Ta vaše argumentace tím legitimním očekáváním, nebo jestli už ten nárok vznikl, náš postoj je, že ještě nikoliv, nicméně možná je trošku zbytečně akademická, protože pokud bychom tedy uznali to, že ten nárok vznikl, že to legitimní očekávání bylo dáno, tak se v zásadě jenom dostáváme do režimu té ochrany podle evropské úmluvy o lidských právech podle toho dodatkového protokolu číslo jedna, protože ta ochrana tam má být tedy poskytnuta jako jakémukoliv jinému majetku, nicméně to ještě neznamená, že ta ochrana je absolutní a že se na tu ochranu nebo na ten majetek v zásadě nedá sáhnout. A vlastně ten soud ve Štrasburku dovodil, že sáhnout se na to samozřejmě dá, pokud je v tom nějaký legitimní důvod a dělá se to na základě zákona. Tolik vlastně ta mezinárodní právní ochrana.
Nicméně pokud se podíváte i na českou Listinu základních práv a svobod, tak tam to hřiště je narýsováno, tak jak jsem tady předevčírem poslouchal projev Tomia Okamury a opravdu tedy jsem souhlasil s nějakými pasážemi té příručky, co četl, že opravdu sociální práva jsou práva třetí generace, kdy ten jejich rozsah vlastně není dán na ústavní úrovni, ale je dán teprve nějakým zákonem, který je provádí. My se tady bavíme, že jsme v prostoru čl. 30 Listiny základních práv a svobod, kdy občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří, nicméně podrobnosti stanoví zákon. A pak jsme v čl. 41, kdy těchto práv je možné se domáhat pouze v rámci mezí těch zákonů, což znamená, že ty zákony a rozsah těchto práv jde samozřejmě měnit. Optimální by bylo je měnit samozřejmě nahoru, nicméně bychom si to asi všichni přáli, ale taková situace bohužel není, a možná přijde doba, kdy je budeme muset měnit i dolů, jako to třeba dělají v ostatních státech, nicméně ani to vláda v zásadě nedělá, ona je také mění směrem nahoru, akorát že trošku zdrženlivějším způsobem.
Takže tím chci říct, že i když bych přijal to, že tam legitimní očekávání a ten nárok je, tak stejně to neznamená, že to nelze zákonem upravit, a to je to, o co se tady teď snažíme. Pokud bych měl tady třeba uvést nějakou judikaturu Evropského soudního dvora v této oblasti, tak ta judikatura ukazuje, že pokud to opatření je takříkajíc dočasné, tak může jít v zásadě i dost dolů, a to my ani neděláme. My v podstatě akorát brzdíme ten nárůst, takže tady se nikomu na tu stávající hladinu důchodů v zásadě nesahá. Proto i ten přístup je poměrně velmi zdrženlivý oproti jiným státům. Pokud byste se podívali na tu judikaturu Soudu pro lidská práva ve Štrasburku, tak byste to tam viděli. (Potlesk koaličních poslanců.)
