Máme rekordní inflaci, nejvyšší počet lidí ohrožených chudobou, chybí nám základní léky, máme nejdražší energie v EU z pohledu kupní síly a čeká nás opravdu velký problém v automobilovém průmyslu, na který je napojeno téměř půl milionu zaměstnanců. Nic z toho však není pro vládu tak zajímavé, aby to řešila. Kdyby bylo, tak bychom nyní tady na tomto místě probírali úplně jiná témata. Jenomže je to nezajímá.
Takže se nemůžeme divit tomu, že veřejnost podle aktuálního výzkumu společnosti STEM se dívá s největšími obavami do budoucnosti od roku 2012. Už jedenáct let nebyla naše společnost tak pesimistická k budoucnosti jako je pod vedením této vlády. A já se ani nedivím. Místo toho, aby vláda řešila, jak může lidem nebo podnikatelům pomoct, co může udělat pro Česko do budoucnosti, tak hledá jen cesty, jak záplatovat průšvihy, které si sama nadělala. A protože jsou od začátku bezradní, tak zvolili tu nejhorší metodu ze všech a hází své průšvihy na lidi, a to často i tak, že se pohybují na hraně zákona. Vzpomeňme si na diskusi včera. A velká bude příští týden.
Jak jinak lze vysvětlit onen podvod se změnou valorizací důchodů? Jak si vysvětlit plánované zvýšení daně z nemovitých věcí nebo to, že plánuje živnostníkům navyšovat sociální odvody? A to vše bez toho, aby jasně řekli, jak plánují lidem třeba také pomoci, jak jim ty ohromné inflační příjmy, které vláda vybírá, jak jim je třeba vrátí. Namísto toho, aby hledala vláda peníze kdekoliv jinde než v kapsách lidí, soustředí se naopak jen a pouze na peněženky lidí. Dobrovolně si škrtla čtrnáctimiliardový příjem v podobě EET, nechala ohromné zisky energetickým firmám, hledá způsob, jak snížit daně z hazardu, ministr financí zapomněl požádat o proplacení 54 miliard z EU, takže to lepil z národních peněz. Takhle funguje vláda Petra Fialy po celou dobu své existence.
Místo zákonů pro lidi vláda a Sněmovna věnuje energii do podobných předpisů, jako je tento, který tu dnes máme ve třetím čtení, tedy zákonů, které klidně mohly počkat. Jejich schválením nijak lidem nepomůžeme. Nepomůžeme dokonce ani ekonomice. Jedinému, komu pomůže, je několik politických stran, které ve schválení podobných norem vidí příležitost, jak zase o trochu více rozšířit nebo upevnit svou moc a vliv.
Ano, tento zákon mohl klidně počkat. Nebo vlastně tento zákon měl počkat. Pokud vláda nechce rozproudit další diskusi o nezávislosti České televize, nechce trvale poškodit důvěryhodnost této instituce, neměla by se o takovouto změnu pokoušet právě nyní. To bychom ovšem nesměli být před volbou generálního ředitele České televize. Všichni tu asi cítíme, že právě volba generálního ředitele je ten hlavní důvod, proč je třeba tento zákon projednat ještě před jejím začátkem.
A tato vláda, která již dnes kontroluje Sněmovnu, Senát, na Hrad byl zvolen provládní kandidát, tak jednoduše chce ještě ovládnout média veřejné služby a volbu generálního ředitele si hezky ohlídat.
Dovolte mi, abych se teď na chvilku vrátila do minulých období, do těch předchozích let, kdy jsem sice nebyla poslankyní, ale jako ministryně financí jsem samozřejmě dění ve Sněmovně pozorně sledovala. A já si moc dobře vzpomínám, jak tehdejší opozice, dnešní vládní koalice, mnohokrát obviňovala všechny okolo ze snahy o ovládnutí médií veřejné služby, jak tu zněla slova o ohrožení demokracie a zaznívala tu řada dalších podobně silných vyjádření.
Já myslím, že teď už je nad slunce jasné, že to byly jen a pouze opoziční politické proklamace a neoprávněné strašení veřejnosti a médií. Za celé minulé volební období žádná taková snaha neproběhla a ani neprobíhala. Ano, pravděpodobně se stávalo, že se do jednotlivých Rad dostávali lidé, kteří nebyli vašimi kandidáty, nesouhlasili jste s jejich názory, ale byli demokraticky zvoleni. Byli demokraticky zvoleni podle jasných pravidel. To je tak všechno.
I vy byste měli možnost převolovat členy mediálních rad podle toho, čí názory vám jsou bližší. Dokonce si myslím, že bychom k tomu nepřistupovali obstrukčně jako vy v posledním roce minulého období. Pokud si dobře vzpomínám, tak soustavnými obstrukcemi jste volbu pravidelně znemožňovali. Vy ale nechcete jít postupnou demokratickou cestou. A řekněme si tedy, jak to opravdu je. Pokud vám vadí i toto, tak jste prostě proti demokracii. Demokracie je totiž o tom, že vedle stojí dva nebo i více různých názorů. A všechny mají stejnou váhu.
Demokracie není, že je správný pouze jeden, ten váš názorový proud a všichni, kteří ho nesdílí, musí být zašlapáni do země. Já mám pocit, že tímto zákonem zavádíte do České republiky moresy, které sami rádi kritizujete v momentě, kdy je dělají v některých jiných zemích, třeba v Maďarsku. A svou špetkou ironie dodávám - a Patrik Nacher, teď ho tady nevidím, bude určitě rád - že toto je od vás taková příkladná ukázka dvojího metru a pojetí té vaší, lepší demokracie.
Váš návrh na změnu volby členů Rady České televize a Českého rozhlasu je nešťastný, a to především proto, že stavíte své a mocenské zájmy nad potřeby těchto médií. Není žádný racionální důvod pro to, aby byla dělba členů rozdělena mezi Senát a Sněmovnu. Naopak nás vládní koalice touto cestou posílá dál směrem k východoevropským mediálním systémům. Zatímco například německý mediální systém, který byl mimochodem jedním z hlavních vzorů českého mediálního systému, posiluje mimopolitické zastoupení členů rad, tak zde se Sněmovna vydává přesně opačnou cestou. A je třeba se ptát, proč. A klidně nabídnu i odpověď, která podle mého není příliš vzdálená od pravdy. Jediným důvodem je fakt, že Senát dlouhodobě ovládají strany pětikoalice, což je pro vás důležité zvláště nyní, kdy Radu České televize čeká volba generálního ředitele. Ale i to bych byla ještě schopna pochopit a respektovat jako záměr vládnoucí většiny, je to legitimní, byť s tím bytostně nesouhlasím. Byla to ale vaše vláda, která se v programovém prohlášení zavázala, že bude podporovat média veřejné služby a usilovat o jejich stabilitu. Tento krok, stejně jako další vaše návrhy jdou ale naprosto, naprosto obráceným směrem. Chápala bych, kdybyste řešili skutečné problémy médií veřejné služby. Třeba jejich financování nebo jaká je jejich úloha v době internetu, nebo třeba to, které služby mají posílit či naopak oslabit. Místo toho řešíte trafiky a cesty, jak si okočírovat ředitele České televize a Českého rozhlasu.
Řešme klíčové otázky, třeba jak řešit podporu filmu a české tvorby. Pojďme debatovat nad tím, jak vyřešit otázky podpory médií, ptejme se ministra financí, zda je opravdu dobrý nápad zrovna nyní zvyšovat tištěným médiím DPH. Na mediální scéně je spousta problémů. Ale nevydávejme se cestou autoritářských států. Na mediální scéně je celá řada problémů, které vy neřešíte a nezajímají vás. Takže já bych chápala, kdybyste podobně jako v jiných zemích hledali cestu, jak pomoci médiím, která se stejně jako jiné obory potýkají s rostoucími cenami energií, kdybyste chtěli pomoci filmovému průmyslu nebo prostě řešili skutečné další problémy. Ale toto všechno pro vás není bohužel důležité. Vy totiž chcete mít jen vliv na média.
A já musím k tomu ještě závěrem říci, že já věřím v sílu veřejnoprávních médií. S novináři jsem vždycky komunikovala, vždy jsem se k nim chovala korektně a otevřeně a věřím, že i když si je chcete touto cestou omotat, tak že oni budou proti, že si udrží svoji nezávislost. Já tomu prostě věřím. A chtěla bych vás k tomu i prosím vyzvat. Pokud je naše úvaha mylná, počkejte s přijetím tohoto zákona. Jestli nejde o volbu generálního ředitele, není přece kam spěchat.
A závěrem se vrátím k tomu, co jsem říkala v úvodu. Vážená vládo, vážená pětikoalice, řešte problémy, které před vámi stojí a v důsledku kterých lidé a firmy prostě sotva přežívají. Řešte tyto věci namísto snahy o upevňování moci a svého vlivu.
Děkuji.
