Chvíli jsem věřil, že komunisté se ctí unesou odchod ze společné koalice ČSSD a KSČM ve vedení kraje. Z omylu mě vyvedla nostalgická slza Mgr. Borky (protože jeho článek není ničím jiným), kterou zamáčkl v oku, když vzdychal nad tím, jak jsme my, sociální demokrati, „hodili přes palubu spolehlivého partnera“ KSČM.
Neměl jsem a nemám důvod někoho obviňovat, nebo vytvářet iluzi, že jen já mám pravdu. Ale co se týče rozpadu krajské koalice ČSSD a KSČM, budu vždycky otevřeně hájit svůj názor. V okamžiku, kdy bývalý hejtman Karlovarského kraje oznámil svou rezignaci, jsme s KSČM začali jednat o budoucí podobě koalice. Přišli jsme s nabídkou, kterou náš partner neakceptoval, proto jsme změnili svoje návrhy. Ani tak jsme se však nesetkali byť s náznakem snahy o kompromis, o dohodu. Vyčerpali jsme všechny možnosti, jak dojít ke smíru. Komunisté nedodrželi koaliční smlouvu. Za těchto okolností musela sociální demokracie, která si plně uvědomovala svou zodpovědnost vůči voličům a hrozbu předčasných krajských voleb, začít jednat o možnosti sestavení koalice s jinými stranami.
Chápu frustraci komunistů z toho, že už nejsou ve vedení kraje. Tvrdit ale, že jsem „otevřel náruč pravici“, neboť se mi „zalíbila reálná síla založená na společenském postavení a penězích“, je směšné. V široké levopravé koalici jednotliví partneři přece mnohem více hlídají své kroky a činy a řídit takovou koalici je obrovská zodpovědnost. V tuto chvíli je pro mě podstatná jediná věc: dokázat našim voličům a lidem v Karlovarském kraji, že sociální demokracie dál pracuje na naplňování svých programových priorit a na rozvoji regionu a udělá všechno proto, aby společně s ostatními členy koalice dovedla kraj k řádným krajským volbám v roce 2016.