Je to smutný den zejména pro advokátní komoru jako takovou, jež se tímto rozhodnutím bezprecedentně zpolitizovala. Za vstupem do její budovy naleznete různé verze advokátních slibů, tak jak se vyvíjely v čase. Myslím, že by nyní mohli směle obnovit ten z padesátých let minulého století, kde byl k věrnosti zákonům a ústavě připojen slib věrnosti prezidentovi a vládě. Pojďme spolu s Foltýnem umlčet kritiky, pojďme zapálit nevhodné knihy, kupředu levá zpátky ni krok!
Jen pro připomenutí, onen citát zní: „Věřím, že všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“
Myslím, že i žák druhé třídy základní školy chápe, že se nejedná o výhrůžku vůči komukoliv, nýbrž příkré morální odsouzení každého, kdo svou zemi a své občany zatahuje do vojenského konfliktu za účelem vlastního prospěchu. Prostě klasická chcimírská literatura, která se ještě v mé generaci vyučovala na školách. Dnes už se patrně jedná o závadné dílo, jež bude pěkně po budovatelsku nahrazeno dějinami genderu.
Proti rozhodnutí se samozřejmě odvolám a komoru poženu k soudu. Nicméně výsledek už nemůže nic změnit na tom, že Česká advokátní komora, které jsem dříve byl hrdým členem, zašlapala svou nestrannost a vložila se do boje proti svobodě názorového projevu v naší zemi, kterou by naopak měla úpěnlivě strážit.
Dnešek tak není ostudou pro mne, nýbrž pro Českou advokátní komoru. A její tolik, že by z ní bylo na několik kabátů.