Nový režim u nás po roce 1989 přebíral rozsáhlý, propracovaný a na svou dobu velice vyspělý systém zdravotní péče. Rozsah, v jakém jej neoliberální vlády dokázaly zdevastovat, je stěží uvěřitelný. Prohrávajícím jsou zde pacienti i lékaři a vítězem zdravotní pojišťovny a farmaceutické firmy. Zrušení větší části zdravotnických poplatků či konec asociálních vlád Julínků a Hegerů byl jen drobným úspěchem, který nemůže vyvážit přetrvávající destrukci celého systému.
Na jedné straně se ve zdravotnictví neustále skloňuje nedostatek peněz. Zejména nemocniční lékaři před atestací mají hluboce podprůměrné mzdy, služby se drží jen za cenu přetěžování směnami odporujícími zákoníku práce, zavírají se celá oddělení, lékaři i střední zdravotnický personál utíká do Německa, chybí peníze na moderní léčbu, modernizaci zařízení a někdy i na udržení chodu toho stávajícího.
Na druhé straně ze systému odčerpávají nehorázné prostředky farmaceutické společnosti, a to nejen výrobci léků, ale i vyšetřovacích pomůcek - vrcholem hyenismu jsou pak ceny zatížené účelovými maržemi v řádu tisíců procent, kdy kupř. kamera pro endoskopické výkony stojí kolem 200 tisíc Kč, zatímco přístroj totožných parametrů pro nelékařské použití nestojí ani 10% této ceny.
Nejhorší parazit našeho zdravotnictví však spočívá v systému kapitalisticky provozovaných zdravotních pojišťoven, které jsou doslova přisáté na nemocnicích i pacientech a čerpají ze systému naprosto nehorázné sumy. Cožpak není vrcholem absurdity, že když nemám dostatek peněz, dosadím do systému ještě nikým nechtěného prostředníka, kterého budu z onoho systému nejen živit, ale zajišťovat mu i kapitalistické zisky?
Můžeme se podívat, jaké paláce má po republice např. VZP a jakými armádami zaměstnanců disponuje. Můžeme se ptát, jaká je mzda ústředního a regionálního managementu této pojišťovny. Na totéž se můžeme ptát i u dalších zdravotních pojišťoven. A pak se nebudeme divit, proč jsou taková indikační omezení např. pro biologickou léčbu či celou řadu dalších moderních léčebných i diagnostických metod, které by mohly zachránit život mnoha pacientům a dalším aspoň výrazně prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu.
Namísto automatického nároku na nejlepší existující léčbu musí lidé pořádat různé sbírky na podporu toho či onoho pacienta či nákupu přístroje. Namísto jedné státní zdravotní pojišťovny, či úplného nahrazení zdravotního pojištění zdravotní daní spravovanou ministerstvem financí přihlížíme tomu, jak pacienti umírají, aby se management zdravotních pojišťoven mohl topit v luxusu. Za peníze nás všech včetně těch, kteří své chorobě podlehnou jen proto, že tento parazitní konglomerát živíme.
Žijeme ještě v normální zemi? Bohužel, již dávno ne. A čím hlouběji zde kapitalismus zakoření, tím horších zvěrstev se dočkáme. Proč je tomu tak? Zeptejme se těch, kteří nevolí KSČM.
