Vylidňování Šumavy pod taktovkou ekologistů musí skončit

JUDr. Jiřina Rippelová

Vylidňování Šumavy pod taktovkou ekologistů musí skončit

Koncem dubna předali zástupci Svazu šumavských obcí petici Zachraňme Šumavu se 13 200 podpisy lidí. V petici bylo naprosto jednoznačně formulováno stanovisko jedenadvaceti šumavských obcí.

Jde o důležitý pokus, jak zastavit bezvládí na Šumavě, pokračující rozvrat ekosystémů, jak zabránit vylidňování Šumavy pod taktovkou ekologistů.

Jako člověk z regionu vnímám rostoucí strach lidí z postupujícího schnutí Šumavy. Vylidňující se obce kolem usychajícího Národního parku Bavorský les jsou jasným důkazem, jak to může dopadnout u nás, pokud Národní park Šumava nebude mít jasné mantinely pro práci.

Historií parku se táhne jako červená nit boj o výklad příslušných paragrafů zákona o ochraně přírody a krajiny a Nařízení vlády č. 163/91, jímž byl Národní park Šumava v roce 1991 založen. Na jedné straně tu máme požadavek ochrany a obnovy samořídících funkcí ekosystémů, na druhé zachování typického vzhledu krajiny. Co jsou ještě samořídící funkce, co je typický vzhled krajiny? Je typický vzhled krajiny lán suchých lesů, rozvrácený ekosystém lesa, na troud vyschlá půda, živořící semenáčky? Ekologisté nám budou jistě argumentovat, že ano. Spolu s mnoha lesnickými odborníky si ale myslím, že výše uvedené Nařízení vlády mělo na mysli zelenou, bohatě strukturovanou Šumavu.

Za dvacet let existence Národního parku Šumava se ani jedno vedení parku nedokázalo dohodnout s obcemi a vytvořit s nimi únosnou perspektivu založenou na trvalém rozvoji a trvalé vizi. Šumavské obce nevědí, jak v tomto bezvládí obstát. Stojí nyní spolu s oběma kraji za novým ředitelem správy parku Janem Stráským, ale všechny ředitelovy aktivity namířené k utlumení patrně už nezvládnutelné kůrovcové kalamity podkopává Hnutí Duha a touto organizací kontaktovaní vědci.

Je třeba rázně skončit s nechutnou hrou o Šumavu. V téhle hře ekoaktivistů jde o jediné: o vytvoření neprostupné divočiny podle kategorie IB, kde budou platit rozsáhlé zákazy vstupu a kde ekosystémy budou ponechány bez zásahu člověka. Ležící suché stromy jsou prvním krokem k realizaci jejich možná hezké, ale ve středoevropských podmínkách nerealizovatelné myšlenky. Ekoaktivisté ale svalují vinu jednou na Miloše Zemana, podruhé na Václava Klause a potřetí na Jana Stráského. Tvrdí, že tito tři pánové chtějí na Šumavě vykácené kopce a obchod se dřevem. Sní o tom, jak suchá Šumava bude přitažlivá pro turisty. Ve skutečnosti ekoaktivisté žádné turisty na Šumavě nechtějí. Ale už neříkají, že desetinásobné množství jedů bylo na Šumavě použito v době tzv. ekologického vedení ministra Bursíka, že tehdy tu byly historicky nejvyšší těžby v historii parku, a že správa parku většinu dřeva z těchto obrovských těžeb prodala.

Proto se nedivme, že se velká skupina rozumných lidí vzbouřila a vytvořila petici namířenou proti bezvládí na Šumavě. Vítám práci občanského sdružení Zachraňme Šumavu, protože na alarmující stav Šumavy poukázalo jako první. Věřím, že občané ani politici v Česku se nenechají zmanipulovat pěkně znějícími frázemi ekologistů, ani jejich blokádami. Spolu s autory petice věřím, že k řešení budoucnosti Šumavy bude přizvána široká odborná obec spolu s místními samosprávami. Jinak se Šumava stane hříčkou v rukou malé, ale dobře zorganizované skupiny lidí, kteří si osobují právo diktovat a vnucovat nám svou vůli.

Na poslední schůzi pléna Senátu 4. srpna se petice Zachraňme Šumavu projednávala. Stejně tak podklady k připravovanému zákonu o Národním parku Šumava. Tento zákon by měl například zamezit tomu, aby o Šumavě rozhodovaly nátlakové skupiny lidí, které za své rozhodování nebo politický lobbing nenesou žádnou odpovědnost. Stejně tak by měl přesně stanovit rozlohu prvních, druhých a třetích zón, aby nemohlo docházet k tomu, že jednostranným rozhodnutím ministra životního prostředí a proti vůli obcí a krajů dojde k plíživému rozšíření bezzásahových zón jako se to stalo v roce 2007.