byla jsem tady dvakrát vyzvána, abych se vyjádřila k nárokům na náhrady škod v souvislosti s krizovými opatřeními nařízenými vládou. Chtěla bych říct, že primárním cílem přijímaných mimořádných opatření je ochrana hodnot nejvyšších, to znamená životů a zdraví obyvatel České republiky, sekundárně pak celé ekonomiky a jejích jednotlivých segmentů, což odůvodňuje samo o sobě si myslím oprávněnost přijímaných opatření, aby ta přijímaná opatření zabránila mnohem větším škodám, které by postihly ty subjekty, které nyní tvrdí, že jsou jimi postiženy.
Rozhodným právním předpisem je zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, dále ho budu nazývat jen krizový zákon, dobře víte, o čem mluvím. Veřejnoprávní povahu povinnosti k náhradě škody - dívám se na pana poslance - podle tohoto zákona nelze srovnávat s pojetím tohoto institutu v právu soukromém. Samotný § 1 občanského zákoníku výslovně vyjadřuje dualitu soukromého a veřejného práva formulací zásady, že uplatňování soukromého práva je na uplatňování veřejného práva nezávislé, nelze tedy bez dalšího vycházet z občanského zákoníku. Povinnost státu k náhradě škody způsobené při veřejnoprávní činnosti tedy nespadá do působnosti soukromoprávního kodexu, neboť ke škodě nedošlo při soukromoprávním styku. Naopak platí, že na majetkové sféry jednotlivce stát zasáhl svou veřejnoprávní činností - když tady to chceme takto podrobně.
Právní úprava náhrady škody v krizovém zákoně je koncipována především na takzvané mimořádné události, jimiž se rozumí škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek, nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací, při nichž může dojít ke škodám na majetku třetích osob. Podle krizového zákona tedy stát je povinen - a my jsme nikdy neřekli, že to neuděláme - nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým v přímé souvislosti s krizovými opatřeními prováděnými podle tohoto krizového zákona.
Takže ta odpovědnost je založena na současném splnění tří předpokladů: 1. provedení krizového opatření, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody. A vznik škody je třeba vykládat tak, že škoda způsobená na majetku, čili ta věcná škoda, vznikla při činnosti orgánů provádějících krizová opatření, tedy že muselo dojít k aktivnímu konání, které vyvolalo konkrétní škodu. A s ohledem na již zmíněný veřejnoprávní charakter odpovědnostního vztahu podle krizového zákona se v případě žádosti o náhradu škody hradí skutečná škoda vzniklá v důsledku konkrétního zásahu.
Krizový zákon nehovoří například o ušlém zisku, tak jak jsem sledovala některá vyjádření v médiích, protože pokud by bylo smyslem zákonodárce hradit v těchto případech ušlý zisk, musel by tak výslovně učinit, jako je tomu v jiných veřejnoprávních předpisech, například veterinární zákon nebo zákon o vězeňské službě.
Takže bych chtěla shrnout, a najdete to i na stránkách Ministerstva vnitra, tento jednoznačný odkaz, že bude hrazena škoda, přistoupí se k hrazení skutečné škody, která prokazatelně vznikla v důsledku přijetí mimořádného opatření, které bude individualizováno do podoby konkrétního zásahu krizového orgánu. Takže aspoň takto.
Děkuji.
