01.10.2010 16:45:06
Co s Afganistanem? Vyslat tam jako misi Vondru a Schwarzenberga.
Vždycky jsem věděl, že pokud šetřím na nový vůz, nemůžu si v létě dovolit Mallorku a v zimě dvoje lyže v zahraničí. Ale pokud bych to udělal, měl bych dvě možnosti; žít na dluh, nebo šetřit na základních potřebách.
Zatímco v ostatních státech Evropy se vede civilizovaná diskuse na téma, jaké jsou cíle afghánského tažení, zda je možné dojít vítězství (pokud lze v tomto případě v kategoriích vítězství-prohra hovořit) a zdá má tato válka smysl, u nás se vláda s opozicí nebaví, anebo kritické názory odbývá obviňováním z nedostatečné loajality ke spojencům, ze švejkovství, ze zbabělosti.
Po 11. září jsme všichni následovali Amerikou zdrcenou terorem. Bylo nutné zlikvidovat pozice těch, kteří k šílenému útoku dali povel. Ale válka proti terorismu brzy získala pachuť. Došlo k omezení práv občanů, nicméně jak ukázaly útoky v Madridu a Londýně, teroristé neměli problém proniknout do srdcí našich měst a znovu udeřit.
Každá mince má dvě strany. Ta první říká, že bylo dobré hnízdo teroristů vykořenit. Podle té druhé vidíme, že odstranění Tálibánu sice bylo citelnou ranou podporovatelům teroru, ale též vedlo k odstranění významného pojítka neuvěřitelně heterogenního území obývaného znepřátelenými klany a pravděpodobně také k oživení drogového trhu. V Afghánistánu dnes vládne chaos, údajná demokratická vláda Karáího nemá žádnou legitimitu, konec války je ve hvězdách, spíše v nedohlednu. Začínají se objevovat seriózní hlasy, které hovoří o tom, že bude zřejmě nutné alespoň určité frakce Tálibánu k jednání o budoucnosti Afghánistánu přizvat. Za co tedy máme bojovat? Vláda, která se div nepřetrhne, jen aby se ukázala v poslušném světle, to sama neví.
Nemáme žádnou povinnost být v Afghánistánu. Náš hlas nemá o nic menší váhu než hlas veřejnosti v Německu, která se staví k angažmá vlastní země zde velmi kriticky, nebo hlas Holanďanů, který tamější vláda dokonce již vyslyšela a začíná vlastní kontingent stahovat. Být proti politice jestřábů Vondry a Schwarzenberga, nemá nic společného s antiamerikanismem a popíráním faktu, že Spojené státy jsou náš spojenec a přítel. Není to naše válka a máme právo říct ne nesmyslnému vyhazování peněz na projekty, které jsou v době škrtání, které má nejvíce dopadne například na rodiny s dětmi, prostě zbytečný luxus.
Je ironií, že téměř ve stejné chvíli, kdy se ministr obrany jen pár dní po stávce, vyvolané škrtací politikou, vysměje občanům do obličeje návrhem utratit 3 miliardy v afghánské černé díře, Karel Schwarzenberg nabízí kosovským elitám pomoc při vyjednávání o vstupu do EU. Tedy těm „elitám“, které byly kdysi vedené na seznamu teroristických organizací, obchodovali s bílým masem, drogami, podíleli se na vraždách a prodeji orgánů svých obětí.
Myslím, že bychom se mohli domluvit na kompromisním řešení. Do Afghánistánu by neodletěl kontingent čítající 200 vojáků, ale o něco menší. A sice ten nejzvláštnější útvar – vládní koalice se všemi 118 specialisty, včetně stratéga s modrou knížkou Vondry. A za své!
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
