Celá politicky motivovaná kauza se otevřela už v červnu, kdy se do sporu o kácení na Šumavě vložil  komisař pro životní prostředí Janez Potočnik. Konkrétně mu šlo o kácení kůrovcem napadených stromů v lokalitě Na Ztraceném u Modravy. Komisař byl  znepokojen tím, co se podle jeho názoru na Šumavě pod současným vedením národního parku děje, aniž by znal konkrétní situaci.

Inspektoři Evropské unie  Stefan Lainer a Ctibor Kocman přijeli na Šumavu ovlivněni stížnostmi ekologických aktivistů.  A i přes nepříznivý dojem z „trestní výpravy EK“ je výsledný dojem pozitivní.  Jasně zazněly tyto dva závěry: kácením nebyl narušen biotop v lokalitě  Na Ztraceném a rozsah I. zón v NP Šumava  je zcela interní záležitost České republiky.  

Smíme  tedy vůbec ve světle těchto závěrů vyhlašovat rozsáhlé bezzásahové zóny i přes varující zkušenosti z celého světa, v místech, která byla kulturně výrazně přeměněna? Je to stejné, jako bychom chtěli, aby civilizovaný člověk fungoval bezzásahově, bez asistenční pomoci.   Pokud nám někteří ideologové bezzásahovosti říkají, že na německé straně mají „vzorový národní park“ a že tam vůbec nezasahují, ráda bych připomněla,  jak  razantně se v posledních letech zasahovalo a zasahuje  v jádrové zóně Národního parku Bavorský les. Velká část bavorské veřejnosti nyní žádá o přehodnocení vládního nařízení o Národním parku Bavorský les a na základě novelizovaného zákona o ochraně přírody hodlá  naléhat  na  vyškrtnutí paragrafu  stanovujícího pro NP 75% bezzásahového území.  A také bych ráda připomněla současný boj proti plánovanému zřízení národního parku v oblasti Schwarzwaldu v Německu. Strach podnikatelů i místních obyvatel z plošného odumírání lesů je obrovský.  Příznivci zřízení parku slibují jediné:  park  prý zvýší návštěvnost regionu. Jsou však patrně na omylu, protože v regionu Národního parku Šumava a Národního parku Bavorský les návštěvnost bohužel rok od roku klesá. Sliby chyby. Evropská unie přijala principy trvalé udržitelnosti. A k nim patří i nutný konsensus při vyhlašování chráněných území. Silová řešení jsou špatná. Ochrana přírody je věcí bytostně národní, pro niž je nutno získat konsensus a spolupráci místních obyvatel.

Jiřína Rippelová,  senátorka na Šumavě