Petr Zenkl o evropské integraci
Ve dnech 24. – 25. května 2019 se uskuteční volby Evropského parlamentu. Nyní probíhá v médiích i na sociálních sítích debata o smyslu a míře evropské integrace, o tom, jaká by EU měla být, včetně debaty o tom, zda by pro ČR nebylo lepší EU opustit.
Nepochybně zajímavé přístupy k úloze českého národa v Evropě měli národní socialisté (strana národních dělníků, později sociálů či socialistů), vlastenecká a nemarxistická levicová či levostředová strana založená již v roce 1897. Národní socialisté se vždy vyznačovali vysokou intelektuální úrovní svého vedení a schopností předvídat budoucí vývoj. Národní socialisté tak již před 1. světovou válkou předpověděli nástup budoucí globalizace, na rozdíl od marxistické sociální demokracie, která uvítala bolševický převrat v Rusku v roce 1917, viděli v tomto převratu slepou uličku pro dělnictvo a varovali před státně byrokratickým řízením společnosti a jejím důsledkem – neefektivní ekonomikou, která nakonec nebude schopna uspokojit ani oprávněné potřeby pracujících.
Národní socialisté byli vždy stranou národní a vlasteneckou, avšak nikdy stranou nacionální. Vždy se cítili být součástí širší evropské a světové rodiny, hovořili však o „světové soutěži národů“, kde každý národ soupeří s ostatními o své místo na slunci. Svědčí o tom také kniha Petra Zenkla „T. G. Masaryk a idea federalizace Evropy a světa“, z níž si nyní dovolím uvést tři citáty. Petr Zenkl (místopředseda československé vlády a předseda Československé strany národně socialistické v letech 1945 -1948) po únoru 1948 již jako předseda exilové strany a jako první a dlouholetý předseda Rady svobodného Československa tuto knihu napsal v emigraci v USA před svou smrtí v roce 1975. Autor v ní mj. uvádí: „Federalizace Evropy, resp. vytvoření Evropské unie, v kterou se nyní Evropa pomalu ale jistě přetvořuje, je v duchu naší národní tradice, v duchu našich dějin, v duchu výsledků politického myšlení našich obroditelů, a to především T. G. Masaryka.“ V pravdě prorocky pak vyznívají tato Zenklova slova: „Přístup Československa k Evropské unii nemůže se stát dříve než po jeho plném osvobození z moskevského jha. Jen svobodné Československo může právně a demokratickým způsobem převzít všecky závazky a povinnosti, které souvisí s jeho členstvím.“ To se pak stalo v roce 2004, kdy ČR vstoupila do EU. A ještě poslední prorocký citát, který však považuji za nejzávažnější: „Byl by omyl, kdyby se někdo domníval, že po vytvoření Evropské unie skončí historie evropských národů a skončí jejich tisíciletý boj o prvenství, ne-li o bytí a nebytí. Byť tento boj, politický a hospodářský, nabude v Evropské unii formy slušné a nebude se dít prostým vojenským násilím, přece na poli hospodářském a kulturním odvěký zápas po uplatnění a po místu na slunci bude pokračovat.“ Ano, tato prorocká slova byla napsána již v roce 1975!
Současný vývoj EU je dokladem toho, že boj za národní zájmy nejenže neustal, ale že se svým způsobem naopak zostřuje. Střetávají se tak dvě protikladné tendence: tendence k dalšímu utužení evropské integrace pod taktovkou Německa a Francie, jejímž dokladem je smlouva těchto států podepsaná nedávno v Cáchách, a druhá tendence k rozvolnění evropské integrace a navrácení rozhodování o zásadních věcech zpět do rukou národních států. Bez zrušení Lisabonské smlouvy, která umožnila „válcování“ menších a nových národních států těmi velkými a starými, to prostě nepůjde. Právě o tom budou volby EP v květnu tohoto roku. Osobně si přeji, aby ve volbách EP co nejvíce posílily euroskeptické strany. Má-li EU přežít, musejí kosmopolitní bruselské elity dostat pořádnou facku, aby se vzpamatovaly. Jen tak může vzniknout spravedlivá Evropa spolupracujících národních států, tj. „Evropa vlastí“, po níž volal prezident Charles de Gaulle.
Jaroslav Král
předseda strany Národní socialisté
