Mnozí jsme zaznamenali kauzu, kterou rozpoutala ombudsmanka Anna Šabatová, a to díky svým »agentkám« z romského etnika. Tyto agentky předstíraly zájem o pronájem bytu a poté, co pracovníci realitních kanceláří zjistili, že se jedná o Romky, odmítli s nimi smlouvu uzavřít. Odůvodnili to tím, že si to nepřeje majitel bytu. Ombudsmanka dospěla k zajímavému názoru, a to, že i odmítnutí takto nastrčené osoby hledající bydlení pouze »naoko« snižuje její důstojnost a vzniká jí tak újma. »Ve zprávě z šetření jsem se zabývala také otázkou situačního testování. V této věci jsem dospěla k závěru, že nemateriální újma, která vznikne osobě mající diskriminační znak (zde etnicita), ucházející se o bydlení ‚pouze naoko‘, je srovnatelná s újmou vzniklou osobě skutečně hledající bydlení. Pokud při takovém ověřování dojde k neoprávněnému zásahu do jejích práv, má shodné nároky, jako kdyby se setkala s diskriminací nečekaně,« tvrdí Šabatová. Ve věci byla podána žaloba a tou se nyní bude zabývat Okresní soud v Litoměřicích.

Byl však postup paní ombudsmanky použitím situačního testování správný a zákonný? Pokud chce policejní orgán v trestním řízení využít institutu agenta, jedná se o procesně složitý postup, aby agent mohl v zájmovém prostředí působit, a jeho činnost musí být povolena soudem. Ombudsmanka, která by měla dbát na dodržování zákonných norem, si jen tak a z peněz daňových poplatníků takové agentky sjedná a také zaplatí a pak ještě přitakává (a možná i iniciuje) jejich žalobám za diskriminaci. Jak je to však s právem vlastníka věci, zaručené Listinou základních práv a svobod, svobodně nakládat se svou věcí, tedy i právem určit, komu půjčím kolo, auto a jinou věc movitou? A proč si nemohu sám určit, komu pronajmu byt? Bude ombudsmanka hájit i tato práva?