Včera jsem prostě nemohl uvěřit svým očím. Pustil jsem si jako obvykle hlavní večerní televizní zprávy a nestačil jsem se divit.
Začalo to tím, že moderátor, hlasem jen těžko skrývajícím rozhořčení, oznámil, že podle posledních zpráv proběhla v Lotyšsku veřejná bohoslužba a shromáždění na oslavu 71. výročí vzniku lotyšského batalijónu SS a hrdinských činů jeho příslušníků.
Následovala reportáž Miroslava Karase z Rigy, ze které jsem se dozvěděl, že veřejnost pobuřuje zejména tvrzení, že vzhledem ke vzniku legie v roce 1943 se její příslušníci nemohli podílet na holocaustu. V té době byla prý totiž již většina z 80.000 lotyšských Židů vyvražděna, a pokud se na tom někteří z pozdějších příslušníků SS podíleli, stalo se tak ještě takříkajíc v civilu a následující oběti už byly jiné národnosti.
Ale co bylo hlavní - vzápětí přepojil moderátor na Loretánské náměstí v Praze, odkud informoval ministr Zaorálek v přímém vstupu všechny diváky, že ministerstvo zahraničních věcí je velmi znepokojeno těmito událostmi, které jsou v hrubém rozporu s úctou k evropským hodnotám, ale také nečinným přihlížením, až tichým souhlasem lotyšské vlády. Současně prohlásil, že hned druhý den na zasedání ministrů EU bude žádat vysvětlení a případně navrhne proti Lotyšsku sankce, podobné těm, kterým bylo vystaveno Rakousko, když se do parlamentu dostala Heiderova FPO s podobnými názory na příslušníky SS.
Jenže jaké sankce, to už jsem se nedozvěděl, protože v tu chvíli jsem se probudil a zjistil, že to byl jen sen. Sen o tom, že přístup ministra zahraničních věcí a některých jeho kolegů ve vládě k uplatňování evropských hodnot, lidských práv a principů mezinárodního práva není selektivní, sen o tom, že z nás společně přestanou dělat hlupáky.
Ale možná, že chci příliš
mnoho, možná, že toho mají moc a prostě všechno jenom nestíhají, ale
možná také, že jsem jenom zaspal dobu, a oni ti lotyšští esesáci přece
také bojovali za evropské hodnoty a já jsem to jen včas nepochopil.
Na
druhou stranu existují ale i příklady, že se sny vyplnily. Tak snad
abychom raději nevěšeli hlavu, a zkusili pro to něco udělat.
Lubomír Ledl, místopředseda SDS, kandidát do EP za KSČM