Na první pohled je to pochopitelné a samozřejmé. Na druhý už ale nikoli. Zprávu nepředkládá management České televize (jakkoli si nemůžeme dělat iluze o tom, že všechny podklady byly managementem kompletně předpřipraveny). Zprávu předkládá Rada České televize, a ta tu není od toho, aby splynula s managementem a hájila ho, i když téměř všechny předchozí Rady ČT přesně to činily.
Radu ČT nemáme od toho, aby hájila Českou televizi vůči veřejnosti, vůči občanům, vůči divákům, vůči plátcům poplatků či vůči Parlamentu ČR. Radu ČT máme naopak od toho, aby Českou televizi kontrolovala, aby dohlížela, nakolik se ČT chová hospodárně, ale hlavně nakolik naplňuje zadání uložené zákonem, nakolik naplňuje veřejný zájem v oblasti televizního vysílání.
Radu ČT tu máme, aby hájila zájem veřejnosti, občanů, diváků a plátců televizních poplatků právě vůči managementu a zaměstnancům ČT. Aby tisíce lidí pracujících na Kavčích horách nedělaly nic jiného, než plnily úkoly, kvůli nimž byla ČT zřízena, kvůli čemu jí byl svěřen veřejný majetek, předány vyhrazené kmitočtové dispozice a kvůli němuž existují televizní poplatky, z jejichž výnosu jsou tito zaměstnanci placeni. Z tohoto úhlu pohledu máme i my zprávu posuzovat.
Zpráva o hospodaření ČT se může jevit jako nudný dokument. Asi proto se jí vůbec nezabýval třeba věcně příslušný mediální výbor Poslanecké sněmovny. Přesto doporučuji dokument alespoň prolistovat.
Ve Zprávě o hospodaření pochopitelně nemůžeme hledat podrobnější obsahové hodnocení vysílání ČT. To má za úkol zpráva jiná. Přesto má být i tato zpráva kritickým dokumentem, který má nejen ambice odpovídat na otázku „kolik“, ale i na otázku „proč“.
Součástí Zprávy je i auditorská zpráva, v níž se dočteme, že čísla jsou přehledná a správně sečtená. Ale nemůžeme zde hledat posouzení míry hospodárnosti vynakládání veřejných prostředků. To by snad mohl někdy provést NKÚ, kdybychom ho k tomu zmocnili. V auditorské zprávě se dočteme, že podle příslušných vyhlášek nelze na hospodaření ČT pohlížet jako na hospodaření firmy, kde lze posuzovat například efektivitu investic či nakládání s volnými prostředky (cash-flow). Takový audit je ale schopen posoudit – když to zjednoduším – jen aritmetickou korektnost.
Moje hlavní výhrada však nesměřuje vůči obsahu samotné Zprávy, ale vůči způsobu jejího projednávání. My jsme tu mj. od toho, abychom kontrolovali jak hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky, tak i skutečnost, nakolik jsou tyto prostředky vynakládány na zcela nesporně vymezené veřejné zájmy. Kupříkladu: je třista milionů na sportovní zábavu hodně, nebo málo? Nevysílají totéž i jiné televize? Jde tu o nějaký veřejný zájem? A takových věcí bychom mohli zvednout mnoho.
Je tu v našich řadách mnoho ekonomů, zdejší senátorské kluby disponují analytickým zázemím. Těšila bych se proto na zevrubnou fundamentální debatu. Nejde jen o ony miliardy, jde hlavně o to, jak jim odpovídá výstup, tedy obsah vysílání. Nebo zprávu jen tak odmáváme bez podrobné obsahové diskuse? A budeme takto brzy (ne)debatovat i o poplatcích?
A konečně máme tady ještě jednu šedou zónu – internetové vysílání, kterému se jazykem zákona říká „informace na vyžádání“. Internet pochopitelně v době přijetí zákona neexistoval. Toto vysílání není upraveno zákonem. Neplatí pro něj žádné omezení, žádné hranice, žádné kodexy, žádná vyváženost. Rada toto vysílání nekontroluje, protože tvrdí, že ke kontrole nedostala zmocnění.
Pokud ale existuje pochybnost o tomto výkladu, pak jde o stav právní nejistoty ohledně iVysílání, který je ovšem nepřijatelný.
Buď Česká televize ze svého rozpočtu financuje aktivity, kterými nebyla úkolována zákonem a k nimž nedostala zadání. V takovém případě ale Česká televize nesmí vydat jednou korunu z peněz daňových poplatníků a ze svého rozpočtu na iVysílání. Pokud je iVysílání součástí rozpočtu ČT, pak takový rozpočet nesmí být schválen Radou ČT. Pokud byl schválen Radou ČT, pak nesmí být schválen Parlamentem ČR.
Anebo, pokud je toto financování legální a ČT obhájí, že je v souladu se společenským zadáním a zadáním zákonodárce, pak se na jeho obsah přiměřeně vztahují všechna ustanovení zákonů, které se týkají běžného vysílání ČT. Totéž platí i pro Český rozhlas.
