Politika vždy byla a je soubojem myšlenek, názorů a různého vidění světa.
Postojů, které spolu soupeří ve volbách, které jsou diskutovány v parlamentu.
A aby byl takový souboj férový, tak jsem přesvědčen, že by se oponenti měli „přebíjet“ argumenty, soupeřit o přízeň veřejnosti, ne se vykazovat z veřejné diskuze.
Konzervatismus, liberalismus, ale i ten progesivismus a demokratický socialismus (socdem apod.), jsou legitimní součástí veřejné politické debaty. A i když to v poslední době vypadá, že levicově-progresivní myšlení prostupuje veřejnými institucemi a i mnohými médii, že je tento směr tím jediným správným a vše ostatní je mnohdy vykreslováno jako čiré zlo, není tomu tak. To není norma, to je omezování demokratické diskuze.
A stejně jako nesouhlasím se vším, co hlásají třeba spolky „hájící LGBT komunitu“, můžu mít na určité věci i odlišný postoj od představitelů Aliance pro rodinu. Přesto by mi bylo proti srsti, aby byl kterýkoliv z těchto - a schválně jsem jsem na těchto příkladech vykreslil kontrast - proudů systémově vykazován z diskuze.