Projevem totální ztráty vůle vlády s covidem bojovat je pak mj. dnešní „zpřísnění“, dle něhož mají mít studenti vysokých škol v místnostech obsazených více než 50 osobami nasazený respirátor i při výuce. To už se určitě koronavirus rozklepal strachy a rozhodl se, že na své akademické vzdělávání raději rezignuje, ptž ho vláda tentokrát „prostě doběhla“.
Opatření hodné skutečného génia připomínající hašení požáru průmyslového areálu zahradní konvičkou, či ještě spíš její atrapou. Takže když bude pohromadě 50 studentů, mohou bezpečně sedět bez ochrany dýchacích cest, ale příchodem 51. studenta to bezpečné být přestalo, a všichni by si měli nasadit respirátor? Anebo když se naopak počet studentů sníží z 51 na 50, respirátory si všichni mohou bezpečně sejmout? A studenti si budou během přednášky počet svých kolegů přepočítávat? Opravdu Vojtěcha nenapadlo, že takto jalová opatření jsou natolik nicotná, že je to totéž jako žádná? A že jakýkoliv aspoň trochu vážně míněný pokus o redukci přenosu viru ve vnitřních prostorách vysokých škol včetně přednáškových sálů by musel začít povinnými respirátory pro každého, kdo do takových prostor vstupuje, jako je to třeba v obchodech? Asi nenapadlo…
Mimoběžným krokem je i nová "brutální" kampaň vlády na očkování - přiměje k očkování asi tolik lidí, kolik kuřáků obdobné fotky na krabičkách cigaret odradí od kouření. Stát za ni zaplatí spoustu peněz a kromě dalších mimoběžných debat nakolik je etická či neetická nepřinese vůbec nic. Očkování je bezesporu nejperspektivnější zbraní a prozatím jedinou šancí na normální život do budoucna, ale žádná reklamní kampaň s nízkou proočkovaností naší země nepohne ani o milimetr. Nástroje pozitivní i negativní motivace jsou úplně jiné, s těmi už si však dosluhující vláda pálit prsty zjevně nechce.
Máme-li začít epidemii účinně brzdit alespoň v řádu týdnů, je nezbytné očkovací kampaň znovu mohutně doplnit dalšími skutečně účinnými protiepidemickými nástroji, a to především v podobě omezením přímých sociálních kontaktů ve společnosti. Kde není přímý sociální kontakt, není přenos viru. Pokud tedy vláda již odmítá lockdowny, ptž ve shodě s původní opozicí (a nyní poslaneckou většinou) na rozdíl od loňska již také nadřazuje peníze nad lidské zdraví a životy, může se masivně uplatnit alespoň home office, rotační výuka ve školách, distanční vyřizování všeho co lze touto formou aspoň trochu vyřizovat (nákupy všeho myslitelného přes internet, maximalizace dálkové komunikace s úřady, co největší využití platformy e-přednášek na vysokých školách) atd. A k tomu samozřejmě povinná ochrana dýchacích cest mimo domov ve všech uzavřených prostorách s kumulací lidí, která při správném použití významně snižuje riziko přenosu i velikost infekční dávky. Tato opatření nestojí vůbec nic, a přesto mají značný protiepidemický potenciál. Dokud totiž budou třeba diskotéky plné stovek lidí bez krytí obličeje, nemáme šanci.
Adam Vojtěch byl od počátku pandemie velmi slabým ministrem a jeho kroky ve snaze chránit zdraví obyvatel nikdy nebyly ani vzdáleným odrazem postupu ministrů Prymuly či Arenbergera. Letošní podzim je však vyvrcholením jeho lhostejnosti, bezradnosti, slabosti a tím zcela nekompetentního působení, v němž na jakoukoliv strategii či účinná opatření dávno rezignoval, a v souladu s přístupem premiéra či promořovacích rádců kdoví odkud nechává věci už v podstatě přirozený vývoj. Jeho nesmyslná obhajoba neobnovování zrušeného plošného testování zaměstnanců je jen smutným dokreslením naprosté demagogie takovéto anticovidové politiky. K čemu je národu dobré, že má mediální obraz „slušného člověka“, když na svoji funkci naprosto nestačí. Bohužel jeho očekávaný nástupce Vlastimil Válek působí dojmem, že nic není tak špatné, aby to nemohlo být ještě horší.
Přes to všechno samozřejmě není nešťastník Vojtěch ani dosluhující vláda hlavním viníkem dalšího covidového debaklu, který naše země prožívá. Vzpomeňme na letošní jarní vystupování tehdejší opozice (a nyní nastupující vládní koalice), která vládu neustále za všechna opatření torpédovala, vydírala, odmítala prodloužit nouzový stav kladením nesmyslných podmínek (na bázi požadavku „řekněte kdy přestane pršet“). Vzpomeňme na soudy, které v opojení rigidním formalismem rušily vládě jedno opatření za druhým, a ochrana ústavně zaručeného práva na zdraví a život zdraví pro ně nebyla dostatečným důvodem pro omezení práva na podnikání. Přečtěme si traktáty bojovníků za svévoli, kteří se neustále snažili štvát společnost proti opatřením jen proto, že jim samotným bylo zatěžko nosit roušku, zastupovali mocný kapitál tratícím na lockdownech či se prostě jen nechtěli omezovat kvůli tomu, aby někdo jiný neumřel. Začalo to loni Klausem starším i mladším, pokračovalo přes dekadentní Volný blok, a graduje extremistickým a otevřeně násilnickým Landovo hnutím, které na svých stránkách nyní kupř. vyzývá občany ke ztěžování práce hygienickým stanicím šikanózním výkonem práva na informace.
Plody zla z této otrávené zahrady svévole, individualismu a bezohlednosti povýšené na „ústavně zaručené právo“ bohužel nyní sklízíme všichni. Můžeme si sami za to, že jsme to v naší zemi dopustili.
