Hlavním hrdinou oné poslední, čtvrté části není Jan Hus, císař Zikmund nebo Jan Žižka, nýbrž Radek John. Tento oddaný bojovník za práva všech, ale zároveň nikoho, je v poslední době skutečně postaven do role, kdy se mu začínají stavět do cesty téměř všichni jeho nepřátelé, ale dokonce už i přátelé. Ostatně, dokazuje to i včerejší rozhovor poslance za stranu Věci veřejné Stanislava Humla (Mladá fronta Dnes, 27.10.2010), který se jako jeden z prvních mužů z řad vládní koalice postavil na opačnou stranu barikády a otevřeně přiznal, že jeho předseda a zároveň ministr vnitra by se raději měl zhostit jiného resortu, neboť na vnitru má evidentní problémy.

Dovolím si v této souvislosti citovat právě Stanislava Humla: „Mám pocit, že Radek John udělal těch chyb tolik, že už je jich příliš. Možná to bylo rétorikou, nezkušeností či čím, že se obklopil lidmi, kteří o resortu vědí málo.“ Tolik tedy doslovná citace muže, jenž se na rozdíl od Radka Johna v policejním prostředí pohyboval téměř třicet let, proto lze jeho slova brát s určitým respektem.

Už to není jen část občanů, významná část policistů a hasičů, opozičních politiků a novinářů (Vít Bárta mluvil o mediální štvanici), ale začínají se objevovat i první kritici z řad koaličních poslanců. Zda je to dobře nebo špatně ponechám na názoru čtenářů tohoto textu, ale osobně jsem přesvědčen, že to o něčem svědčí.

Nejsem zastánce příliš tvrdé kritiky a neustálého omílání výzev k odstoupení. Pokud to ovšem není nezbytně nutné a především zasloužené. Netvrdím rovněž, že jako případný ministr vnitra bych se nedopustil některých chyb. Na to máme právo každý a je třeba to respektovat. Z mého pohledu se však současný šéf tohoto resortu dopustil tolika omylů, přešlapů, nesplnění slibů a vyslovení pochybných myšlenek, že jsem byl nucen se ze své pozice stínového oponenta ozvat. A v tuto chvíli jsem nabyl přesvědčení, že tak musím činit nejen z hlediska lidského (vůči zaměstnancům spadajícím pod resort vnitra), ale také z hlediska profesního. Kdybych totiž v tuto chvíli mlčky přecházel Johnovy přešlapy, diskreditoval bych sám sebe.

Věřte však, že k odstoupení dnes vyzývat nebudu. Už v úctě k dnešnímu dni, kdy si společně připomínáme vznik samostatného československého státu. Jsou věci, které by si svéprávní lidé, mezi které samozřejmě počítám i Radka Johna, měli uvědomit sami. Věřím, že dnešní den pan ministr nepromarní a zamyslí se nad svým působením ve vládě, a také nad svým přínosem svěřenému ministerstvu. Opět jen připomínám, že fakt, že Radek John již dávno ztratil svůj politický potenciál, již zastává i poslanec jeho vládní strany. Nyní je sice jen jeden, ale jistě se postupem času naleznou další.

Inu, zdá se, že Jiráskovo pero svůj příběh ještě nedopsalo. Jisté je jen jedno: Radek John už nyní stojí proti všem.