Návrh reaguje na neuspokojivý stav, kdy je podle statistik 90 procent českých dětí svěřováno do péče matky a střídavá, případně tzv. společná výchova je soudem nařízena pouze u 3 procent případů. Důvodem často není ani zájem dítěte, ani ochota rodičů podílet se po rozvodu na výchově dítěte společnými silami. Důvodem je zejména stávající platná právní úprava a nepružné soudy, které střídavou péči neuplatňují ani tam, kde jsou všechny její podmínky naplněny.
Právo výchovy dítěte oběma rodiči přitom předjímá Ústava i Listina základních práv a svobod. A není důvod, aby v tak drtivé většině případů byly děti svěřovány do péče pouze matek. Jde v podstatě o diskriminaci, kdy se nesmyslně naloží povinnost výchovy na jednoho z rodičů, čímž mohou v důsledku trpět právě děti. Nejnovější psychologické studie potvrzují, že děti z rozvedených manželství, které žijí pouze s jedním rodičem, mají častější sklony k patologickému chování. Příklady ze zahraničí ukazují, že naopak děti ve střídavé péči jsou v lepším psychickém stavu než ty, které jsou v péči jednoho rodiče a kterým je odpírán kontakt s druhým rodičem. Střídavá péče nedělá z dětí polosirotky, jak jsme tomu bohužel často svědky u rozvedených rodin. Umožňuje, aby zažívaly různost prostředí a vztahů, čerpaly z nich výhody a sociálně se přitom rozvíjely. Oběma rodičům dává možnost své děti skutečně vychovávat, nejen se s nimi navštěvovat. Jsem proto přesvědčen, že v případech, kdy rodiče mají vůli i možnosti se na střídavé péči podílet, by tato forma péče měla být primární volbou.
Přesto si uvědomuji citlivost této otázky a na půdě sněmovny očekávám věcnou a detailní debatu o konkrétní podobě zákonných změn. Ani čárka z tohoto návrhu není vedena snahou vyhovět hlasitým požadavkům řady organizací, které hájí práva otců či matek ve vztahu k dítěti. Při čtení jejich petic se totiž nemohu zbavit pocitu, že vehementně bojují především za své osobní zájmy a zájmy svých dětí ponechávají mlčky stranou. Zájem dítěte přitom nesmí být za žádných okolností dotčen. Je navýsost individuální, stojí na prvním místě a je nepřekročitelný. Rozumná změna v zákoně o rodině má pouze zvýšit šance, aby mělo v České republice po rozvodu mámu i tátu více dětí.
JUDr. Pavel Staněk, předseda OS Hradec Králové a poslanec PČR
