V jednom aspektu navážu na pana poslance Chvojku, a to v tom, že já také zcela jistě nepatřím mezi nějaké oblíbence různých aktivistů, včetně rekonstrukce státu, a mohl bych tady hodiny a hodiny mluvit o tom, co mi vyváděli a vyvádějí zejména brněnští aktivisté. Nicméně, to, jestli mě někdo má rád nebo nemá rád, by mi nemělo zatemňovat zdravý rozum. A dovolte mi říci, co podle mého názoru znamená dnes ten zdravý rozum.
Myslím, že bychom měli ukončit společenský quazi konflikt, to quazi zdůrazňuji, zvaný registr smluv. Ukončíme ho dnes tím, že neschválíme vůbec nic? Jistě ne. Ukončíme ho tím, když schválíme senátní verzi? Jistěže ne. Takže já jsem připraven dnes, stejně jako minule, hlasovat pro původní poslaneckou verzi, protože si myslím, že ten zákon nakonec poté, co prošel úpravami, není tak špatný, jak zde slýchávám. Myslím si, že je dobře, že Sněmovna schválila opoziční návrh poslance Stanjury, že ten zákon se nebude týkat malých obcí, protože by je naprosto zbytečně zatížili administrativně. Současně musím kolegiálně říct, že mě imponuje taková ta buldočí vytrvalost kolegy Farského. Trochu mě mrzelo v tom průběhu, kolik různých představitelů různých stran náhle, když zjistili, že by na tom mohli získat politické body, tak málem tvrdili, že to vymysleli oni a chtěli to "ukrást". Já doufám, že ti, co nás teď poslouchají, tak chápou a sledují proces tak, aby když chtějí někoho ocenit, tak ho ocenili skutečně za to, co udělal, a ne za to, o čem mluvil a k čemu se naprosto uměle připojoval.
Dovolte mi ale říci ještě druhou věc, a ta je taky podstatná, na kterou bychom si měli dávat pozor. Registr smluv patří mezi tzv. Sunshine loss (?), jak se říká v Anglii, vymysleli to ale v angličtině v Americe. Tady bych chtěl jenom varovat: Všechno na světě, co člověk vytvoří, se nemá přehánět. Představa toho, že bude existovat nějaká společnost či stát, kde bude všechno veřejné, všechno se bude vědět, to už tady bylo v minulosti mnohokrát, a žádný takový stát nemá šanci na přežití už jenom proto, že také existují okolní státy. V dnešní době třeba, když žijeme v něčem, co je málem válečný stav, tak představa, že všichni naši nepřátelé, a nemusím je teď ani jmenovat, o nás vědí úplně všechno, zatímco my o nich vůbec nic, tak volám po té míře, která by měla být. Odkazuji i na nejmodernější americkou literaturu, která se zabývá dopady těch Sunshine loss. To je takový ten popruh nezamýšlených důsledků. A v čem jsou ty důsledky? No jsou bohužel i v tom, že tam, kde se politici nebáli svobodně rozhodovat, se dnes bojí svobodně rozhodovat. A já bych tady chtěl říci, že jestliže existuje společnost, kde se představitelé státu, tzn. lidé, kteří mají moc, bojí svobodně rozhodovat, tak je naprostá iluze, že takováto společnost jako celek může být svobodná. Tento zákon, který zde máme, si myslím, že je v míře rozumné, jenom, a tím se obracím i na veřejnost, která zde přišla, aby o tom také přemýšleli, přehánět se nemá skutečně nic, ani to, co všechno má být zveřejňováno, protože to ohrožuje samou podstatu státu a samou podstatu politiky. Politika bez tajností je naprosto nemožná, nikdy taková nebyla a je vyloučeno, aby se všechno vědělo. Je to naprostá hloupost si tohle myslet. A znovu odkazuji, píší to chytřejší hlavy, než jsem já, zejména v Americe, kde ty zkušenosti mají největší.
Ještě musím říci jednu věc. Ta poznámka pana kolegy z komunistické strany Klána o tom, kdo financuje rekonstrukci státu, jestli to jsou Američané či Britové nebo nevím, kdo, víte, co je na tom nejsmutnější? Mně je to celkem jedno, že to sponzorují Američané, ale mě jen fascinuje, že Amerika, která má dnes bojovat s Islámským státem, má se starat o to, kam až všude se "cpe" Rusko, tak má čas na to, zabývat se tím, jaké platí zákony v České republice. A mně je spíš smutno z toho, vůči té Americe, ne, že by mě zajímalo, kdo platí rekonstrukci státu, protože já politicky proti Americe nic nemám a myslím si, že kdyby Amerika oslabila, budeme se divit.
Závěrem. Debatu, kterou my vedeme o tom, jestli nějaká společnost má všechno vědět nebo nemá, ta není první, ta se vedla mockrát. Vedla se zásadně, a je to dostupné, např. v období francouzské revoluce mezi jakobíny, girondisty a royalisty. Tady jenom, opravdu si najděte čas, a to, co my tady řešíme, oni řešili také, stačí si přečíst to, co říkali v tehdejším konventu a Sněmovně, ten názor se různě měnil, to, co tam říkal Danton, Robespierre, St. Just a Mirabo a ještě možná Brizo (?) za girondisty. Tam máte všechno to, co my tady řešíme. A víte, co je největší na tom? Samozřejmě to je ten zákon těch důsledků. Když zvítězili jakobíni, kteří byli nejvíce pro tu otevřenou společnost, tak všechno utajili a jenom popravovali. Čili nevěřme tomu, že to takhle jde. Nejde a je to mnohokrát vyzkoušeno.
