1) 5 koalice se rozhodla jít stylem vítěz bere vše. Od personálií, kde mimochodem ani 5 koaličních politiků proti 1 opoziční místopředsedkyni za ANO nedokáže Sněmovnu odblokovat a jen přihlížejí tomu, jak opozice důsledně využívá jednacího řádu PSP, až po evidentní zneužití institutu stavu legislativní nouze, což v minulosti při podobných choutkách podobné pravostředové koalice jasně judikoval i Ústavní soud ČR . Ukazuje se, že koaliční "mistři" politického řemesla odešli do exekutivy a tím si koalice díky nováčkům v čele Sněmovny značně zkomplikovala své fungování,ale zejména fungování státu. Opoziční fachmani se činí, což je mimochodem jejich práce. Jsme totiž parlamentní republikou a pokud parlament nefunguje i při robusní parlamentní většině 108 hlasů, je to na pováženou.
2) A teď pár slov pamětníka. Zažil jsem jako předseda největšího klubu jak vládní angažmá v koalici se 101 poslanci, tak roli opozičního klubu po volebním výsledku "100:100". V obou těchto situacích Sněmovna fungovala a to díky komunikaci vládních i opozičních klubů. Jednání byla někdy vyhrocená a tvrdá, ale na konci byl výsledek a dohody se ctily. Takto jsme například s Janem Kasalem, Jaromírem Talířem, Karlem Kühnlem,Vojtěchem Filipem,Pavlem Kovačikem, Ivanem Langerem, Vlastimilem Tlustým či Petrem Tluchořem byli schopni dohodnout vždy rámec průběhu schůzí, dohodu o čase projednání významných bodů, párování včetně párování vážně nemocných kolegyň či kolegů při důvěře vládě a podobně. Prostě politika včetně parlamentní je řemeslo a vyžaduje zkušenosti, nadhled a pochopení toho, že mít většinu ještě neznamená mít pravdu a jen tupě válcovat. A pro pořádek dodávám, že z výše uvedeného byly samozřejmě vyjímky (např. Cyril Svoboda po nehodě na vozíku při hlasování "101", Miloš Melčák a Michal Pohanka při důvěře Topolánkově druhé vládě)...
Pohled na "zablokovanou" Sněmovnu je vskutku nevábný. Ovšem míč je na straně koaliční většiny. Ne změnou jednacího řádu, ale tím, že pozve opozici k jednacímu stolu a budou jednat, jednat, jednat. Zakončím Baťovým " Neříkej, že to nejde, řekni že to neumíš..." . A to, že to prostě vládní většina neumí v mantinelech parlamentních pravidel,je zatím bohužel smutným faktem...
