Na podzim 1938 - v zimě 1939 se Česká advokátní komora zcela zasazovala za to, aby z komory byli vyloučení advokáti židovského původu, a velmi se snažila o odebrání licencí advokátům, kteří museli prchnout z okupovaných Sudet. Nestihla to dotáhnout do konce, protože v březnu namašírovala do zbytku Čech nacistická německá vojska a tudíž začaly platit říšské zákony. Po Únoru 1948 se opět Česká advokátní komora aktivně zapojila do politických čistek, řadě advokátů, zejména těm, kteří se zúčastnili odboje na západní frontě, odebrala licence k provozování advokacie a podvolila se režimu. Totéž se opakovalo po roce 1968, kdy "nesouhlasící s poskytnutím bratrské pomoci" byli zbaveni možnosti vykonávat advokacii.

Jak vidno, Česká advokátní komora má skutečně "patent" na to, posluhovat politickým režimům. Má to ale jeden "drobný" nedostatek. Její činy, i když jsou mocenského charakteru, vůbec neznamenají, že má pravdu... Spíš je možno říci, že je to naopak... Pokud se dívám na "politické postoje" České advokátní komory z historického hlediska, mohu naopak říci, že nikdy politicky pravdu neměla a vždy se přidala k té nesprávné, na konec prohrávající straně. Ne že by mi prachy rostly na stromě, ale z tohoto hlediska považuji postoj České advokátní komory a moji penalizaci za více než uspokojivé: jsou totiž důkazem, že JÁ stojím na té správné, v budoucnu vítězné straně...