Padly dobré dotazy, co si odnést z nedávných vyjádření týkající se rozvolňování a otevření škol, když jsou vlastně protichůdná.
V prvé řadě je nutné vyjít z toho, že ani ve vládě nejsou shodné názory na to které dílčí téma. To je dáno tím, kdo vede jaký resort (ministerstvo) – tak například lze čekat, že ministr průmyslu bude tendovat spíše k rozvolňování, aby se ekonomika nadechla. Ministr zdravotnictví bude klást větší důraz na ochranu veřejného zdraví atd.
Dále je to dáno i faktory politickými. Máme vládu koaliční, složenou z ministrů za ANO a ČSSD. Ti se musí dohodnout mezi sebou. Je to navíc vláda menšinová, aby měla většinu ve sněmovně např. na prodloužení nouzového stavu, žádá o podporu komunisty. Právě KSČM podmínila podporu prodloužení nouzového stavu částečným návratem do škol – 1. stupně a posledních ročníků ZŠ a SŠ.
Pokud více ministrů říká různá vyjádření je to ryze na tom, jak si to vláda nastaví. Tedy jestli všichni budou komentovat všechno, nebo na otázku novinářů odpoví např.: "Podívejte se, to je otázka spíše na ministra průmyslu/školství/zdravotnictví apod.“.
Důležité je ale uvědomit si i to, že vláda rozhoduje o opatřeních ve sboru, tedy že hlas např. ministra kultury má stejnou váhu jako ministra zdravotnictví, i když se dané opatření kultury vůbec týkat nemusí.
Má tedy ale vůbec smysl informovat o důležitých, ale dílčích, vyjádření jednotlivých představitelů vlády? Mám za to, že má. To jaká opatření platí a jak žijeme je výsledkem určitého procesu, který se snažím, abyste tu nejen sledovali jako diváci, ale do které můžete aktivně komentovat a hodnotit. Znalost onoho rozhodovacího procesu je důležitá i pro porozumění toho, kam ve zvládání epidemie postupujeme a i porozumění politice jako takové.
Závěr? Půjdou deváťáci a maturanti do školy? Nevíme. Zato ale známe pozice některých důležitých hráčů a i víme, že rozhodnutí padne patrně ve středu. Nevíme toho mnoho, ale je to lepší, než žít v nejistotě úplné.
