Dokud se trestní věc neocitne před soudem, a tím i před zraky veřejnosti, nelze nic usuzovat o vině nebo nevině obviněného. Vždy to záleží na konkrétních důkazech a také na kvalitě obžaloby, kterou podává státní zástupce. Proto v trestním právu platí presumpce neviny, což znamená, dokud není vina prokázána, je dotyčný nevinen.
To ale nesnižuje závažnost obvinění z trestného činu, zvlášť jde-li o vlivného ústavního činitele. I když platí presumpce neviny, je obvinění vážný stín na pověsti dotyčné osoby. V kauze Čapí hnízdo padlo obvinění pro podezření z dotačního podvodu už před pěti lety! Jak je tedy možné, že rozhodnutí padlo až po tolika letech?
Průtahy padají na hlavu jak státního zastupitelství, které si případ přehazovalo mnoho let jako horký brambor. Na vině je ale také zastaralý trestní řád, který umožňuje neúměrně dlouhé a ještě k tomu neveřejné trestní řízení ve fázi před policií. K tomu připočtěme úniky ze spisů, kdy nevíme, zda informace, které se k nám dostanou, jsou úplné a pravdivé.
Případ Čapí hnízdo by měl konečně ministerstvo spravedlnosti, vládu a Parlament vést k zásadní reformě trestního řízení. Fáze od obvinění po podání obžaloby nesmí trvat déle než několik měsíců a potom už by měl probíhat veřejně soud. Soudce Městského soudu Jan Šott dokázal případ rozhodnout za pár měsíců. Kdyby případ byl u soudu už před čtyřmi lety, dávno bychom věděli, jestli je Andrej Babiš vinen nebo ne. Mohli jsme si tak ušetřit roky domněnek a planých diskusí.
To, co dnes vidíme v kauze Čapí hnízdo, se týká mnoha a mnoha jiných případů, často mediálně málo zajímavých, ať už se jedná o kauzy, kde je pachatel nakonec odsouzen nebo naopak zproštěn obžaloby. V obou případech pomalá justice likviduje základní právo na spravedlivý proces, což zahrnuje i právo na rychlou spravedlnost.