na nadcházející schůzi Poslanecké sněmovny je navrhováno projednávat body, které budou mít významné dopady do státního rozpočtu na příští rok, a to jak pozitivní, jako je například zdanění zisku velkých nadnárodních firem, tak negativní, byť samozřejmě žádoucí, jako je zvýšení rodičovského příspěvku. Jistě se shodneme napříč politickým spektrem, že naší společnou povinností je náklady a přínosy jednotlivých zákonů vážit na lékárenských vahách tak, aby výsledná podoba byla přiměřeným mixem z hlediska možností veřejných financí naší země.
Jenže od velkolepého představení takzvaného vládního konsolidačního balíčku na tiskové konferenci ve Strakově akademii dnes uplynulo 110 dní. A zatímco část slibu týkající se zvýšení daní byla ze strany vlády naplněna prakticky dokonale, druhá část závazku v podobě úspor na provozu a škrtech národních dotací zůstala konejšivým příslibem na oné powerpointové prezentaci v lakonické tiskové zprávě Ministerstva financí i v povrchních podkladech, kterými mnozí z vás v minulých týdnech a měsících plamenně argumentovali v televizních diskusích.
Dovolte mi, abych vám připomněla, že daňový balíček, který již zamířil do druhého čtení, zvyšuje daňové příjmy státního rozpočet o 35 miliard jen v roce 2024, v následujícím roce potom o dalších více než 37 miliard. To samozřejmě neznamená nic jiného než největší zvýšení daňové zátěže českých domácností, zejména pak rodin s dětmi, živnostníků, majitelů nemovitostí, ale i firem v novodobých dějinách České republiky, dohromady něco přes 72 miliard korun, které si stát hodlá vzít na daních od svých občanů každý rok navíc, a to na úkor jejich bohatství a také na úkor hospodářského růstu naší země. Konkrétně v rozmezí od 0,3 procentního bodu po více než 1 procentní bod HDP v závislosti na odhadu toho kterého makroekonomického pracoviště, ať už ČNB, Ministerstva financí nebo bankovního sektoru.
V každém případě hovoříme nejméně, ale opravdu nejméně, o několika desítkách miliard korun, které v každém jednom roce od účinnosti škodlivého daňového balíčku ukrojíte z našeho nominálního HDP. Těch více než 72 miliard korun měla být necelá polovina oné rozpočtové konsolidace, která na několik měsíců dominovala většině ekonomických témat a debat v této zemi. Zbylých 60 % tvořil závazek, že vláda České republiky uspoří na výdajové straně rozpočtu 78 miliard korun. Do rozpočtu na rok 2024, který je pro projednávání dnes Sněmovně předložených bodů klíčovým, se tato částka měla promítnout celými 62 miliardami korun.
A zde je, prosím, ten zásadní problém. Podle zákona o rozpočtových pravidlech má být v tuto chvíli tato úspora promítnuta do existujícího návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2024, který v těchto dnech Ministerstvo financí vkládá do knihovny připravované legislativy Eklep. Zcela konkrétně, deklarovaná úspora na národních dotacích má být promítnuta v sešitu G, v kategorii číslo 52, v druhotném třídění výdajů, zvané jako neinvestiční transfery soukromoprávním osobám, a to snížení z částky, která je rozpočtována letos v rozpočtu 2023, tedy 88,2 miliardy korun, na částku o 45,6 miliard korun nižší, tedy na výsledných necelých 43 miliard korun.
Domnívám se, že otázka dodržení nebo nedodržení takto zásadního slibu, který má naprosto gigantický vliv na státní rozpočet 2024, je pro každého z vás, který s vládním konsolidačním balíčkem spojil svůj politický kapitál, otázkou zcela kruciální. Troufám si tvrdit, že pokud by vláda svůj slib nesplnila a pod tíhou právě předkládaného zákona o státním rozpočtu by musela přiznat, že jedinou úsporou po dvaceti měsících vládnutí zůstává zvyšování daní, bude to zcela zásadní informace nejen pro důvěru Sněmovny ve vládu, ale zejména pro balíček Zbyňka Stanjury, který se tímto s definitivní platností stane balíčkem nejen protirůstovým, proinflačním, ale definitivně také balíčkem čistokrevně daňovým. Balíčkem čistokrevně daňovým.
Možná, že nějakou dobu se dá o chybějících 45 miliardách v rozpočtu mlžit. Možná. Možná, že to může dokonce procházet i 110 dnů. Možná. V určitou chvíli, dámy a pánové, je ale potřeba karty na stůl vyložit. Vyložit karty, přestat blafovat a říct, jak to tedy s hospodařením státu v příštím roce opravdu bude. A ten den, dámy a pánové, ten den nastal. A tím, kdo Poslanecké sněmovně 45 miliard v rozpočtu na příští rok dluží, je ministr financí Zbyněk Stanjura. Popravdě řečeno nevím, jak toto bezprecedentní selhání exekutivy, které sečteno podtrženo představuje celý roční rozpočet Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva pro místní rozvoj a rozpočet Akademie věc, hodláte řešit. A už vůbec nechápu, jak s vědomím tohoto výpadku hodláte vést jakoukoliv relevantní diskusi o zákonech, ovlivňující státní rozpočet na příští rok, tady v Poslanecké sněmovně. Opravdu to nechápu.
Vážené dámy, vážení pánové, hnutí ANO je připraveno s řešením fiaska, do kterého českou ekonomiku a státní rozpočet přivedly nenaplněné konsolidační sliby vlády, aktivně pomoci. Nehodláme a nemůžeme přihlížet zadušení národního hospodářství, nebezpečnému zvyšování daní a chronické neschopnosti ministra financí sestavit věrohodný plán příjmů a výdajů státu.
Česká republika patří stále k nejméně zadluženým zemím Evropské unie a kromě přiměřeného plánu rozpočtové konsolidace, který by měl odpovídat tempu 0,5 procentního bodu HDP ročně, tedy asi 40 až 50 miliard, nepotřebuje zvyšování daní, ale návrat k důslednému výběru těch stávajících, podporu hospodářského růstu, exportu a také v neposlední řadě okamžitou akceleraci čerpání alokace z končícího programového období 2014 - 2020. Tam, jak jistě víte, dnes zbývá 75 miliard korun, o které Česká republika může na konci prosince nenávratně přijít, v případě, že odpovědní ministři konečně nezařadí vyšší rychlostní stupeň.
Základem této konstruktivní spolupráce ale musí být férový a kompetentní přístup ze strany vlády a k té rozhodně nepatří o výdajové straně státního rozpočtu v rozsahu 50 miliard ani rdousící zvyšování daňové zátěže českých obyvatel, tím spíše nejvyšší zvýšení daní v historii naší země.
Úsporný balíček vláda podle vlastních slov představila za pět minut dvanáct. Dnes je patrné, že to tak upřímně nemyslela. Za pět minut dvanáct je totiž dnes, a to z důvodu nekompetence hlavního architekta tohoto balíčku. Stáhněte, prosím, tento nepodařený paskvil, vraťte se k věrohodnému přístupu k veřejným financím, odmítněte falešnou hru, triky ministra financí, připomeňte mu, že státní rozpočet stojí a padá se schopností státu zase vybírat alespoň stávající daně, bojovat s daňovými úniky a podvody, neztrácet desítky miliard v Bruselu a podpořit rozvoj bohatství každého z obyvatel naší země, což je nakonec tou nejlepší cestou k rozpočtové konsolidaci.
Děkuji vám za pozornost.
