o největším daňovém fiasku v novodobých dějinách České republiky jménem inkaso windfall tax od bank ví veřejnost nejméně od listopadu 2023, kdy Zbyněk Stanjura pro Českou televizi potvrdil, že místo plánovaných 33 miliard korun vybere možná pár jednotek miliard. Ani to se mu nakonec nepodařilo a jeho úřad získal od bank sotva 2 % plánované částky, tedy necelých 700 milionů korun.

Že daň byla nastavena fatálně špatně, muselo být ovšem Ministerstvu financí jasné už mnohem dříve, pokud ne v červnu 2023, kdy banky zaplatily svou první zálohu, tak rozhodně v září 2023, kdy zaplatily druhou zálohu. A z čísel muselo být naprosto patrné, že Stanjurova windfall tax dopadá de facto výhradně na energetický sektor, potažmo polostátní ČEZ.

Jinými slovy, že konstrukce této daně, protlačená formou přílepku ušitého horkou jehlou, kulhá v případě bankovního sektoru na obě nohy a že se kvůli tomu na české veřejné finance řítí astronomická ztráta. Ztráta, která pro představu dělá trojnásobek rozpočtu Ministerstva zdravotnictví, případně by mohla zdvojnásobit roční rozpočet České republiky na vědu a výzkum, zdvojnásobit platy učitelů nebo výrazně snížit deficit naší země.

V takové situaci je povinností zodpovědného ministra financí jednat. Zejména tehdy, pokud má být daň v účinnosti i v letech 2024 a 2025 a úroková míra České národní banky zůstává nadále vysoká a s ní i logicky příjmy bank. Windfall tax proto měla ještě v roce 2023 projít zásadní rekonstrukcí včetně prověření alternativních řešení. Proč například vláda vůbec neprověřila možnost zavedení srážkové daně na výnosy z úložek komerčních bank u České národní banky? Proč zcela zahodila příležitost získat od bankovního sektoru desítky miliard, které banky vládě nabízely místo nefunkční windfall tax? Tyto peníze měly navíc mířit třeba do řešení nedostupného bydlení nebo na pomoc lidem, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků. Není to trochu škoda, dámy a pánové?

V takové situaci je povinností zodpovědného ministra financí jednat. Zejména tehdy, pokud má být daň v účinnosti i v letech 2024 a 2025 a úroková míra České národní banky zůstává nadále vysoká a s ní i logicky příjmy bank. Windfall tax proto měla ještě v roce 2023 projít zásadní rekonstrukcí včetně prověření alternativních řešení. Proč například vláda vůbec neprověřila možnost zavedení srážkové daně na výnosy z úložek komerčních bank u České národní banky? Proč zcela zahodila příležitost získat od bankovního sektoru desítky miliard, které banky vládě nabízely místo nefunkční windfall tax? Tyto peníze měly navíc mířit třeba do řešení nedostupného bydlení nebo na pomoc lidem, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků. Není to trochu škoda, dámy a pánové?