Já bych chtěl už spíš jenom velmi krátce vystoupit jako zpravodaj tohoto tisku. Ale nejenom jako zpravodaj, ale i poslanec, právník a člověk, kterému samozřejmě jde o blaho a osud České republiky a lidí, kteří se dostali do dluhové pasti.
Já se přiznám, že - a říkal jsem to už i na několika různých fórech, a těch fór proběhla spousta za tento rok a věnovaly se insolvenčnímu zákonu. Ta rozprava k této novele byla velmi dlouhá, velmi podrobná, široká a obsáhlá. A já jsem za ni rád. Přiznám se, že považuji institut oddlužení, který byl přijat v roce 2006 právě v tomto insolvenčním zákoně 182/2006 Sb. s účinností od 1. ledna 2008, za jednu z nejlepších věcí, která se zde po revoluci odehrála a která se schválila.
Je potřeba říci, že tento institut oddlužení, nebo jak říkají někdy nesprávně média osobní bankrot, pomohl desetitisícům lidí, kteří se dostali do dluhové pasti. A do té doby, než byl v roce 2006 schválen insolvenční zákon, se leckdy lidé prostě bohužel z té dluhové pasti nedostali a nemohli dostat. Protože na ně byla vedena exekuce, například až do konce života. Prostě nebyl institut, který by jim pomohl se z té dluhové pasti vymotat.
Bohužel za těch deset let, od doby, kdy je zákon účinný, se ukázalo, že byť zákon pomohl, jak jsem říkal desetitisícům lidí, tak stále ještě jsou v České republice lidé, kterým tento zákon nemohl pomoci, protože ti lidé nedokázali splnit podmínku, tu jednu zásadní podmínku, kterou ten zákon má. To znamená, pokud chci dnes vstoupit do oddlužení, tak musím prokázat, že po dobu následujících pěti let musím splatit minimálně 30 % svých závazků.
To znamená, že do tohoto institutu oddlužení se bohužel za ta léta účinnosti zákona nemohly dostat například matky samoživitelky, které prostě jednoduše nemohly prokázat na základě toho, jaký mají příjem, že zaplatí těch 30 % svých dluhů. Nebo například právě osamělí senioři, či seniorky, kteří také logicky nemohli prostě zaplatit minimálně 30 % svých dluhů, protože jejich důchod je tak průměrný, že prostě své dluhy nejsou schopni zaplatit.
Na druhou stranu je potřeba říci, že na tom, že se mnozí lidé dostávali do dluhové pasti, měl značný podíl i náš stát, který minimálně do roku 2016 umožňoval na půdě různých spotřebitelských úvěrů, nebankovních půjček a dalších takovýchto institutů hrozná zvěrstva, kdy z dluhu tisíc korun najednou dluh vystoupal na výši 50 tisíc, či kdy z dluhu 20 tisíc dluh vystoupal na 200 tisíc. Takové věci se děly, od roku 2017 se dějí již méně. Ale byla to chyba státu, že nereguloval tento segment trhu tak, jak by měl být regulován a tak jak je regulován na západ od nás.
Ukázalo se tedy, že je potřeba novelizovat insolvenční zákon, pokud chceme ještě těch dalších několik desítek tisíc lidí, kteří jsou v dluhové pasti dostat z té dluhové pasti. Jsou to, jak jsem již zmínil například právě matky samoživitelky, invalidní důchodci a další. A proto se předložila novela insolvenčního zákona. Jak jsem říkal na začátku, mluví se o ní velmi dlouho. Koneckonců původně přišla do Poslanecké sněmovny ještě v tom minulém funkčním období Poslanecké sněmovny, kdy byl ministrem spravedlnosti Robert Pelikán a já jsem tenkrát podepisoval tu novelu jako předseda Legislativní rady vlády. Bohužel se nepodařilo, bylo to v podstatě už v závěru funkčního období Sněmovny, tu novelu tehdy projednat, a proto byla předložena znovu na půdu této Poslanecké sněmovny. Diskuse k ní byla obsáhlá, bohatá, široká. Koneckonců se to odrazilo i na množství pozměňovacích návrhů, které byly projednávány ať už na půdě podvýboru pro insolvence, exekuce, nebo na půdě ústavně právního výboru, a koneckonců asi o dvaceti budeme hlasovat i dnes.
Je potřeba říci, že jsou tam pozměňovací návrhy leckteré. Některé se snaží držet ten leitmotiv toho zákona, resp. novely zákona, to znamená ten leitmotiv pro mě je druhá šance pro více lidí, šance pro více lidí, aby se dostali z osobního bankrotu, z předlužení, ze zadlužení, z dluhové pasti. Některé se snaží ještě více otevřít to síto lidí, kteří se dostanou do té dluhové pasti. Některé pozměňovací návrhy do určité míry se snaží zracionalizovat ten poměr těch dvou stran, protože je to o dvou stranách, jedna strana jsou věřitelé, druhá strana jsou dlužníci, všichni ostatní na ten proces v podstatě jenom dohlížejí jako procesní subjekty podle insolvenčního zákona. Ale myslím si, ať už bude přijat takřka, ne všechny, ale ať už bude přijat takřka jakýkoli pozměňovací návrh, tak nezničí leitmotiv novely, která by měla být v tom, dovolme a pomozme více lidem, aby se dostali z dluhové pasti a podstoupili oddlužení.
Tudíž já velmi prosím o to, abychom dnes konečně schválili ten insolvenční zákon. Debatovalo se o něm skoro rok, což je velmi dlouhá doba. Sám jsem zvědavý, až ho schválíme, jak se k němu postaví Senát. Nedokážu odhadnout, protože se politické poměry samozřejmě po volbách trošku změnily. Je možné, že se s tím zákonem uvidíme nebo potkáme ještě jednou, pokud ho Senát vrátí s nějakými připomínkami. Ale prosím, zachovejme se tak, aby ideálně nejpozději na jaře příštího roku byl tento zákon, tato důležitá novela přijata, resp. aby byla účinná a řídily se podle ní vztahy mezi věřiteli a předluženými dlužníky.
Děkuji za pozornost.
