Jeho otevřenost a upřímnost mě přiměla, abych si já, jen tak sám pro sebe udělal otevřený „odpočet“, co mi vlastně politika dává a co bere…? V tomhle směru se asi dá říci, že jsem měl v životě štěstí, protože politika je pro mě asi to, čemu se říká koníček. Dokonce několikrát mi byl tento koníček i povoláním. Samozřejmě přináší nejen radost, ale i smutek, někdy dokonce pocit naprosté beznaděje a bezmoci. Ale většinou ty nejtěžší období přinášejí ty nejcennější zkušenosti.  Takovým obdobím byly třeba „předrozpadové“ roky, kdy jsem byl poslancem tehdy ještě Federálního shromáždění. Ale to je trochu jiná historie, byť její „uzavření“ rozdělením republiky mě přivedlo do Strany demokratického socialismu, která vznikla sloučením strany Levého bloku se Stranou demokratické levice v červnu 1997. Oslovil mě totiž její program - strana se zasazuje se o individuální politické svobody lidí stejnou měrou, jako o jejich sociální a další práva, zajišťující materiální a duchovní předpoklady života a rozvoje jejich osobnosti. Jsem totiž přesvědčen, že takto pojímaný rozvoj osobnosti je základem dalšího rozvoje celé společnosti.  Nezbytnou podmínkou naplnění této vize je však účinná spolupráce široce chápané levice. Právě snaha stavět mosty mezi jednotlivými levicovými silami a překovávání následků masivního antikomunismu je pro mě, resp. pro stranu a její členskou základnu možná v tuto chvíli největší prioritou. Neboli tím, čemu se moderně říká - velká výzva. Tedy motivem být alespoň trochu užitečným nejen sám sobě, ale i všem kolem mě.

Luboš Ledl