Pro tuto metodu je charakteristické úsilí o co nejširší zapojení občanů do přípravy a realizace plánů obce v nejrůznějších oblastech. Právě pro důraz na hledání nástrojů k co nejširší účasti jsou tyto metody ve světě nazývány „participativní“.

   Mám na mysli projekt „Společně měníme Prahu 10“, který má myslím dost širokou podporu prakticky mezi všemi zastupiteli, ale i mezi občany. Nejdál se asi postoupilo v oblasti veřejných prostranství, dopravy a bezpečnosti, první kroky probíhakí i v oblasti sociálních služeb.

   Asi největší a nejsympatičtější asi zatím bylo veřejné setkání 5. června loňského roku v KD Barikádovna a hlavně Souhrnná zpráva z celého výzkumu, která pokud vím slouží i při rozhodování o tom, co a jak bude v blízké, či vzdálenější budoucnosti v Praze 10 „jinak“.  

   Pokud vím, v Praze, ale ani v ČR jako celku to zatím není běžné, ale ve světě je dnes již  řada měst, kde se „participativně“ tvoří (a také čerpá) dokonce i část rozpočtů. Mezi největší z nich patří např. Sevilla, nebo Bonn, ale i města velikosti Prahy 10, jako třeba Roma XI, Saint-Denis, nebo Cottbus.

   Tento způsob komunikace s občany však má také řadu úskalí. Jistě slouží k lepšímu poznání potřeb a přání veřejnosti, k lepšímu plánování, může zlepšit vztah občanů k MČ atd. Podmínkou je ale to, že bude fungovat i vazba zpět. Tedy od městské části k občanům. Tedy jinými slovy, že se veřejnost dozví, kde konkrétně se náměty realizují, respektive, že ten a ten projekt či změna je například výsledkem právě dříve vznesených připomínek. Zkušenosti ze zahraničí totiž ukazují, že pokud se tak nestane, podpora veřejnosti brzy vyprchá.

   Došlo mi to například při projednávání rozpočtu, kdy jsem si uvědomil, že řada těchto námětů je už skryta v některých položkách rozpočtu na letošní rok, ale bohužel doopravdy skryta.

   Proto bude úkolem nás všech, kteří „participativní“ metody podporujeme, abychom hledali takové cesty a kroky, které takovou zpětnou vazbu umožní. A netýká se to jen rozpočtu a práce finančního výboru, jehož jsem členem.

   Určitě by tomu napomohlo i to, kdyby se naopak také občané aktivně zajímali o osud námětů, které ze všech těchto setkání vznikly a byly publikovány.

Luboš Ledl