Prakticky po celou dobu výstavby byla Blanka v centru pozornosti veřejnosti i médií. Jednou pro obrovskou výši nákladů, které neustále rostly a pro trvalé podezření, že prostředky nejsou ani pod kontrolou, ani vynakládány hospodárně, jindy pro obavy části Pražanů z důsledků jejího provozu, nebo naopak z netrpělivosti jiných, že se termín dokončení neustále oddaluje, ale i z celé řady dalších důvodů.
A teď najednou, vlastně pár měsíců před ohlášeným termínem uvedení do provozu, kdy už je prakticky všechno hotovo, se dozvídáme, že je všechno jinak. Že prý není jisté, jestli vůbec příprava a schválení výstavby proběhlo v souladu se zákonem, jestli byla stavba organizována po celou dobu tak, jak bylo předem určeno a jak to požadovaly postupně se měnící zákony, nebo byly dodržovány limity pro navyšování rozpočtu a podobně.
Nemíním teď rozebírat právní, finanční, dopravní, organizační, ani jinou technickou stránku věci, i když by každá z nich stála za samostatný rozbor. Chtěl bych upozornit na úplně jiný aspekt této téměř absurdní záležitosti. A tím je přístup vedení města k celému problému. Připomínám, že v Praze máme za tři roky, které uplynuly od voleb do ZHMP už třetí vládu s tím, že poslední dva roky jde o vládu pod taktovkou TOP 09. Za zmínku také asi stojí skutečnost, že když se naposledy touto kauzou zabýval kontrolní výbor, byl jeho předsedou současný primátor. Než ale výbor práci dokončil, byl zrušen a navolen znovu už bez toho, aby opozice v něm měla většinu.
Pokud vím, byla za toto období zadána řada analýz u renomovaných kanceláří (a za „renomovanou“ cenu), které zastupitelé ani neviděli, v lepším případě se něco dozvídali ze sdělovacích prostředků. Teprve v červnu letošního roku uložila konečně Rada hlavního města (RHMP) provést kontrolu k tomu příslušnému odboru magistrátu. A ten, byť zadarmo, přišel s cennými poznatky.
Já bych čekal, že když RHMP dostane na stůl výsledek takové kontroly, který říká, že opravdu hrozí velký průšvih, tak začne vedení města okamžitě jednat.
Normální by asi bylo oslovit ostatní zastupitele a jejich kluby, svolat příslušné výbory a říci: Zdá se, že máme (Praha) problém, pojďme se poradit, co s tím můžeme udělat.
Normální by asi bylo spojit se s dodavatelem a říci – něco nám tady údajně nehraje, tak to pojďme vyjasnit a hledat řešení.
Ale jaká byla skutečnost? Dva měsíce si nechali výsledky pro sebe, a ani když se problém vyhrotil, tak nezačali jednat, ale reagovali typickým způsobem: Svolali tiskovou konferenci a vypustili senzaci. Blanka je černá stavba. Peníze máme, ale nedáme! Smlouva byla uzavřena svévolně a pro hlavní město je nezávazná. Budeme se soudit a podobně. Člověk měl pomalu pocit, že zítra začnou jezdit náklaďáky a Blanku zasypávat. Chápu, že média, a nakonec i voliči milují senzace, ale myslím, že občané čekají od vedení města hlavně seriózní práci, a ne trvale bulvární přístup. Bohužel se ale nejedná o nic výjimečného. Obávám se, že jsme jen svědky další ukázky toho, jak se vládnout nemá. Už v minulosti jsme mnohokrát kritizovali kabinetní přístup, neprůhlednost financování, ignorování zastupitelstva a vůbec metody vládnutí v Praze, a prakticky na každém zastupitelstvu to dokumentujeme na konkrétních příkladech. Ale to, co předvádí v poslední době menšinová vláda TOP 09, to už překračuje únosné meze. A že by někdy uznala vlastní chybu, nebo dala na dobře míněnou radu, to je opravdu velká výjimka.
Je pravda, že zatím převládá výrazný názor TOPky, a někdy to vypadá, že vedení města je v tom vlastně úplně nevinně. Věřím ale, že na tom přísloví o džbánu a utrženém uchu něco je a že většina Pražanů si dříve nebo později nakonec všimne, jak se věci opravdu mají. No a my se budeme snažit, aby to bylo raději dříve než později.
JUDr. Lubomír Ledl, člen Zastupitelstva hl. m. Prahy (za KSČM)
