V minulých dnech jsme měli s bankami několik jednání a apelovali na ně, aby klientům ve finanční nouzi umožnily dočasně odložit splácení. Některé z nich už podaly svým klientům pomocnou ruku a umožnily jim odložit splátky, ale na jednotném řešení se náš bankovní sektor bohužel nedohodl. Navíc ne každý poskytovatel úvěrů svým klientům vychází takto vstříc. Nouzová situace si ale žádá nouzová řešení.

Proto jsme se, mimochodem jako vůbec jedna z prvních zemí Evropské unie, rozhodli přistoupit k vyhlášení úvěrového moratoria. Přicházíme s odložením splátek, jehož umožnění bude závazné pro všechny banky i nebankovní společnosti, ale jeho využití bude zcela dobrovolné. Kdo i dnes zvládá splácet, ten možnosti odložit splácení úvěru nevyužije a bude dál splácet podle toho, jak je dohodnutý s věřitelem.

Naopak pokud Vám pandemie COVID-19 a vyhlášení nouzového stavu způsobily ekonomické potíže, můžete si vzít oddechový čas. Umožňujeme vám odložit splácení úvěru nebo hypotéky sjednaných před 26. březnem 2020, a to až na tři nebo šest měsíců. Volba délky odkladu bude jen a jen na vás.  Bude pouze potřeba, abyste svému věřiteli předem oznámili, že kvůli koronaviru teď nemůžete splácet a chcete si splátky odložit. Prokazovat ale nebudete muset vůbec nic.

Splácení budou moci přerušit občané, osoby samostatně výdělečně činné  i firmy. Splátky bude možné odložit u spotřebitelských a podnikatelských úvěrů, samozřejmě včetně hypoték. Moratorium se naopak nevztahuje např. na kreditní karty, kontokorentní úvěry, revolvingové úvěry, operativní leasing, úvěry v souvislosti s obchody na kapitálovém trhu nebo na platbu na faktury. Splátky také nepůjde odložit u těch úvěrů, kde byl dlužník k 26. březnu v prodlení se splácením delším než 30 dnů.

Pokud klient odložení splátky využije, délka splácení úvěru se adekvátně prodlouží. Odložení splátek využitím námi navrženého moratoria rozhodně nebude vést k negativnímu zápisu do registrů dlužníků – na to jsme samozřejmě mysleli a zákon to jednoznačně říká. Nikdo se tedy nemusí bát, že by se mu kvůli tomu do budoucna zkomplikovaly případné další žádosti o úvěry.

Po dobu odložení splátek bude běžet pouze úrok ve smluvní výši, jiné poplatky jsou zakázány. Firmy budou tento úrok platit průběžně během přerušeného splácení, spotřebitel a OSVČ jej zaplatí spolu se zbývajícími splátkami později. Po obnovení splácení úvěru se zase naváže tam, kde klient splácení přerušil. Úrok naběhlý během odložení splácení nebude mít vliv na výši splátek, ty zůstanou i nadále v původně smluvené výši, pouze dojde k přepočítání doby splácení.

A tady bych ráda uklidnila všechny, kteří si myslí, že pro ně bude odklad splátek nevýhodný. Není tomu tak, naopak splácejícímu přináší jednoznačná pozitiva. Klientovi se totiž po dobu přerušení splácení sníží výdaje o částku, kterou by za normálních okolností musel vynaložit právě na úhradu splátek. Ulehčí mu to tak tíživou situaci, v níž se ocitnul kvůli koronavirové pandemii.

A co se týče samotných úroků, ty stále zůstanou v pro něj přijatelné výši. Můžeme si to ukázat na modelovém příkladu. Klient má hypotéku na 3 miliony korun s úrokovou sazbou 2,3 %, kde zbývá doplatit 240 splátek, tedy splácet ještě 20 let. Pokud využije šestiměsíčního odkladu splátek, zaplatí takový klient v průměru jen 3 až 4 splátky navíc oproti tomu, co si sjednal. Tyto splátky představují odloženou platbu úroků, které naběhnou za dobu moratoria.

Úvěry pro spotřebitele mohou být úročeny i poměrně vysokými sazbami. Abychom předešli scénáři, kdy by po skončení odkladu musel spotřebitel zaplatit úroky v takové výši, která by pro něj byla likvidační, přistoupili jsme po dobu odložení splátek k zastropování smluvního úroku. Může tak dosáhnout maximálně výše zákonného úroku z prodlení na úrovni repo sazby navýšené o 8 procentních bodů, což je dnes 9 %.

Jak se to konkrétně projeví? Podívejme se opět na modelový příklad. Máme spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 korun s úrokem 14 %, kde zbývá zaplatit 24 měsíčních splátek. Klient si opět odloží splátky o šest měsíců, po tuto dobu ale bude nabíhat  zastropovaný úrok na 9 %. V tomto případě tak zaplatí přibližně 1 až 1,5 splátky navíc oproti původně sjednanému počtu splátek. Při využití tříměsíčního moratoria budou tyto nárůsty u obou modelových příkladů přibližně poloviční.

Velmi pečlivě jsme zvažovali, jaký úrok má být po dobu odložení splátek kalkulován. Sama bych byla nejradši, kdyby byl jen v symbolické výši. Jenže poskytovatele úvěrů dostává moratorium do situace, že splátky úvěrů, se kterými počítali, obdrží o 3 nebo 6 měsíců později. Evropská bankovní autorita doporučuje, aby i po dobu odložení splátek zůstaly úroky ve smluvní výši. A ani v jiných zemích v Evropské unii neškrtají státem vyhlášená moratoria smluvní úroky na nulu.

Proto jsme přistoupili k řešení, které je kompromisem mezi zájmy dlužníka i věřitele. Úrok bude ve smluvní výši, která věřiteli kompenzuje dopady spojené s odložením splátky. Běžný věřitel tak o nic nepřichází, pouze dostane adekvátní odměnu za půjčené prostředky s odloženou splatností. Dlužník ale dostává šanci překlenout složitou situaci a vyhnout se problémům, které by ho mohly v krajním případě vrhnout do kolotoče exekucí a insolvence. A to je pro mě to hlavní. Těmto scénářům jsem odhodlaná zabránit.