Prostě si nemůžu pomoct. Navzdory všem lumpárnám, malým i velkým tragédiím, které se v české politice odehrávají, cítím ode dneška nesmírný klid. Je to taková příjemná, hřejivá vlna a já asi vím, co mě hřeje nejvíc. Je to představa, že už za pár dní zasednu ke stolu se svými dětmi a jejich dětmi. Je to vědomí, že nejsem na tomto světě sama, ale jsou tu lidé, s nimiž mne váže důvěrné pouto. Buďme vděční, že máme alespoň jedno období v roce, kdy navzdory všem stresům, válkám, křivdám a lítostem si uvědomíme to nejdůležitější v životě člověka. Je to láska.

Vánoce nám otevírají srdce a mysl, aby každý dostal šanci si tuto pravdu uvědomit. To je jejich magická moc. Vánoce nás otevírají ještě další pravdě. A to, že dávat je cennější než brát. Nevím, jestli se už teď děti z naší rodiny těší na dárky víc, než já na jejich lesknoucí se očička. Sledovat, jak si otevírají dárky v bezpečném kruhu rodiny, to je, abych tak řekla, štěstí All inclusive.

S tímhle štěstím mi ale v hlavě probíhá ještě další myšlenka, které se nemohu, ale ani nechci zbavit. Myslím na lidi, kteří tolik štěstí nemají, na děti v ústavech, na lidi, kteří nemají nikoho, s kým by mohli oslavit Vánoce, na ty, kteří jsou nešťastní, že si nemohou dovolit ani jeden hezký dárek pro své potomky. Bohužel, takových lidí výrazně přibylo, protože naší zemi se v posledních třech letech opravdu nedaří. To neříkám jako výrazná tvář opozice, ale jako člověk, který je z toho smutný.

Všechno to začíná u našich nejbližších. Pokud jim dáváme lásku, pečujeme o ně, zajímáme se a jsme schopni pro ně leccos obětovat, už tím vytváříme lepší svět. No a pokud máme sílu a chuť vykročit ještě dál, než kam sahá náš nejužší kruh, pak jsou tu charity a nadace, do nichž můžeme přispět. Mně se moc líbí projekt Českého rozhlasu s názvem Ježíškova vnoučata. Najdete je na webu i na Facebooku a okamžitě na vás vykouknou příběhy seniorů, jimž naprosto neznámí lidé plní vánoční přání. Může to být klobouk, kalendář nebo třeba balíček kávy. Své přání tam můžete snadno napsat i ho jinému splnit.

Dárek, jakkoli malý, je symbol, že někde na tomto světě existuje člověk, který se k nám vztáhl. Penězi, které vydělal, ale i svým časem a myšlenkou obětoval kousek vlastního života pro nás. Takové vědomí je častokrát cennější než věc samotná.

Přátelé, užijte si poslední víkend před Vánocemi, a ještě si napíšeme.