Mohl byste se našim čtenářům nejprve stručně představit?

Je mi 39 let, od narození žiju v Plzni, jsem ženatý, bezdětný. Profesí jsem právník se zaměřením na ústavní právo a právní filozofii, povoláním jsem vysokoškolský učitel. Do KSČM jsem vstoupil v roce 2015, v současnosti jsem předsedou OV KSČM Plzeň-sever a zastávám ještě několik dalších stranických funkcí.

Jak hodnotíte současnou Evropskou unii?

K současné EU máme pochopitelně mnoho výhrad. V EU mají často větší moc nadnárodní kapitálové korporace než unijní orgány, je zde velký deficit demokratického rozhodování, samoúčelná byrokracie s vysokým stupněm formalismu, příliš silné mocenské německo-francouzské centrum, chybějí rovné podmínky pro členské státy, což se manifestuje např. ve dvojí kvalitě zboží apod. Smysluplnou odpovědí však nemůže být volání po novém izolacionismu naší země. Český klausovský kapitalismus, který zde zakořenil v 90. letech, je totiž ještě mnohem asociálnější, brutálnější, arogantnější a kmotrovštější než ten evropský. Všichni víme, co po 90. letech zbylo z naší země. Namísto bezhlavého volání po nepřipraveném czexitu chci proto hledat spojence pro prosazování změn EU v souladu s naším programem.

Kde vidíte hlavní problémy současné EU?

Naším strategickým cílem je socialismus. Současná EU je založena na kapitalismu, který je naším úhlavním nepřítelem, a v posledních letech přechází do své prozatím nejzhoubnější rentiérské formy. Změnili bychom na ni tedy téměř všechno. Současně však nelze přehlížet i řadu pozitiv, např. že EU je v současném světě nejbezpečnějším regionem s vysokými sociálními standardy a životní úrovní včetně délky průměrného věku a je schopna vytvářet účinnou protiváhu především USA, ale i rychle rostoucím asijským ekonomikám. Projekt spojené Evropy může být pro kvalitu života občanů ještě větším přínosem, je však nutné zaměřit její potenciál správným směrem a opustit slepé uličky transatlantické servility či priority soukromého kapitálu před veřejným zájmem.

Jaká je vaše představa sjednocené Evropy?

Mojí vizí je budovat sjednocenou Evropu rovnoprávných členských států a jejích občanů, prosadit jednotnou evropskou minimální mzdu i životní minimum, zamezit prostřednictvím evropského práva nejhorším zvěrstvům kapitalismu v naší zemi (např. soukromé exekuce), bojovat proti únikům peněz z EU do daňových rájů, nepřipustit islamizaci Evropy vytlačující evropský humanismus a civilizaci, trvale vyrovnávat životní úroveň ve všech členských státech na základě principů solidarity a přerozdělování, nekompromisně chránit vnější hranice EU před nelegální migrací či prosazovat demokracii namísto vlády kapitálu a byrokracie šité na míru kapitálovým zájmům. Současně se nesmíme podrobit evropskému diktátu v případech našeho kategorického veřejného zájmu. Příkladem může být tlak EU na ukončení našich kontrol vůči polskému masu, které se opakovaně prokázalo zdravotně nebezpečné. Budou-li naši revoltu v takovýchto případech následovat i další členské státy, k reformulaci unijních pravidel posléze dojde, neboť řídící orgány EU přirozeně nechtějí, aby docházelo k další erozi vnitřní koheze či dokonce dalším »brexitům«. V právu se tomu říká »normativní síla skutečnosti«.

Můžete to blíže vysvětlit?

Demokracie je založená na konsensu se systémem jako celkem, tj. že většina akceptuje i ta pravidla, která se jim třeba osobně nelíbí. V demokracii naštěstí nemohou ke státnímu donucení vyjet tanky, takže pomine-li společenský konsensus na legitimitě nějakého pravidla, přestane být vymahatelné. Pokud by třeba přestala většina řidičů dodržovat rychlostní limit 50km/h v obci, během pár dní by policie všechny přestupky nestíhala ani evidovat, natož řešit, a drtivá většina by se promlčela. Státu by nakonec nezbylo, než takovou normu zrušit, protože by neměl nástroje, jak ji vynucovat. Zásada suverenity lidu je klíčovým a neopominutelným axiomem demokracie, lidé se pouze musí naučit ji důsledně používat. Pro vztah členských států EU vůči unijním orgánům platí analogicky totéž.

Kde v EU hledat pro tyto cíle spojence?

Univerzální spojence s průřezovou shodou nemáme, a proto je třeba postupovat ad hoc dle konkrétních témat - např. v sociálně-ekonomických otázkách můžeme hledat společnou řeč se Švédskem či Dánskem, v migrační politice s Rakouskem, v otázkách vnitřního vyvažování s dalšími menšími státy atd. Nejsem stoupencem dogmatické orientace na spolupráci uvnitř V4 - zejména dlouhodobě silně pravicové Polsko a Maďarsko těžko může být pro naše cíle univerzálním spojencem. Podporuji budování vícerychlostní Evropy, neboť posilování diferencované integrace v EU pomůže řešit různé odstředivé tendence a zároveň umožní zachovat elementární jednotu, aniž bychom byli tlačeni do slepých uliček integrace.

Často upozorňujete na rizika islamizace Evropy prostřednictvím nelegální migrace. V čem spatřujete největší nebezpečí?

V samotné podstatě politického islámu a způsobech, jakým jej jeho stoupenci prosazují. My hlásáme genderovou rovnost, oni s nožem v ruce prosazují nerovnost. Pro nás je násilí nepřijatelné, pro ně žádoucí. Naším životním motivem je láska, jejich motivem nenávist. My ženy chráníme, oni je znásilňují. My nabízíme toleranci, oni chtějí vraždit každého, kdo se jim protiví. My chceme život, oni chtějí smrt. Neexistuje »multikulturní tavící kotel«, který by uměl smísit tyto protiklady do »kompromisní« substance, stejně jako neexistuje »kompromis« mezi životem a smrtí. Politický islám vyrůstá z podhoubí zuřivé nenávisti a stejně zuřivé touhy po světovládě.  A je nepochybně největším antisymbolem současné evropské civilizace.

Jak byte to řešil?

Především důslednou ochranou vnějších hranic EU a aplikací příslušných norem mezinárodního i vnitrostátního práva ve všech členských státech vůči všem bez rozdílu. Není možné, aby se kupř. v Německu kriminalita islámských migrantů posuzovala jiným metrem než kriminalita ostatních, či se dokonce omlouvala kulturními rozdíly. Kdo chce žít v nějaké zemi, či v ní dokonce hledá ochranu, musí přece akceptovat její pravidla, a nikoliv se jí snažit vnutit pravidla vlastní. V civilizované společnosti se nezapalují auta, neobtěžují se ženy, spory se neřeší nožem apod, a pokud se toho někdo dopustí, je podle práva potrestán. Proč to v řadě evropských zemí neplatí i pro radikální islamisty? Naprosto skandální je pak kupř. judikatura německých soudů, která islamistům dovoluje polygamii, či dokonce sňatky s dětmi. Bohužel tento přístup nesměřuje k začleňování migrantů do společnosti, ale k prohlubování neslučitelných rozdílů.

Jste ústavní právník. Jak hodnotíte současné ústavní aspekty EU?

Evropská ústava před lety přijata nebyla, takže základní rámec EU zůstává smluvní. K samotnému přenesení části pravomocí na EU došlo již na základě Přístupové smlouvy ČR k EU, což je mezinárodní smlouva v režimu čl. 10a Ústavy, jejíž ratifikaci předcházel souhlas občanů daný v referendu. 

Mohl byste v práci europoslance využít své dosavadní profesní zkušenosti?

Právo EU náleží k předmětům, které jsem řadu let vyučoval na všech čtyřech vysokých školách, kde jsem doposud působil. Jeho normativní, judiciální i institucionální systém proto znám velmi dobře, což mohu ve prospěch občanů naší země zužitkovat. Pakliže bych byl zvolen do EP, budu ve prospěch strany odevzdávat nejméně 50 % svého příjmu z této funkce jako dobrovolný příspěvek vyjadřující můj vztah ke KSČM i moji představu o komunistické morálce a progresivních odvodech.

Mělo by mít ústavně zakotvené všeobecné referendum nějaké limity?

Referendum je nesmírně účinná zbraň k prosazování zájmů lidu, avšak vyžaduje promyšlené podmínky, neboť se z něj snadno může stát nástroj diktatury většiny. Bylo by legitimní např. prohlášení nesvéprávnosti všech blondýn, kdyby jej schválilo referendum? Může většina přehlasované menšině nařídit cokoliv? A co je to vlastně většina? Může 51 % hlasujících označit »zbylých« 49 % jako marginální společenský názor? Nesporně tedy existují zásadní hodnotové limity veškeré legislativy, nadřazené vůli jakékoliv většiny. Obdobně Ústavní soud zakázal změny podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy), a to dokonce i formou ústavního zákona. Jejich odstranění by znamenalo odstranění demokracie jako takové, což přirozeně není možné ani v referendu.

Co je tedy podle vás základem demokracie?

Základem musí být ono neodstranitelné hodnotové jádro reflektující nejzákladnější objektivní mravní principy (především nedotknutelné právo na život, fyzickou i duševní integritu, lidskou důstojnost, rovnost ve svobodě i právech apod.) Ve všech ostatních oblastech je vůle většiny lidu suverénní. Na nižším stupni je pak vůle většiny zvolených představitelů zastupitelské demokracie, kterou je vždy nezbytné poměřovat oním neodstranitelným hodnotovým jádrem a vůlí většiny lidu. Právě na těchto principech by měl být založen i poměr přímé a zastupitelské demokracie a poměr nezměnitelných a změnitelných ustanovení ústavnosti. Podmínkou fungování demokracie je, že většina má právo rozhodovat, avšak musí přitom šetřit práva menšin, což vyplývá i z čl. 6 Ústavy. Pokud by totiž menšinové názory byly většinou válcovány, hrozí konec konsensu (vypovězení imaginární »společenské smlouvy«) a může dojít k nepokojům či dokonce občanské válce, která nakonec může celou společnost zničit.

Vystupujete velmi ostře proti kapitalismu. Co je podle vás na něm nejhorší?

Především to, jaká používá pravidla vzhledem k charakteru lidské společnosti. Pro ilustraci možno zmínit čtyři teze o člověku a společnosti: 1) Lidské potřeby jsou neomezené, 2) Vzácné zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené, 3) Rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní, 4) Člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých.

Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem. Nezná přiměřenost ani sociální spravedlnost. O uspokojení téměř každé potřeby je nutno »tržně« bojovat, tj. člověk člověku má být vlkem. Čím silnější, sobečtější a bezohlednější vlk, tím je »tržně úspěšnější«. Kdo nechce či neumí být vlkem, má smůlu. Láska k bližnímu a morálka se na trhu nenosí.

Jakou cenu na liberalizovaném trhu zaplatí smrtelně nemocný pacient farmaceutické firmě za nezbytný lék? Jakoukoliv, jde mu přece o život. Akceptuje cokoliv, aby firma souhlasila s uzavřením smlouvy o poskytnutí léku. Učebnice konstatuje, že dohody mezi »tržními stranami« bylo dosaženo, tj. trh se vyčistil. A kapitalista dodá, že vše proběhlo »svobodně« (pacient měl přece svobodné právo umřít)

Hovoříte o morálce sociálních vztahů. Co je podle vás podmínkou morální legitimity nějakého politického systému?

Nutným minimem sociální legitimity jakéhokoliv společenského systému je mj. zajištění lidsky důstojného života každému jednotlivci. Člověk je tvor vyhraněně kolektivní a ve společnosti každý potřebuje každého. I nejlepší vědec potřebuje lidi, kteří mu upečou chleba, opraví auto, vyvezou popelnice atd. Bez toho by se zhroutila celá společnost a ani bohatí by neměli nakonec nic. Z toho vyplývá povinnost společnosti zajistit lidsky důstojný život každému člověku.

Zdrojem zla však není sám o sobě ani kapitalismus. Kdyby kapitalismus fungoval podle Smitha v módu dokonalé konkurence, byl by o mnoho lidštější než jeho reálná podoba. V historii lidstva došlo k selhání i mnohem ctnostnějších myšlenek – vzpomeňme všechny zločiny církve (vzdálené Kristu zhruba stejně jako je Antikrist), formalizaci parlamentarismu (dávno neslouží k obhajobě zájmů lidu, ale elity), předválečnou formální koncepci právního státu (díky které se k moci za období Výmarské republiky dostal Hitler) anebo i naši socialistickou ideologii (která byla v některých zemích záminkou k nastolení autoritativní moci).

Co je společným jmenovatelem selhání všech těchto teorií?

Bohužel sám člověk, který je zdrojem všeho zla, pokud získá neregulovanou moc nad druhými. Největším nebezpečím je proto závislost člověka na člověku, ať už přímá, či nepřímá (třeba ekonomická). Socialismus oproti kapitalismu vhodněji reaguje na přirozenou špatnost člověka, neboť namísto petrifikace nesvobodného boje slabších se silnějšími chce každému vytvořit nedotknutelný prostor nezbytný pro lidsky důstojný život, tj. rovnost ve svobodě.

Proč je tedy kapitalismus o tolik rozšířenější než socialismus?

Důvodem je lidská chamtivost. Kapitalismus na rozdíl od socialismu člověka nevychovává, naopak sobectví a brutální egoismus coby jedny z nejsilnějších lidských vlastností povyšuje na společenskou normu a za jejich naplňování lidi dokonce odměňuje (zákon nabídky a poptávky funguje právě jen díky těmto lidským vlastnostem). To je pro většinu lidí velice lákavá nabídka. Čím primitivnější a sobečtější společnost, tím větší zde má kapitalismus šanci. I proto patrně nikdy nebude kapitalismus v Evropě tak úspěšný jako v USA.

Ztratí někdy kapitalismus tuto dominantní podporu?

Až většina lidí pochopí, že do výšky granátových jablek nikdy nevyskočí, tj. že ať se bude snažit sebevíc, na lákadla luxusu se bude dívat stále jen do výloh a celý život bude jen dřít na menšinu privilegovaných, která se za to bude koupat v sektu a pozlacovat si kliky od toalety. Ono pozlátko luxusu se totiž v kapitalismu nemůže týkat nikoho jiného než menšiny a jeho zdrojem nemůže být nic jiného než nadhodnota vytvářená vykořisťovanou pracující většinou. Obdobně jako jednotliví výherci hlavních cen ve Sportce existují jen proto, že existují miliony nevyhrávajících.

Máte nějaké životní motto?

Napadají mě dvě: 1) Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj a 2) Raději čestného nepřítele než nečestného přítele.

Otázky kladla Jana DUBNIČKOVÁ, Halo noviny