já jako neposlanec jsem si vždycky myslel, že když tady budu vystupovat, tak jenom v roli ministra zdravotnictví, když budu předkládat své zákony a budu je obhajovat. Bohužel musím využít této příležitosti k tomu, abych se vyjádřil k tomu záznamu - k druhému a třetímu záznamu té skupiny Julius Šuman, nebo jestli je to jednotlivec, já nevím, ve kterém se několikrát objevilo mé jméno.
Je tam doslova slyšet, že je k dispozici kompro na Ludvíka, mluví se tam o tom, že to dělají hradečtí policisté a mluví se tam o třech miliardách. A v podstatě z toho plyne, že jsem se pravděpodobně obohatil o tři miliardy, což je pravděpodobně nejšílenější informace pro mou ženu, protože ta o těch penězích neví. Ano. (Smích.)
Takže já bych v této chvíli chtěl trošku uvést situaci na pravou míru a z tohoto je třeba ještě říci jednu podstatnou informaci. Já jsem se stal ministrem zdravotnictví vlastně efektivně 1. prosince. To datum je hrozně důležité, protože někdy okolo 20. října se na Fakultní nemocnici v Motole opravdu obrátila Národní centrála boje proti organizovanému zločinu s tím, že vyšetřuje poměrně závažný zločin - § 8 odst. 1 trestního řádu - zneužití pravomoci veřejného činitele a vyšetřuje jednu významnou zakázku. A obrátila se na Fakultní nemocnici v Motole s tím, že podle rejstříku veřejných zakázek jediná obdobně velká zakázka v obdobné branži, já jsem podepsal mlčenlivost, takže nemůžu přesně specifikovat, o co jde, je zakázka na rekonstrukci nemocnice. Takže si vyžádali podklady o tom, jak se dělala ta zakázka. Zakázka na rekonstrukci Motola byla vládní zakázka, rozhodovala tam vládní komise atd. atd. Mimochodem tu zakázku v roce 2012 půl roku zkoumal Nejvyšší kontrolní úřad a shledal ji bez závady.
Takže se na mě policisté obrátili. Já když jsem s tím dotyčným vyšetřovatelem mluvil, tak jsem se ho zeptal, jestli chce skutečně celý objem dokumentace. On řekl, že jo. A já mu řekl, že jsou to asi tři kubíky. To ho vyděsilo, takže potom si vyžádali jenom určité části, které my jsme kopírovali. A protože v nemocnici na tom pracovalo asi 40 lidí - investiční oddělení, veřejné zakázky, právníci, tak pravděpodobně touto cestou se k panu exredaktorovi Přibilovi dostala informace, že policie si něco žádá z Motola. Ovšem výsledek je, že není vyšetřovanou nemocnicí Fakultní nemocnice v Motole, není vyšetřovanou osobou Miloslav Ludvík, její tehdejší ředitel. Vyšetřovanou osobou a vyšetřovanou institucí je někdo úplně jiný.
A tady mě úplně fascinuje, že v podstatě my jsme měli předat něco jako ukázku nebo jako součást dobré praxe, aby se v tom policisté zorientovali, a někdo z toho chce udělat kompro. Policisté vyšetřují tři miliardy v Motole. Pravda to není! Policisté vyšetřují zakázku asi za - já nemůžu mluvit, ale prostě za o něco nižší částku někde jinde. Pravdou je, že to dělá Hradec, pravdou je, že to dělá Národní centrála boje proti organizovanému zločinu. A už jsem toho možná řekl až moc, to je pravda. Ale nicméně já jsem si vždycky myslel, že novináři, a v této zemi by to pořád ještě mělo být dobrou praxí, každou zprávu ověřují ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. No, není to tak. Ale proč ne? A pak se normálně osoby... Já tedy v Mladé frontě mám pronajatu titulní stránku a jsem tam tak jednou měsíčně, na to už jsem si zvykl, ale prostě pořád mě to nepřestane překvapovat, jakým způsobem se v téhle zemi vytvářejí nebo vyrábějí kauzy. Z tohoto se udělá kauza. Finále je co? Nic. Kdybych byl blonďák a seděl jsem o něco západněji, tak bych to nazval typickou fake news.
Ale já touto cestou cítím, a omlouvám se, že tady zdržuji, cítím trochu povinnost se za prvé obhájit a za druhé říci, že tenhle způsob obchodování s informacemi je strašný, a skoro je mi líto, že toho pana redaktora nepotkám někde o samotě. Myslím si, že bychom si měli opravdu co říci.
Děkuji.
