dovolte, abych vám představila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Návrh je předkládán ve zkráceném jednání v rámci stavu legislativní nouze.
Důvodem je skutečnost, že přípravná fáze státního rozpočtu na rok 2021 a jeho střednědobého výhledu začíná již v dubnu. Do konce tohoto měsíce totiž musí vláda podle zákona č. 23 z roku 2017 projednat a schválit výdajové rámce na příští tři roky. Bez přijetí novely zákony bychom museli přistoupit ke konsolidaci, která by v dějinách ČR neměla obdoby. Jen na příjmech bude v příštím roce chybět min. 140 miliard korun. K tomu přičtěme vyšší výdaje na sociální dávky dané ekonomickým vývojem či dodatečnými dopady letošního hospodářského propadu a dostáváme se k ještě vyšším řádům. Oproti střednědobému výhledu schválenému v minulém roce by to tak buď znamenalo seškrtat výdaje min. za 150 miliard korun, nebo o tuto částku zvýšit daně. Obojí považuji z národohospodářského hlediska za chybný krok. Takovou iracionální hospodářskou politiku by žádná kompetentní vláda a parlament neměl připustit.
Letos schvalujeme jedno opatření za druhým, jste toho svědky už druhý den, které mají co nejvíce tlumit zdravotní a hospodářské následky této krize. A v příštím roce bychom utahováním opasků vyvolali druhou recesi? To by bylo nejen kontraproduktivní, ale zcela proti logice vyhlazování hospodářského cyklu. Nepomohlo by to nikomu. Lidem, firmám a nakonec ani veřejným financím.
Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je v části zaměřené na výdaje státního rozpočtu ideální pro běžné cyklické výkyvy ekonomiky. Ale v době razantního propadu, kdy dochází ke zlomu trendu, tedy k přenosu následků recese do dalších let, nutí k přehnané fiskální restrikci. Toho si je vědoma i Evropská komise. Ta právě proto na konci března poprvé v historii navrhla aktivovat obecnou únikovou doložku z evropského fiskálního pravidla, umožnila tím dočasný odklon od střednědobých rozpočtových cílů jednotlivých členských zemí, čímž otevřela prostor pro zvládnutí mimořádné situace tohoto roku a potenciálních budoucích následků. Prostor, který využíváme pro novelu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
Návrh novely zákona, který vám tady předkládám, vytváří podmínky, které umožní naší zemi pozvolný, avšak soustavný návrat na její střednědobý rozpočtový cíl. Rychlost a tedy i délka konsolidace byly zvoleny plně v souladu s pravidly EU. Snad téměř všechny země EU nemusí k novele národního zákona vůbec přistoupit, mají totiž standardně zakotveno, že postupná, v letech rozložená konsolidace vede ke střednědobému rozpočtovému cíli, je možná. My nikoli.
Chtěli jsme být papežštější než papež. Protože se tehdy hledala ústavní podpora zákona, ze které nakonec sešlo. Zda to byl záměr či nikoli, nechci spekulovat, nebyla jsem u toho. Zůstalo však toto nekoncepčně striktní omezení, že k plnému návratu na střednědobý rozpočtový cíl musí dojít příští rok. A já vás, dámy a pánové, žádám o nápravu tohoto stavu.
Možná se zeptáte, zda si vůbec můžeme dovolit dočasné rozvolnění pravidla, které tady navrhuji. Vzhledem k celkové výši zadlužení veřejných financí, která křesla pod 31 % HDP, je jedna z nejnižších mezi vyspělými zeměmi, nemám sebemenších pochyb o tom, že české veřejné finance krátkodobý stimul ekonomiky unesou. Kdy jindy využít léta přebytku veřejných financí a nízkého zadlužení než právě nyní, při této bezprecedentní krizi?
Nepřijetí novely by znamenalo pouze cestu drastické fiskální restrikce a další hospodářský propad. Vzpomeňme si na období před 10 lety. S cestou z krize pomocí silné fiskální konsolidace máme jako země své negativní zkušenosti. Prošli jsme si díky tomu druhou recesí, nezaměstnanost narostla o 60 %, sociální tíseň obyvatel se prohloubila, přesto zadlužení během vzpomínaných 4 let vzrostlo o 17 procentních bodů. Opravdu chceme jít stejnou cestou? Vlastně ani ne stejnou, ještě krutější. K lidem a ekonomice této země krutější.
Tehdy dosáhla výše konsolidace na úrovni státního rozpočtu 110 mld. korun za 4 roky. Nyní by to muselo být 150 mld. korun za rok. Opravdu bych nerada, abychom zase jako před 10 lety začali řešit, zda vůbec valorizovat důchody, zda začít šetřit na učitelích a lékařích či bezpečnostních složkách. A dopad vyvolaného propadu ekonomiky na rozpočet začít řešit tím, že zvýšíme daně. Myslím, že jeden nezdařený experiment stačil. Prosím, poučme se a zvolme tentokrát jinou cestu.
Závěrem mi dovolte, abych se dotkla často jediného oponentního názoru k novele tohoto zákona, a to názoru Národní rozpočtové rady, který odpůrci této novely často opakují, aniž by si jej s dovolením ověřili.
Názor lze shrnout slovy, že novela zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti není nutná, protože situaci lze údajně zvládnout v rámci stávající legislativy, bez škrtů či zvýšení daní. Věřte mi, že kdyby taková možnost existovala, byla bych první, kdo by se jí chopil. Bohužel taková není. Nedají se využít radou doporučované únikové klauzule, protože ty uvedené v odst. 4 § 10 se týkají pouze aktuálního roku. Roku, kdy bezprostředně došlo či dochází k nepříznivé události. Pokud ovšem Národní rozpočtová rada nepředpokládá, věřím, že ne, že nouzový stav nebo propad ekonomiky přes 3 % nebudou pokračovat i v letech příštích.
Stejně tak jednorázové a přechodné operace uvedené ve druhém odstavci stejného paragrafu nelze aplikovat. Vždyť výpadek příjmů za minimálně 140 mld. korun, o kterém jsem hovořila na začátku, není žádná operace ve smyslu vládního či jiného opatření. Jde o důsledek hluboké recese, která má svými dopady zásadní přesah do let následujících. Já zde nežádám o žádný bianco šek. Ale především o udržení stávajících výdajů, resp. životní úrovně našich občanů.
A jelikož je propad příjmů záležitost změny trendu, nikoli pouze hospodářského cyklu, běžné nástroje nestačí. Koncept strukturálního salda zde selhává. Je třeba přistoupit k dočasnému uvolnění fiskálního pravidla. Ke změně, která nevnímá budoucnost, pouze omezenou optikou rozpočtu. Ale ve všech souvislostech a vazbách společenského a ekonomického rozvoje. Teprve tak zanechají události roku 2020 v našich myslí vzpomínku na sice výjimečnou, ale pouze krátkodobou epizodu našeho života.
Děkuji vám za pozornost.
