Četnický strážmistr Flanderka se opět spokojeně usmál a uložil tajný reservát, „Sekretreservaten“, mezi ostatní do desek s nápisem „Tajná nařízení“. Bylo jich mnoho, které vypracovalo ministerstvo vnitra za součinnosti ministerstva zemské obrany, kterému podléhalo četnictvo.
Na zemském četnickém velitelství v Praze nestačili je rozmnožovat a rozesílat. Byly tu:
Nařízení o kontrole smýšlení místního obyvatelstva.
Návod, jak sledovat v rozmluvách s místním obyvatelstvem, jaký vliv mají na jeho smýšlení zprávy z bojiště.
Dotazník o tom, jak se chová místní obyvatelstvo k vypsaným válečným půjčkám a sbírkám.
Dotazník o náladě mezi odvedenými a těmi, kteří mají být odvedeni.
Dotazník o náladě mezi členy místní samosprávy a inteligenty.
Nařízení o bezodkladném zjištění, z jakých politických stran se skládá
místní obyvatelstvo, jak silné jsou jednotlivé politické strany.
Nařízení o kontrole činnosti předáků místních politických stran a
zjištění stupně loyality určitých politických stran, zastoupených mezi
místním obyvatelstvem.
Dotazník o tom, jaké noviny, časopisy a brožurky docházejí do rayonu četnické stanice.
Instrukce týkající se zjištění, s kým stýkají se osoby podezřelé z neloyálnosti, v čem jeví se jich neloyálnost.
Instrukce týkající se toho, jak získati z místního obyvatelstva placených donašečů a informátorů.
Instrukce pro placené informátory z místního obyvatelstva, začíslené na službě při četnické stanici.
Každý den přinášel nové instrukce, návody, dotazníky a nařízení. Zaplaven tou spoustou vynálezů rakouského ministerstva vnitra, strážmistr Flanderka měl ohromnou spoustu restů a dotazníky zodpovídal stereotypně, že je u něho všechno v pořádku a loyalita že je mezi místním obyvatelstvem stupnice I.a.
Rakouské ministerstvo vnitra vynalezlo pro loyalitu a neochvějnost k mocnářství tyto stupnice: I.a, I.b, I.c - II.a, II.b, II. - III.a, III.b, III. - IV.a, IV.b, IV.c. Tahle poslední římská čtverka znamenala ve spojení s „a“ velezrádce a provaz, s „b“ internovat, s „c“ pozorovat a zavřít.
Ve stolku četnického strážmistra nalézaly se všemožné tiskopisy a rejstříky. Vláda chtěla vědět o každém občanu, co si o ní myslí.
