Stejné startovní čáry, stejné právo, stejné tabulkové platy, stejné možnosti. To všechno už dávno máme. Tím druhým přístupem je rovnost ve výsledku, v cílové rovince. I když se dnes tváříme, že mluvíme o rovných příležitostech, ve skutečnosti mluvíme o rovnosti v cíli a ve výsledku. Požadujeme, někteří požadují, stejné platy, stejné výkony, paritní rozdělení péče o děti, u obou pohlaví, kojení, porody, funkce, počet dětí, počet žen na traktorech, na jeřábech, ve vedoucích funkcích... A já se ptám, jestli na drogových odvykačkách, ve věznicích a v domovech důchodců? Taky mimochodem v Senátu.
To lze udělat jen tak, že zošklivíme hezké a sebereme úspěšným. Nebo že něco ženám nakážeme a mužům totéž zakážeme.
Statisticky totiž máme doloženo, že ženy se dožívají vyššího věku, jsou zdravější, mají ve školách lepší známky, jsou ochotnější a přizpůsobivější. Mimochodem, z mnoha výzkumů vyplývá, že ve všech školách na celém světě dostávají holčičky od učitelů obojího pohlaví lepší známky ve všech předmětech než kluci. Chlapci jsou prostě odvážnější, agresivnější, více riskují, více pijí. Mimochodem i v přírodě se samečkové dožívají nižšího věku. Chceme i tyto rozdíly setřít zákonem?
Rovnost na startu byla vyřešena už dávno, srovnáním právního postavení. A rovnost v cíli? Mimochodem, je ironií osudu, že všechny čtyři nedávno zkrachovalé banky byly perfektní v personální politice zvýhodňování žen a slabších skupin. Co jim to přineslo dobrého?
Víte, rovnost pro ženy i pro jiné zmiňujeme jen tam, kde se nám to hodí. Vadí někomu, že modelky a pornoherečky berou vyšší platy než modelové a pornoherci?
Zveličujeme význam jednoho atributu, a to odměny, přitom zapomínáme, že existují i jiné, laskavost, vlídnost, péče, pomoc, úsměvy, rodina.
Hezkou tečku zveřejnil 20. března letošního roku NKÚ. Dotace na genderové audity. Jeho závěr zní, že vydané peníze ke snížení rozdílů v postavení žen a mužů na trhu práce příliš neposloužily.
Nechala jsem si zpracovat k oběma těm projednávaným materiálům analýzu od kolegů, kteří se tím zabývají, a ti mi tady vytkli devět výhrad a zásadních bodů, tak je jenom rychle přeletím:
1) Jde o zbytečný zásah EU do vnitrostátních záležitostí. Není úlohou EU diktovat vnitrostátní politiky týkající se diskriminace v různých oblastech. Tyto otázky jsou vždy lépe řešeny na vnitrostátní úrovni, kde mají národní vlády a instituce lepší porozumění jedinečným sociálním a kulturním kontextům, ve kterých působí.
2) Snaha nadiktovat normy a chování zvnějšku může naopak způsobit protireakci, která přirozený stav a vývoj v daných kulturních a společenských otázkách rozvrátí. Aktivistický přístup v řadě podobných otázek vždyť přece vede k tomu, že většinová společnost, která není zpočátku vůči dané problematice nijak vyhraněná, menšiny běžně toleruje, se snaze o svou násilnou převýchovu vlastně vzepře.
3) Diskriminace není totéž jako osobní názor. Požadavek nediskriminace je často zaměňován s požadavkem vnitřního souhlasu či ztotožnění s danou menšinou či společenským fenoménem. Těžko můžeme například po muslimských věřících požadovat, aby nadšeně přijímali členy LGBT komunity.
4) Navrhovaná směrnice je založena na chybném pochopení diskriminace. Diskriminace není vždy úmyslná ani zlomyslná. Svými striktními pravidly a nařízeními může nová legislativa narušovat schopnost rozhodovat na základě legitimních kritérií.
5) Jde o zbytečné a zatěžující předpisy, které ve svém důsledku mohou vést k šikaně zaměstnavatelů či poskytovatelů služeb.
6) Legislativa by mohla porušovat právo na svobodu vyznání. Věřící církví, které neuznávají stejnopohlavní manželství, by mohli být považováni za diskriminující, pokud by odmítli zaměstnat osobu či poskytnout jí služby za okolností, které by byly v rozporu s její vírou a s náboženským přesvědčením.
7) Problematická je taky snaha EU pomocí směrnice zvýšit frekvenci oznamování, tedy udavačství a denunciace, což přímo souvisí s účelovou šikanou. Ta naše česká společnost je navíc přirozeně s ohledem na svou minulost skeptická a citlivá v okamžiku, kdy se ji snaží někdo zvenku převychovat. Většinou proto takové snahy vedou k ještě větší zatvrzelosti v dané oblasti.
8) Normy jako tyto představují potenciální hrozbu pro rodinné podniky, které mohou mít odlišné pracovní postupy a nemusí být schopny dodržovat ustanovení podobných nařízení, aniž by to poškodilo jejich podnikání.
9) Antidiskriminační třeštění rovněž podporuje kulturu politické korektnosti a vnitřní cenzury, kdy se lidé bojí vyjadřovat své názory a přesvědčení z obavy, že budou obviněni z diskriminace. K čemu to vede? Ke konformismu a k fenoménu skupinového státního myšlení.
Na závěr mého vystoupení mi dovolte citaci ze serveru Neviditelný pes, ve kterém 9. března letošního roku autor Jan Ferenc napsal, informoval o průzkumu, o tom, co chtějí muži a co chtějí ženy. Pojem genderová rovnost je zavádějící. Nejde o to, aby se zacházelo se ženami jako s muži, ale o to, aby se se ženami jednalo jako se ženami, neboť jen tak mohou dosahovat téhož co muži. Ženy si v zásadě nepřejí postavení na roveň mužů, on by to byl také holý nesmysl. Ženy nejsou muži a většina z nich se muži nikdy nestane. Po nás mužích, co zde píší s vědomím, že jsme stále ještě dominantním pohlavím ve vedoucích a rozhodovacích pozicích, se naopak žádá, a ten průzkum, o kterém pan Ferenc informoval, to dokládá, být k ženám empatičtější. Chce se, abychom hloupěji chápali jejich odlišnosti a porozuměli specifickým schopnostem, které vice spočívají v intuici než v analýze a syntéze. Abychom, když jsme šéf, pochopili jejich přednosti a vklady po podnikání. A když nejsme, šéfem je žena, v podstatě totéž. Nechť jsou za stejnou práci placeni stejně. Ale to už mimochodem máme. Tak těm, které to chtějí, budiž to umožněno bez překážek a předsudků, ale ne jako chlapům, ale jako ženám. Konec citace. To nemluvím o transgender sportovcích a podobně.
Obracím se na ženy. Chcete to, co navrhuje Jan Ferenc, nebo to, co nám navrhuje EU? Proto sama za sebe ráda tentokrát výjimečně podpořím pozici české vlády. Děkuji za pozornost.
