dovolte mi, abych stručně uvedla ze Senátu vrácený vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o České národní bance. V úvodu bych nejprve ráda zdůraznila potřebu předkládaný návrh zákona přijmout, protože jde o dlouhodobou legislativní snahu v této oblasti. Jak už jsem zmiňovala v rámci dosavadního projednávání, tato novela je jedním z nejpodrobněji diskutovaných návrhů, a to jak v odborných kruzích za účasti řady zákonodárců, tak také v mediálním prostoru. Samotný legislativní proces této předlohy započal již v minulém volebním období. Tehdy se ale nepodařilo projednání v Poslanecké sněmovně dokončit, nicméně její potřeba rozhodně nezmizela. Zcela jistě si proto zaslouží, aby byla schválena. Ale především již první týdny koronakrize loni na jaře jasně ukázaly, že nástroje obsažené v této novele, jsou opravdu potřeba. Je evidentní, že došlo k uklidnění subjektů na finančním trhu a pozitivní dopady byly patrné i na trhu s českými státními dluhopisy, z čehož benefitujeme všichni, nejen naše vláda, ale především naši občané. Považuji tedy za naprosto zásadní, aby byl návrh zákona schválen a postoupen panu prezidentovi. Jde o poměrně těžké a vysoce odborné téma. Mluvíme o nástrojích Centrální banky, měnové či makroobezřetnostní politice. A přitom jde o věci v konečném důsledku velice blízké každodennímu životu. Centrální banka především pečuje o stabilitu cenové hladiny a ceny jsou něco, s čím se všichni potkáváme dnes a denně. Stejně tak finanční stabilita může být pro řadu našich spoluobčanů abstraktní a také těžko uchopitelné téma. Ale v předloženém návrhu je ztělesněna pravidly pro poskytování hypotečních úvěrů. A hypotéky jsou téma blízké pro velkou část našich občanů. Dovolím si také připomenout, že úvěry na bydlení naprosto dominují všem bankovním úvěrům. Tedy mluvíme o velké části bankovního byznysu. Před vámi tedy leží návrh, který má vazbu na klíčové aspekty dalšího fungování ekonomiky naší země. Není unáhlenou či snad zbrklou reakcí, ale dobře promyšleným souborem opatření, která opravdu musíme mít v zásobníku pro případ, že budou někdy v budoucnu potřeba. To považuji za nezbytné připomenout hned v úvodu.

Nyní mi dovolte zmínit se o jednotlivých částech zákona a zareagovat na odpovídající body pozměňovacího návrhu přijatého Senátem.

Děkuji, pane místopředsedo. Tou první je rozšíření okruhu nástrojů měnové politiky a okruhu subjektů, se kterými může Česká národní banka uzavírat obchody na volném trhu. Místo rozšíření bych ale správně měla mluvit spíše o standardizaci. Navrhujeme takovou úpravu, která je běžná u řady centrálních bank ve vyspělých tržních ekonomikách a odpovídá pravidlům zakotveným ve statutu Evropské centrální banky. Cílem je umožnit České národní bance potřebnou volnost ve volbě protistran a instrumentů, se kterými obchoduje v rámci plnění jejích zákonem stanovených úkolů. Bez ohledu na to, zda bude schváleno znění Senátu, nebo znění Poslanecké sněmovny, jde o velmi důležitou část novely. Jak jsem již zmínila v úvodu, navrhované rozšíření již České národní bance umožnila krizová novela z jara loňského roku, tedy od počátečních fází koronavirové krize, ovšem pouze na omezenou dobu do konce tohoto roku. Efekty této krizové novely se dostavily velice rychle. Došlo k uklidnění trhů, které zjistily, že případě potřeby může naše Centrální banka včas a adekvátně zasáhnout. Nebylo ani potřeba skutečně realizovat konkrétní obchody. Již to, že mohou proběhnout, totiž přináší kýžený stabilizační efekt. A proč je to tak důležité? Protože na trzích bez zbytečné nervozity a nejistoty je snadnější získat financování, a to nejen pro občany a firmy, ale i pro stát. Jsem velice ráda, že se i díky zklidnění trhů daří financovat veřejné finance hladce a za nízkou cenu.

Dovolím si jeden příklad za všechny. Šestileté státní dluhopisy jsme schopni umístit na trhu za průměrný úrok 1,14 % a ušetřené peníze můžeme letos využít při boji s pandemií. Navíc po roce 2021 budou z této novely těžit i budoucí vlády. Protože v případě loňské krizové novely šlo o rychlé nouzové řešení, byla dohodnuta omezená účinnost pouze do konce roku 2021, jak už jsem uváděla. Nicméně až do konce mandátu této vlády bude mít Česká národní banka všechny potřebné nástroje k dispozici. Já však považuji za nezbytné přijmout trvalé řešení, které zajistí, aby byly tyto nástroje Centrální banky k dispozici i v dalších letech, tedy i za budoucích vlád. I ty se budou financovat na trhu a budou moci benefitovat z jeho stability stejně jako celá ekonomika. A také budou mít pojistku pro případ, že nás někdy v budoucnu potká další krize a potenciální nejistota na trzích. To je přece správné a odpovědné jednání. Je to jako pojištění domu. Také nechceme čekat, až bude voda stoupat, ale pojistíme se dopředu. Nečekáme povodně, ale chceme mít jistotu, že když náhodou přijdou, bude existovat řešení. Děláme to pro budoucnost. A stejně tak tomu je s tímto návrhem zákona. Je důležitý pro budoucnost této země. A je právě tím správným a dlouhodobým řešením. A dovolte mi znovu zopakovat, že navrhujeme pravidla, která jsou standardním rámcem fungování centrálních bank na vyspělých trzích.

První bod pozměňovacího návrhu Senátu se týká právě této oblasti. Konkrétně Senát navrhuje doplnění ustanovení o obchodech České národní banky o explicitní konstatování, že není dotčen zákaz měnového financování. Toto doplnění je však nadbytečné, protože zákaz měnového financování platí vždy pro jakoukoliv činnost České národní banky, což je potvrzeno i tím, že vychází přímo z článku 123 Smlouvy o fungování Evropské unie, tedy z aktu vyšší právní síly, než jakou má zákon o České národní bance. Navíc doplnění Senátem navrženého konstatování do předmětného ustanovení by bylo kontraproduktivní, neboť by mohlo vést k výkladové nejasnosti, proč je uvedeno pouze na jednom místě zákona a ne na ostatních místech, která hovoří o dalších instrumentech České národní banky.

Další částí návrhu zákona, která byla dotčena pozměňovacím návrhem Senátu je oprávnění České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast. Zde musím znovu zopakovat, že cílem vládního znění této novely bylo nikoliv fakticky měnit, ale naopak reflektovat skutečný právní stav, který již dnes umožňuje České národní bance nabývat účast právnické osobě pro plnění svých úkolů, ale je to nutné dovozovat výkladem. Proto bylo přistoupeno k explicitní právní úpravě v zákoně tak, aby bylo jeho znění jasnější a tedy i srozumitelnější. A to by mělo být cílem i zákonodárce. V diskusích se opakovaně skloňovala otázka vhodnosti a potenciálních rizik zakládání právnické osoby ze strany České národní banky. Opět musím zopakovat, že tyto obavy jsou liché. Návrh zákona obsahuje jasné omezení participace na jiné právnické osobě tím, že je možná pouze a výlučně k podpoře plnění úkolů České národní banky. Zde platí obecný princip, že Česká národní banka zůstává plně odpovědná za to, aby prostřednictvím účasti právnické osobě nepřekročila jí svěřené pravomoci.

Tato deklarace je obsažena rovněž v důvodové zprávě, kde je zdůrazněno, že odpovědnost České národní banky za řádné plnění jejích zákonných cílů a úkolů zůstává úpravou nedotčena. Pokud by hypoteticky došlo ať již v důsledku provedení investiční činnosti či prostřednictvím využití jiného subjektu k nežádoucím, a tudíž nepovoleným aktivitám, šlo by ze strany centrální banky o porušení zákona, ať již bude doplněno výslovné oprávnění dle navrhovaného zákona, či nikoliv. Jsem přesvědčena, že díky vládou navržené úpravě textace v zákoně bude naopak konání České národní banky v této oblasti transparentnější. Z těchto důvodu s druhým bodem pozměňovacího návrhu Senátu, který toto oprávnění ruší, nesouhlasím.

Třetí částí návrhu je zakotvení nového oprávnění pro Českou národní banku stanovit horní hranici vybraných úvěrových ukazatelů týkajících se spotřebitelských úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí. Návrh reaguje na dlouhodobý apel ze strany České národní banky, aby získala pravomoc právně závazně regulovat úvěrové ukazatele u hypotečních úvěrů. Jedná se o nástroj takzvané makroobezřetnostní politiky, který centrální bance umožní plnit důležitý cíl, kterým je péče o finanční stabilitu. Současně je třeba vnímat tento nástroj také jako cestu, jak zajistit rovné podmínky na tuzemském trhu. Do budoucna totiž nelze vyloučit, že hypoteční úvěry budou poskytovány nebankovními poskytovateli či zahraničními subjekty v rámci jejich přeshraničních aktivit. Právní závaznost regulace hypoték je z tohoto pohledu zásadní podmínkou pro zajištění rovných podmínek na trhu. Chci, aby centrální banka měla účinné a tedy i efektivně vymahatelné nástroje jak ve vztahu k domácím, tak i zahraničním bankám či nebankovním poskytovatelům hypoték.

V neposlední řadě bych také ráda zdůraznila, že do návrhu byla oproti původnímu znění z minulého volebního období doplněna úleva pro mladé žadatele o úvěr do 36 let, pro které budou limity mírnější. Navíc Poslanecká sněmovna přijala pozměňovací návrh, který jsem i já podpořila, který umožňuje, aby v případě manželů či registrovaných partnerů stačilo pro aktivaci úlevy, aby měl pouze jeden z nich věk do 36 let. Jako matka a babička dobře chápu, jak je důležité zajistit bydlení pro mladé rodiny. Mladí žadatelé o hypotéky jsou specifickou skupinou, která na počátku ekonomické aktivity často disponuje nízkými úsporami a relativně nižšími příjmy a může tak být pro ně logicky složitější naplnit závazné úvěrové ukazatele. Tímto návrhem to zohledňujeme. Jednoduše řečeno chceme, aby byly hypotéky a s nimi vlastní bydlení pro mladé rodiny v rámci možností co nejdostupnější. Pokud se situace v budoucnu natolik zhorší, že Česká národní banka bude muset utáhnout šrouby, tak ať mladí mají alespoň trochu volnější podmínky.

S navrženým konceptem pravomoci v oblasti úvěrových ukazatelů se vedle úlevy pro mladé pojí ještě jedna úleva, respektive výjimka tentokrát již plošná, nebo chcete-li objemová. A k ní se pak váže třetí bod pozměňovacího návrhu Senátu, který tuto výjimku navrhuje zvýšit z 5 na 7,5 %. Jinými slovy Senát navrhuje zvýšit objem úvěrů, u kterých nemusí být vůbec dodrženy stanovené úvěrové ukazatele. Navrhovaný vyšší podíl by však vedl ke snížení účinnosti navržené regulace a vytvářel by podnět pro Českou národní banku kompenzovat zvýšená rizika přísnějším nastavením parametrů. Připomínám, že v minulém volebním období byl rozpočtovým výborem schválen pozměňovací návrh, podle kterého měla být výjimka zvýšena ze 3 na 5 %. K tomuto návrhu jsme společně s Českou národní bankou zaujali souhlasné stanovisko, neboť šlo o zvýšení, které ještě zachovávalo funkčnost navržené regulace a bylo proto zahrnuto do současné podoby návrhu zákona. Současně jsme ale jasně deklarovali, že výjimka na úrovni 5 % je již hraniční a nelze ji dále zvyšovat. Jinak nominálně se bavíme o částce zhruba kolem 20 miliard, dívám se na pana guvernéra, 20 miliard těch 5 %.

Posledním bodem pozměňovacího návrhu schváleného Senátem je změna účinnosti na pevné datum, a to od 1. ledna 2022, která sama o sobě nepředstavuje zásadní problém, a to vzhledem k tomu, že navazuje na účinnost dočasně platné novely, která rozšířila obchody České národní banky. Nicméně návrh zákona obsahuje i další změny, které čekají s ohledem na délku tohoto legislativního procesu na schválení již několik let, dlouhých více než sedm let a nevidím důvod pro to, aby bylo nabytí účinnosti dále odkládáno.

Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, na závěr jen zopakuji, že u tohoto návrhu jde o budoucnost této země a určité pojištění pro případné budoucí krize. Musíme být připraveni, proto prosím, aby Poslanecká sněmovna schválila návrh zákona ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji vám za pozornost.