Nezapomenou při tom zdůraznit způsob spáchání a konstatovat stoupající agresivitu až brutalitu v jednání pachatelů. Těmi často bývají mladí lidé. Od mnoha odborníků v této souvislosti opakovaně slyšíme důrazné varování, že celá společnost hrubne. Důvody tohoto stavu je třeba spatřovat nejen ve výchově a nedodržování tradičních morálních hodnot, ale i v nedostatku pozitivních příkladů, a to nejen v nejbližším okolí, ale třeba i mezi významnými osobnostmi veřejného a společenského života. Ten, kdo dodržuje zákony a obecná pravidla slušného chování, je nezajímavý a nezřídka bývá označován i za idealistického „blázna“.
Když jsem byl koncem října 2013 zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, vstupoval jsem do těchto prostor s určitou mírou pokory. Mnoho nových kolegů poslanců jsem znal pouze z televize a považoval jsem je za určitou autoritu. O to horší bylo setkání s realitou, s chováním některých kolegů nejen přímo ve Sněmovně, ale i v běžném životě, které si v ničem nezadá s chováním snad běžným pro restaurační zařízení IV. cenové skupiny. Když jsem na 10. schůzi při projednávání jednoho sněmovního tisku vystoupil v diskusi a dovolil si mít jiný názor, než předkladatelé za řad pravicové opozice, byl jsem poslancem Miroslavem Kalouskem označen za „komunistického fízla, jehož názory nemůže brát vážně“. Wikislovník vykládá význam slova fízl buď obecně, zhruběle jako příslušníka tajné policie nebo hanlivě jako osobu, která udává jiné. To, že se jedná o výraz vyloženě hanlivý, dokládají i další odkazy na internetu. Paušalizovat slovo fízl na všechny příslušníky policie, kteří sloužili před i po roce 1989 stejně jako já, je urážející, neboť mnoho z nich je stále ve služebním poměru k Policii ČR, a mnohdy ve vrcholových postech policejního managementu. Vzhledem k tomu, že toto označení považuji za osobně urážlivé a nevhodné pro projevy v prostorách zákonodárného sboru, podal jsem mandátovému a imunitnímu výboru podnět pro projednání. Někteří kolegové mi řekli, že by si to s poslancem Kalouskem vyřídili jinak, tzv. chlapsky, ale já jsem asi idealista a nemíním proto přistoupit na takový způsob chování a degradovat tak morální hodnoty, k nimž jsem byl vychován, které vyznávám a které předávám studentům i vlastním dětem.
Odborníci již dlouho a opakovaně vyzývají k nápravě stavu věcí veřejných, k návratu morálky do běžného života a apelují přitom na každého, kdo k tomu může jakkoli přispět. Politici, jako osoby veřejně známé, by podle mého názoru měli být v této věci příkladem. Uvidíme, jaký názor na etické hodnoty chování poslanců bude mít mandátový a imunitní výbor.
JUDr. Zdeněk Ondráček, poslanec Parlamentu ČR za KSČM
