Morální orientace jeho politiky zároveň vylučuje asociální program, čímž takovou stranu aktraktivizuje i pro levicové voliče. Člověk, který chce háji spravedlnost a morálku, totiž nikdy nebude podporovat asociální zákonodárství tolik typické pro vládní období Klausů, Kalousků, Drábků, Julínků, Topolánků, Nečasů, Hegerů, Bursíků a jejich přisluhovačů jednoduše proto, že takové zákonodárství je s morálkou a spravedlností v neslučitelném rozporu. A když lidé jako Topolánek jsou z chystané Šlachtovo strany zděšeni, je to určitě dobré znamení.
Obrovskou výhodou je, že Robert Šlachta celým svým dosavadním životem dokázal, jak to s naplňování morálních cílů myslí a že se k jejich prosazení nezastaví před ničím a před nikým. Člověk, který si troufl přijít v roce 2013 se zatykačem pro Nečasovo milenku na Úřad vlády a neváhal požadovat bezpodmínečnou rovnost před zákonem tváří v tvář nemocnějším lidem této země v nejvyšších státních pozicích, bezpochyby složil na výbornou státní zkoušku z veřejné morálky. Nemusí tedy nikoho přesvědčovat. Mluví za něj jeho činy vykonané dávno před tím, než vůbec začal uvažovat o politice.
Právě aféra Nagyová v roce 2013 byla rozhodující pro přetečení poháru trpělivosti veřejnosti, které naplno využil Andrej Babiš se svým hnutím ANO, když zastřešil tehdy ohromné množství protestních hlasů voličů slibem, že tehdejší naprosto zdiskreditovanou vládnoucí verbež vypráská od koryt. To bezezbytku splnil, čímž získal v politice nejdůležitější věc, a sice důvěru voličů. Uspěl s koncepcí sociálně štědré protestní strany "pro každého" vymezující se proti tradičním politickým stranám slibem etablování morálky politikou a odstranění aury nadřazenosti vrcholných politiků nad občany. To se ukázalo pro naše voliče důležitější než striktní pravo-levé směřování.
Šlachtův nekompromisní smysl pro spravedlnost v roli elitního policisty tak vlastně nastartoval Babišovo politickou kariéru a byl rozhodující též pro konec „staré“ ODS vystavěné na klausovských politických základech, kde osobní prospěch, peníze a moc jsou nadevše, nepotřebují ospravedlnění, a vrcholní politici stojí nad zákony jako původní absolutističtí panovníci. Šlachtův zásah na Úřadu vlády tak bezesporu odstartoval významnou proměnu a nesporně též určitou kultivaci tehdejší české politické scény a především pak ODS, která je dnes pod vedením Petra Fialy seriózní pravicovou stranou odstřiženou od původního kmotrovského profilu.
Hnutí ANO se pochopitelně po dlouhé době politické dominance začalo postupně také "konformizovat", a přebírat některé nešvary, proti kterým se původně ostře vymezovalo. Navíc samozřejmě ani Babiš nemůže být všude, potřebuje spolupracovníky. A bohužel i v případě hnutí ANO platí, že je z velké části stranou jednoho muže, jemuž ti nejlepší spolustraníci sahají nanejvýš po kolena. Navíc některé mediálně známé tváře, především bývalá středočeská hejtmanka a bývalá členka "původní" ODS Jermanová-Pokorná pak hnutí ANO vysloveně poškozují, ptž reprezentují to, proti čemu ANO od začátku bojuje. I když si ANO u svých voličů pořád vede dobře a hlavní rysy jeho politiky se nezměnily, už to prostě přece jen není to revoluční "protizlodějské" hnutí z roku 2013. A tím spíš se zde nyní otevírá prostor pro hlavního hybatele tehdejšího politického zemětřesení v roce 2013, kterým byl Robert Šlachta.
Šlachta to bude mít obtížnější, ptž oproti Babišovi má nesrovnatelně menší finanční prostředky, mediální dosah a do voleb málo času, navíc síť spolupracovníků začíná teprve budovat a nejsou to veřejně znám tváře. Současně však má Šlachta výhodu ve zmíněném slábnutí původní revoluční role hnutí ANO, jehož podpora přirozeně klesla i díky koronakrizi (jakkoliv by většině jiných vlád klesla ještě mnohem víc). Šlachtu by tak mohli volit lidé, kteří nechtějí návrat klasických politických stran klaus-kalouskovkého střihu, ale Babiše už volit také nechtějí. Babiš má mimořádně propracovaný politický marketing, a přestože sám je miliardář, plní pro mnoho voličů symbol „táty pracujících“ a jeho legislativa rozhodně není asociální. Šlachta může být ale ještě autentičtějším hrdinou prostého lidu – sympaťák, který nekompromisnímu boji proti zlu zasvětil celý život, je nesmiřitelným nepřítelem "dvojího" práva (pro mocné a bezmocné), doposud stál mimo politiku a nemá žádné škraloupy z minulosti, "tradiční" politici symbolizující korupci ho nenávidí, sám není žádný mocipán ani boháč, zatýkal na Úřadu vlády a současně bydlel na ubytovně, jeho zásluhou padla morálně i politicky zcela zdiskreditovaná Nečasovo vlády a skončila nejtemnější éra české politické scény táhnoucí se od 90. let. Doslova předurčené karty pro nového lídra protestní strany.
Osobně je mně sympatická ještě jedna věc, a sice postoj Roberta Šlachty k nynějším epidemiologickým omezením, byť ho samozřejmě limitují. Nevadí, nežehrá na to a v žádném případě nevyzývá k jejich porušování či obcházení. Naopak k nim na svých akcích přistupuje zcela zodpovědně (drive-in stánky, drive-in debaty atd). Tím jasně ukazuje, že necílí na sobeckou skupinu občanů-odpíračů a chová se k druhým ohleduplně a morálně, tj. pije tutéž vodu kterou sám káže. Jaký rozdíl třeba proti trapně sebestřednému anarchokapitalismu Klause staršího.
Přinejmenším pro vše výše vedené Robertu Šlachtovi držím všechny palce!
