Syriza v Řecku jasně zvítězila a jen dva mandáty jí chyběly k dosažení absolutní většiny ve třísetčlenném parlamentu.
Věřím, že máme všichni radost z tohoto úspěchu »Koalice radikální levice«, jak zní český překlad názvu vítěze (Synaspismos Rizospastikis Aristeras – SY.RIZ.A). Všem je nám asi ale také jasné, že Alexis Tsipras, novopečený řecký premiér a předseda tohoto nejsilnějšího uskupení řecké autentické levice, to vůbec nebude mít s uskutečňováním plánů a programu lehké. A nemám vůbec na mysli jen těžké váhy na mezinárodním poli v podobě Evropské komise, jednotného šiku věřitelů, bank a institucí, MMF a dalších, kteří Řecku ochotně pomáhali do současné situace, kdy jediným výsledkem pětiletého utahování opasků je větší zadlužení. To budou samozřejmě hlavní protivníci a kritici, i když bude mít dnes Řecko lepší vyjednávací pozici, než by mělo ještě před rokem, rokem a půl.
Na růžích nemá ale Tsipras ustláno ani doma. K získání absolutní většiny v parlamentu chyběly vítězi dva mandáty, a v takovém případě je řecká ústava neúprosná. Vítěz musí najít partnera, který mu umožní většinu garantovat nejpozději do tří dnů. Z podstaty věci vyplývá, že nejpřijatelnějším spojencem pro sestavení vlády by v takové situaci asi byla Komunistická strana Řecka (KKE), která získala ve volbách patnáct mandátů. Už jen proto, že jádrem a nejaktivnější složkou Syrizy jsou právě komunisté. Problémem ale je, že KKE se od počátku, a výjimkou nebyla ani tato volební kampaň, staví principiálně a velice ostře proti Syrize, obviňuje ji, že svádí dělnické a levicové hnutí z té správné cesty, není revoluční a trvá na setrvání Řecka v EU, byť za jiných podmínek.
Přesto hned ráno po vyhlášení výsledků volal Alexis Tsipras nejprve generálnímu tajemníkovi KKE (Dimitris Koutsoumpas) a pozval vedení strany k setkání a jednání a společnému položení květin u památníku na Kaisiariani. To je pomník na místě, kde fašisté popravili 1. května 1944 dvě stovky komunistů – antifašistů a toto místo je svaté pro všechny řecké komunisty. KKE však tento návrh odmítla s tím, že ani volby nezměnily nic na jejím stanovisku, že není nic nového k diskusi a že KKE nepodpoří v parlamentu vládu, kterou by Syriza eventuálně sestavila.
Teprve poté kontaktoval Alexis Tsipras předsedu pravicové strany Nezávislí Řekové (ANEL), která vznikla odštěpením od dosud vládnoucí strany a která vystupovala před volbami tvrdě proti diktátu Evropské komise, MMF a Evropské banky spojených s tlakem na úsporná opatření. Tyto tři instituce jsou v západní Evropě známy pod přezdívkou »trojka«. Výsledkem bylo, že ANEL vládu podpoří a ta tak bude mít dostatečnou podporu 162 poslanců. Za těchto okolností se Syriza rozhodla převzít vládní odpovědnost.
A pak už to šlo ráz na ráz. V šestnáct hodin složil Alexis Tsipras slib u prezidenta republiky, o půl hodiny později položil růže na Kaisiariani, v 16.45 vešel do paláce premiéra k převzetí úřadu. Končící premiér Samaras nebyl přítomen, odevzdání proběhlo na úrovni ředitelů kanceláří. Následující den bylo oznámeno kompletní složení nové řecké koaliční vlády. Zbývá vyjádřit vládě v parlamentu důvěru a v určeném termínu ještě jeden důležitý úkol – zvolit nového prezidenta republiky (právě jeho minulé nezvolení bylo mimochodem příčinou vyhlášení předčasných voleb, které Syriza ovládla).
Jistě bude zajímavé sledovat, kolik, jakou taktikou a s jakými důsledky se toho Tsiprasově vládě podaří prosadit tváří v tvář »bruselské vrchnosti« pod taktovkou Angely Merkelové. Možná ještě zajímavější bude sledovat, jak tento boj ovlivní »nedohoda« řecké levice, jaké to bude mít důsledky, případně jaká to přinese poučení. Nebudou to mít lehké. Ani venku ani doma.
Troufám si ale tvrdit, že oba tyto faktory nebudou důležité zdaleka jen pro Řeky, ale že budou mimořádně důležité také jako zdroj poučení, a možná i sebezpytování, pro celou evropskou autentickou, nebo chcete-li radikální levici (a snad nejen evropskou). Možná to bylo symbolické, že nedělní aténskou nocí zněly revoluční písně v tolika jazycích. A také proto bychom měli řeckým přátelům a soudruhům držet palce - všem. Aspoň já budu.
JUDr. Lubomír LEDL, místopředseda Strany demokratického socialismu
