Když
oba parašutisté utíkali po provedeném atentátu z místa činu, snažili se
je mimo jiné zastavit i lidé vybíhající z nedaleké tramvaje. Byli to
Češi. I když to jistě pro oba bylo šokující a hrozilo, že zmaří jejich
útěk, nikoho z nich nezastřelili. Když se Jozef Gabčík schovával v
nedalekém krámku, nevzal si rukojmí, ale statečně se vrhl proti svému
pronásledovateli. Jen se štěstím se mu podařilo dočasně uniknout.
Nakonec
byl s ostatními zbývajícími druhy obklíčen v kryptě kostela v pražské
Resslově ulici. Statečně bojovali do poslední chvíle, byť tušili, že
šance na únik neexistuje. Ani v této chvíli však nevraždili české
hasiče, kteří pomáhali německým okupantům dostat je proudem vody z
jejich úkrytu. Bylo to pro ně nepochopitelné, jejich zabíjení ale
nepředstavitelné. Počínání skupiny Mašínů však bylo jiné. Po prvním svém
útoku, při kterém zastřelili příslušníka SNB, aby se mohli lépe
vyzbrojit, přišel nejspornější okamžik. Po vylákání dalšího příslušníka
SNB k fingované nehodě jej odzbrojili, spoutali a odvezli na stanici.
Tam jim musel odevzdat klíče od dalších zbraní.
Následně se rozhodli, že představuje riziko, a proto na místě Ctirad Mašín tohoto omámeného muže podřezal.
I
kdybychom přistoupili na to, že vedli válku, jak říkají, v souladu s
Úmluvou o zacházení s válečnými zajatci z roku 1929, jednalo by se o
popravu bezbranného zajatce, a tedy válečný zločin.
O půl roku
později pak Josef Mašín zastřelil po potyčce pokladníka převážejícího v
dodávce výplaty a společně s dalším členem skupiny se zmocnili 900 tisíc
korun.
Kdyby peníze použili na rozšíření odboje nebo pomoc
rodinám tehdy vězněných odpůrců komunistického režimu, snad by se na
tuto událost dalo dívat jinak. Podle všeho však finance použili na
nákupy motorek, oblečení a dokonce pro jednoho ze členů skupiny i
vodovodu do bytu. Následně se nevrhli do masivní odbojové činnosti, jak
by se dalo předpokládat, ale probojovali si cestu na západ.
Ale
ani tady ono srovnání nesrovnatelného nekončí. Možná důležitější než
popis událostí jsou jejich důsledky. Skutky Mašínů naši společnost
rozdělují a nepřinesly víc než rozporuplné pocity, žádný jednoznačně
ocenitelný skutek pro demokracii v naší zemi.
Naopak díky
jednání Gabčíka s Kubišem a následným událostem v protektorátu byl
Velkou Británií odvolán podpis na Mnichovské dohodě a po válce došlo k
obnovení Československa v původních hranicích. I když cena, jakou náš
národ musel v následných represích zaplatit, byla obrovská.
Bratři
Mašínové získali po válce od Edvarda Beneše medaili za chrabrost, když
následovali příkladu svého statečného otce Josefa Mašína. Za to si
uznání zaslouží. Za věci, které následovaly, podle mého názoru, nikoliv.
Jeroným Tejc, stínový ministr vnitra za ČSSD
(Článek byl otištěn 22.6.2011 v deníku Právo)
