26.09.2018 12:49:20
Sporná osobnost sv. Václava
Článek se u příležitosti státního svátku sv. Václava dne 28. září 2018 zabývá odlišnými politickými koncepcemi přemyslovských knížat Václava a Boleslava. Zamýšlí se také nad jeho odkazem pro druhou republiku i pro dnešek.
Také letos si dne 28.
září připomeneme nový státní svátek, označený jako Den české státnosti a
s ním také spornou osobnost knížete Václava. Spor můžeme vést o to, jakou
českou státnost vlastně máme slavit? Nesporné je naproti tomu, že bratrovražda
nebyla motivována mezi panovnickými rody tehdy obvyklou touhou po vladařském
stolci, ale odlišnou politickou koncepcí. Na jedné straně pobožné kněžny
Ludmily, která vychovávala Václava a formovala jeho myšlení, a na straně druhé
kněžny Drahomíry, které ovlivňovala Boleslava. Václav dobrovolně přijal
podřízenou úlohu k Německu a platil známé poplatky. Provedl také rychlou a
důslednou christianizaci státu a stal se štědrým donátorem církve, za což ho
římskokatolická církev dodnes velebí jako prvního klerikální panovníka. Boleslav
po Václavově smrti s Němci bojoval za nezávislost přemyslovského státu a
podlehl až po 13 letech, kdy byl přinucen k obdobné lenní podřízenosti.
Václavovi příznivci argumentují, že Němci byli beztak silnější a že rychlá
christianizace nás uchránila před osudem vyvražděných pobaltských Slovanů.
Boleslavovi příznivci zase argumentují tím, že Václav byl jako panovník
slaboch, který se o odpor ani nepokusil a že doba 13 let bojů již svou délkou
svědčí o tom, že získat nezávislost zřejmě nebylo vůbec nereálné. Věci nejsou
černobílé a zřejmě částečně platí oba pohledy. Do jaké míry, to nechť zhodnotí
především historici.Horší však je, že tento
sporný Václavův odkaz se promítá do naší novodobé historie. Již za druhé
předmnichovské republiky došlo ke glorifikaci sv. Václava konzervativními katolickými
kruhy za jeho „realistický a předvídavý vztah k německé říši“, který za
protektorátu vyvrcholil zřízením Svatováclavské orlice jako protektorátního
vyznamenání pro kolaboranty (viz wikipedie). Ještě horší však je, že se druhá
republika stále více zpřítomňuje právě dnes. Stejně jako tehdy se i dnes množí
otevřené útoky na prezidenta E. Beneše, dochází k přepisování novodobých
českých a československých dějin a stupňuje se „vstřícnost“ vůči sudetským
Němcům. Politici TOP 09 a KDU-ČSL se v tom začali předhánět. Zatímco všemi
mastmi mazaný M. Kalousek na sjezdy landsmanšaftu za sebe posílal svého 1.
místopředsedu M. Ženíška, lidovci se odhodlali k přímé účasti jak svého předsedy
P. Bělobrádka, tak i D. Hermana, který se sjezdu landsmanšaftu dokonce
zúčastnil jako první ministr vlády ČR v historii. Byl to právě Daniel
Herman, který se také vyjádřil, že si umí představit ČR jako součást Spolkové
republiky Německo. Po negativních ohlasech se své prohlášení snažil zmírnit, že
„to myslel pouze v ekonomickém smyslu“. Pokud by byla Svatováclavská
orlice, čistě hypoteticky vzato, obnovena jako státní vyznamenání, prohlašuji,
že navrhnu Daniela Hermana na jejího prvního novodobého nositele.
Jaroslav Král