Boj proti koronaviru lze určitě vést lépe než to dělá naše vláda. Receptem určitě není Klausův mentoring, který je kombinací bezobsaženého patetismu a naprosto nesmyslných „podnětů“, za které by se nejspíš nestyděl ani Tomio.
Klaus si především plete válečný konflikt mezi lidmi s válkou lidstva proti koronaviru. Virus není agresor z masa a kostí, který porazíme tanky, stíhačkami, národní mobilizací či dokonce totálním nasazením. Nepřemůžeme ho tím, že opustíme sociální distanc a všichni společně se mu vrhneme do náruče s patetickým pokřikem „svobodáááá“. Už v hodně temném středověku lidé věděli, že když neumí nějakou nemoc léčit a je nebezpečná, jedinou cestou jsou izolační opatření. Samotný pojem „karanténa“ nakonec pochází ze středověkých morových epidemií. Už tehdy lidé věděli, že když byl někdo v kontaktu s nakaženým (lhostejno, zda sám již měl příznaky daného onemocnění), je potřebné jej izolovat. A to v této době nějaká infektologie či epidemiologie samozřejmě vůbec neexistovala. Ale přesto ani tehdy nikoho nenapadlo, že morovou epidemii porazíme národním povstáním.
Máme-li jako národ (i lidstvo obecně) nad koronavirem vyhrát, náš boj musí mít zhruba tři roviny: 1) Nalézt opatření, která virus eliminují (účinná léčba a/nebo očkování), 2) Pomáhat ze všech sil specificky ohroženým skupinám a zaměstnancům klíčové infrastruktury (dobrovolníci v pečovatelských domech, nákupy seniorům, hlídání dětí zdravotníkům atd) 3) Nenakazit se, abychom chránili sebe i druhé, brzdili šíření nemoci a nepřispívali k další eskalaci obrovského přetížení zdravotnického systému (tj. co nejdůslednější ochranná opatření). První a třetí rovina boje je nosná, druhá vůči oběma komplementární. Boj ve třetí rovině nutno realizovat tak dlouho, dokud neuspějeme v rovině první, tj. než se podaří virus eliminovat vakcinací (pomalu se začíná), anebo účinnou léčbou (zatím neexistuje a nejspíš nebude nikdy). První rovina náleží odborníkům, druhá jednotlivcům s relevantním schopnostmi a možnostmi, třetí pak široké veřejnosti.
Pokud tedy omezíme osobní sociální kontakty na minimum a budeme Klausovo slovy "sedět doma v obýváku" či mít "socialistický pracovní klídek" (což Klaus samozřejmě nemůže vystát už pro přívlastek "socialistický"), přispějeme k našemu vítězství nejvíc, jak coby laická veřejnost můžeme. Samozřejmě kdo může navíc pomáhat jako dobrovolník (v nemocnici, domově důchodců atd), pomůže ještě víc. To ale skutečně není úkol pro každého, neboť takový dobrovolník by sám neměl patřit do rizikové skupiny (věk, chronické nemoci atd) a musí umět to, co je v dané instituci potřeba (např. mít řidičský průkaz, být fyzicky silný atd). Toto je cesta k vítězství v této válce, namísto pomýleného patetického křiku nebo kontraproduktivní aktivity.
Konkrétní Klausovo „představy“ jak řešit epidemii jinak než navrhují epidemiologové jsou tak bizarní, že kdyby nebyl poslancem, lze se jim usmát, avšak takto jsou bohužel velkým varováním, jací lidé u nás vytvářejí zákony (rozuměj: závazná pravidla chování vymáhaná represivním aparátem státu). Chce-li „nahánět státní úředníky studenty a mládež“ do pečovatelských domů, jak to jde dohromady s proklamovanou „svobodou“ mladých lidí v parku, kteří se chudáci nemohou potkávat a žít „svůj způsob života“? Takže aby se někdo mohl líbat v parku, půjdou desítky jiných lidí na nucené práce do domovů pro seniory, jejichž klienti se nakazí od svých vnoučat, co se díky Klausovo selektivnímu přístupu ke svobodě museli s někým líbat v parku, a nemohli si to v zájmu ochrany zranitelných osob na pár měsíců odpustit? Svoboda tedy náleží jen tomu, jehož zájmy konvenují s Klausovo postoji?
Typický klausismus. Podobný jeho kádrové politice ve vlastní straně, kde údajně vybírá volební lídry kandidátek v některých krajích sám, stanovám navzdory. On je přece svobodný, tak co by nemohl. Stanovy? Protestovat je zbytečné, už bylo rozhodnuto, komu se to nelíbí, ať jde o dům dál, reaguje dle Deníku N ředitel sekretariátu a absolvent „klausovo“ gymnázia PORG Martin Černý na připomínky z krajů. Jiná situace, ale pořád stejná písnička o Klausovo výkladu rovnosti, spravedlnosti a hodnot. Není divu, když Klaus jinou ani neumí.
Další bizarností je Klausův nápad vyhradit seniorům k přepravě vagon metra. Kdo zajistí, aby do něj nechodili jiní lidé, obzvláště odpírači bez roušek s intelektovými a agresivními rysy nezařazeného poslance Volného? Už vidím 90ti letou seniorku, jak se s takovým „svobodným flákancem“ rovnocenně dohaduje. A jak Klaus zajistí odstranění koronaviru z aerosolu ve společných prostorách metra? K čemu samostatný vagon, když předtím budou senioři stát s ostatními na společném nástupišti? A napadlo někdy Klause, že metro opravdu máme jen v Praze, či snad republiku ztotožňuje s Prahou? A přemýšlel o tom, že i v Praze jsou místa, kam metro nejezdí? A tím „pročišťováním vzduchu“, který by eliminoval koronavirus v seniorském vagonu, myslí konkrétně co? Patrně to bude nějaký jeho patent, když se nic takového zatím nikde neužívá. Anebo se zeptá v Rusku a Číně, kde přece léčí koronavirus vitaminem C. A kolik takových přístrojů bude potřeba pro jeden vagon do každé soupravy metra? Kdo a kdy ty přístroje vyrobí, namontuje a bude servisovat? A kam vlastně ti senioři budou tím čištěným vagonem jezdit, když všude kolem zuří epidemie, a ještě k tomu „otevřeme Česko“? To všechno má Klaus vymyšlené? Ne? Tak proč o tom píše jako o existující alternativě?
Obdobná věc je trasování – každý normální člověk si umí spočítat, že při počtu nakažených v tisících denně je aktivní trasování zcela bezpředmětné, ptž je jednak kapacitně naprosto nezvladatelné, a jednak při procentuálním úniku kontaktů připadajících na jednoho nakaženého je zde únik již tak velký, že díky tomu nedokážeme epidemii ani brzdit, natož dostat pod kontrolu. Kdyby tomu bylo jinak, nikdy by se epidemie na podzim nerozjela do nynějších čísel z původních letních desítek nových případů denně. Ani ty totiž nebylo možné natolik dobře trasovat, aby se nákaza nezačal šířit. Prof. Prymula v létě hovořil o tom, že trasování má smysl do cca 100 nových případů denně. Pardon, Prymulu Klausové neuznávají, je na ně moc chytrý a upřednostňuje lidský život před penězi, což je pro Klause také neznámý jazyk. Mohl by tedy Klaus využít aspoň své profesní vědomosti coby učitele matematiky, a snadno by si to trasování vypočítal. Anebo je stejně špatný počtář jako politik? To by bylo skoro umění.
Dále pokračuje opět bezobsažným patosem, kdy vyzývá „dělat něco“. Zjevně sám neví co, ale samozřejmě dobře ví, že epidemiologové to dělají špatně. Obzvláště pokud jsou příliš vzdělaní, což Klausovi také moc nesedí. Mělo by se končit titulem magistr, když on sám dále nepokročil, a jediným uznaným profesorem by byl jeho otec. Obdobně jako v sekci „naši lidé“ na stránkách Trikolory, kde je Klaus starší jediným, kdo má uvedený akademický titul. Těžko říct, zda se jej ostatní dobrovolně vzdali, aby Klausovi staršímu dodali patřičný punc výjimečnosti, anebo si to za tímto účelem vymínil některý z Klausů samotných.
A zmiňuje-li Klaus jako národní aktivitu jarní šití roušek, bylo by dobré připomenout proč se šily, tj. že v obchodech jich byl absolutní nedostatek a výroba svépomocí byla pro mnohé jedinou možností. Ještě důležitější je ale to, že roušky národ nezačal šít spontánně, ale bylo to oficiální doporučení na základě stanovisek epidemiologů, že je potřeba mít zakryté dýchací cesty a roušek je málo, tudíž si je mají lidé i sami vyrábět. Lidé tehdy odborná doporučení respektovali, a skutečně to pomohlo. Když však dnes stejní odborníci radí (a mnohdy dokonce prosí veřejnost), ať udržuje sociální distanc a související opatření, Klaus reaguje doporučeními opačnými, a sice „otevírat Česko“. Státnické předpoklady tím prokazuje velké asi jako je oligofrenie pro studium matfyzu.
Klaus celou touto výzvou jen opět potvrdil, že jeho kritika epidemiologických opatření je naprosto bezobsažná. Žádný lepší recept než odborníci po celém světě pochopitelně nemá, a jeho snahy vytvářet dojem opaku jsou na stejné úrovni jako Trumpovské léčení koronaviru injekcemi dezinfekce či světlem. Zůstávají tedy 3 reálné motivace Klausovo odpíračského tažení: 1) Za každou cenu kopat do vlády, 2) Usilovně bránit argumentům, že by se měl kdokoliv omezovat ve prospěch ochrany zdraví a života jiných a 3) Snažit se oslovit všechny odpírače, aby v letošních volbách získal dostatek hlasů k tomu, aby mohl získat co nejvíc moci.
Není překvapením, co říká. Svého času prý v médiích hájil i právo mlžit, říkat hlouposti nebo nemluvit pravdu. Tak jsem lhal, no a co? Jasně, to přece není nic špatného, účel světí prostředky, žádná objektivní morálka neexistuje, peníze a moc jsou nejvíc, a dobro je to, co chci já. Takové hodnoty mu zjevně od mládí vštěpoval jeho otec a politický učitel v jedné osobě, a exředitel PORGu se s nimi brilantně identifikoval.
Člověk ucházející se o veřejnou moc, který obhajuje právo chovat se hloupě či dokonce nemorálně i v době, kdy ještě žádnou moc nemá, je nebezpečnější než ti, kdo ztratí zábrany až pocitem neohroženosti ve funkci samotné. Dokonce i Trump začal ztrácet zábrany až po uvedení do prezidentského úřadu, a všichni jsme pak v přímém přenosu sledovali, jakých nedůstojností byl schopen na sklonku mandátu. Chtěli byste, aby o Vás takový člověk někdy mohl rozhodovat? Anebo snad dokonce o celém národu z pozice premiéra?
