obcházení institutu daňové kontroly atd. Takové pojetí kontrol by vedlo ke znemožnění rychlého ukončení či dokonce k nemožnosti kontrolní činnosti vůbec efektivně provádět. Tato zásadní změna je navrhována bez možnosti diskuse s dotčenými subjekty, navíc v rámci novely právního předpisu, který s daňovou oblastí téměř nesouvisí. I při vědomí omezené možnosti opozičních stran účastnit se na legislativním procesu vládních návrhů zákona nelze takovýto způsob poslanecké iniciativy považovat za systémový ani transparentní. Tím spíše, že jeho dopad je namířen prakticky na každou osobu v tuzemské jurisdikci.
Samotný text paragrafovaného znění je zapotřebí odmítnout i po stránce legislativní. Jednak je třeba upozornit na kolizi s návrhem novely daňového řádu, sněmovní tisk číslo 580, která zasahuje do téhož ustanovení a mění počet odstavců. Kriticky lze hodnotit i skutečnost, jakým způsobem je odkazováno na jiný právní předpis, kontrolní řád a jeho obdobné využití. Takovýto způsob normotvorby nejenom svým stylem odporuje způsobu, jakým je daňový řád koncipován, ale rozhodně nepřispívá k přehlednosti a srozumitelnosti předpisů. Nevhodným způsobem je normováno zmocnění vydání vyhlášky atd... Celou řadu mám technických připomínek, ale pro mě je podstatné to, co jsem řekla doposud. Děkuji vám za pozornost.
