v úvodu mi dovolte, abych vám poděkoval, že jste napodruhé zařadili tento bod k dnešnímu projednání a zároveň asi nějaká výzva, abychom tento dokument velmi dobře nastudovali a poslouchali to, co bude říkat ministr vnitra a ministr zahraničí, ale čím bude argumentovat také řada diskutujících.
Já z úvodního slova pana ministra si v podstatě říkám jednoduchou otázku, když je to všechno tak nezávazné a všechno k ničemu, je to jenom tak politické, tak proč to rovnou neodmítneme, vždyť nám to celkem může být jedno, vždyť to není v podstatě nic zásadního, politici jezdí, diskutují, ale nevyplývá z toho nic závazného pro Českou republiku, tak proč hned na začátku neříci, že se nám to nelíbí a v podstatě to, co říká pan premiér a možná bude říkat za pár hodin v Rakousku, tak proč vlastně neříci natvrdo, že nás tyto dvě deklarace nebo globální pakty nezajímají.
Ale pojďme k tomu, co jsem si připravil. Jak bylo zmíněno, ve dnech 10. a 11. prosince 2018 mají členské státy Organizace spojených národů v Maroku přijmout závazek v oblasti migrace, a to globální pakt pro bezpečnou, řízenou a pravidelnou migraci, společně s téměř nediskutovaným globálním paktem o uprchlících.
Obdobný dokument, navržený Evropskou komisí, známý pod názvem Dublin 4, sice již "spadl pod stůl", nicméně mnohem závažnější dokumenty OSN a Evropské unie, globální pakty, zůstávají v podstatě bez povšimnutí, i když obsahově předčí v mnoha směrech navrhované změny dublinských smluv. Tyto změny budou mít pro Evropu za následek pravidelné a mezinárodními organizacemi řízené přesidlování migrantů a uprchlíků do Evropy.
V současné době jsou zpracovány návrhy dvou globálních paktů, globální pakt o uprchlících a globální pakt o bezpečné, řízené a pravidelné migraci, kde neexistuje jejich oficiální český překlad, protože OSN své dokumenty v českém jazyce nevydává. U globálních paktů se již nejedná z mého pohledu a z pohledu komunikace s právníky o právně nezávaznou deklaraci, i když se to v jejich úvodu uvádí /a v tom mohu souhlasit s panem ministrem/, ale o mezinárodní smlouvy, jež jsou podle článku 10 Ústavy České republiky postaveny nad národní zákony.
Zde by to chtělo určitě právní stanovisko právních autorit, aby nám řekly, jestli deklarovaná nezávaznost těchto globálních paktů je opravdu tak nezávazná, anebo nám v tom vznikají závazky podle mezinárodního práva.
Globální pakty v některých směrech legalizují ilegální migraci. Signatářské státy totiž již nebudou smět v uvozovkách kriminalizovat aktivity neziskových organizací, a to ani ty, které odporují národnímu nebo mezinárodnímu právu. Dále sjednocují na základě lidských práv postavení uprchlíků a migrantů, což v praxi bude znamenat chránit práva i ilegálních migrantů, v podstatě to znemožní jejich vyhoštění zpět do země jejich původu.
Celá navrhovaná politika je postavena na dobrovolnosti a zásadě nenavracení. Samozřejmě zde nechybí ani přerozdělování migrantů a uprchlíků, my to známe pod pojmem povinné kvóty, které jsou v globálním paktu schované pod jinými pojmy, a to pod pojmem spravedlivé rozdělení břemene a zodpovědnosti.
Globální pakty migraci nezpomalují a ani nebrzdí, naopak ji z mého pohledu podporují a dokonce k ní i vyzývají. Globální pakt o uprchlících se týká uprchlíků, kteří opouštějí své země z důvodu války nebo politického pronásledování a jejich status je upraven ženevskými konvencemi, kdežto globální pakt o bezpečné, řízené a pravidelné migraci se týká osob, které migrují "z jiných důvodů". Své země opouštějí z důvodu chudoby, dopadu klimatických změn, nedostatku pracovních příležitostí apod.
Stavebními kameny globálních paktů jsou mezinárodní deklarace, kde mezi nejzásadnější patří Newyorská deklarace o migrantech a uprchlících, přijatá 19. září 2016 tehdejší vládou Bohuslava Sobotky a usnesení Evropského parlamentu o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a uprchlících, které bylo 16. dubna tohoto roku v Evropském parlamentu odhlasováno.
Do otázky ratifikace globálních paktů spadá i Marrákešská deklarace, která se hned ve svém úvodu odvolává na deklaraci newyorskou. V Newyorské deklaraci se v bodě 63 signatáři zavázali k procesu jednání na mezinárodní úrovni, vedoucí k přijetí globálního paktu. Newyorská deklarace je nedílnou součástí globálních paktů a jednoznačně podporuje migraci do Evropy a převod pravomocí v otázce migrační politiky na mezinárodní a neziskové organizace.
Od Newyorské deklarace v minulosti odstoupilo Maďarsko a Spojené státy americké a oba státy se stáhly z přípravy globálního paktu o migraci, neboť tento pakt je neslučitelný s jejich migrační politikou.
Usnesení Evropského parlamentu o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a uprchlících se rovněž odkazuje na Newyorskou deklaraci a schvaluje veškeré její body. Evropský parlament navíc žádá de facto o legalizaci kriminální činnosti neziskových organizací, čímž jim zaručuje imunitu, vyzývá k masovému rozvoji přijímání migrantů a plnění kvót a jejich přerozdělování, popřípadě ignoruje negativa a problémy spojené s migrací a uznává jejich oboustranný přínos, dokonce uznává migraci jako účinný nástroj proti chudobě.
OSN a Evropská unie přenášejí odpovědnost, kterou za sebe nesou sami imigranti a za ně především jejich mateřské státy, na ostatní vyspělý svět, kam migranti míří. Evropský parlament vytváří nátlak na přijetí globálních paktů a vyzývá Evropskou unii, aby na sebe vzala vedoucí úlohu v tomto procesu a aby odsoudila jiné země, v tomto případě USA a Maďarsko, a u Maďarska jste důsledky viděli v minulém týdnu, které opouštějí jednání nebo se jim podařilo oslabit obsah konečného paktu.
Po přijetí obou globálních paktů bude muset Česká republika změnit národní a azylovou politiku, v jejímž důsledku dojde ke ztrátě kontroly v oblasti migrační azylové politiky a tyto pravomoci přejdou na mezinárodní organizace, spadající pod Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky. Prováděcí pravomoci přejdou na mezinárodní sektor, náboženské organizace nebo soukromý sektor.
Mohli bychom si položit otázku, jak to bude s přerozdělovacím mechanismem. Globální pakt o uprchlících, který upravuje přístup k přijímání uprchlíků, obsahuje i přerozdělovací mechanismus, jak jsem zmínil v úvodu svého vystoupení, který je také v Dublinu 4, a to známe pod pojmem povinné kvóty. V globálním paktu o uprchlících je přerozdělovací mechanismus často zmiňován jako - opakuji - spravedlivé sdílení zátěže a zodpovědnosti.
V návrhu Dublinu IV byl korekční přerozdělovací mechanismus, chcete-li povinné kvóty, vypočítáván a kontrolován Agenturou Evropské unie pro azyl, která se přímo zodpovídá nejvyššímu orgánu Evropské unie, Evropské komisi.
Konečnou kontrolu nad plněním a fungováním povinných kvót měla mít Evropská komise. Při uplatnění korekčního mechanismu měl být použit referenční klíč založený na počtu obyvatel a velikosti ekonomiky jednotlivých členských států tak, aby tento mechanismus odlehčil členským státům, jež jsou vystaveny neúměrnému tlaku. Pokud se členský stát rozhodl, že se ke korekčnímu mechanismu po dobu 12 měsíců nepřipojí, byl povinen zaplatit pokutu ve výši 250 000 eur ročně za jednoho nepřijatého žadatele o azyl.
Další otázkou by mohlo být, jak je to se slučováním rodin. Po přijetí globálního paktu nastane členským státům nově povinnost slučovat rodiny nejen uprchlíkům, ale i migrantům, a to hlavně u dětí bez doprovodu a ve všech fázích migrace. Jak bude fungovat návratová politika? Globální pakt o uprchlících staví návratovou politiku pouze na bázi dobrovolných repatriací, a to i pro země původu uprchlíků. Hostitelské země mají po přijetí globálních paktů finančně, technicky a jinak podporovat země původu, čímž mají vyřešit příčiny vysidlování a zjednodušit návraty uprchlíků zpět do svých zemí. Přijetím globálního paktu o migraci bude členským státům znemožněno tzv. kolektivní vyhošťování. Každý migrant bude muset být posouzen individuálně a vyhošťování bude možné pouze tehdy, pokud bude v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv. Přijdou-li migranti opouštějící své země z důvodu hledání nových ekonomických příležitostí, lidé opouštějící své domovy z důvodu potravinové nejistoty, chudoby, porušování lidských práv, nepříznivých dopadů klimatu a z důvodu dopadu nepříznivých katastrof, tak jak je vyjmenovává Newyorská deklarace, nebudou je členské státy moci vyhostit zpět do jejich zemí původu, protože by tím porušily lidská práva.
Jakou úlohu v těchto paktech sehrávají neziskové organizace? Můžeme říci, že globální pakty jsou neziskovkám ušity přímo na míru. Neziskové organizace budou mít po přijetí globálního paktu o uprchlících volné ruce nejen k přípravě a plánování, ale i k realizaci programů pro uprchlíky a migranty a pravomoc v přerozdělování financí. Neziskové organizace budou migrantům a uprchlíkům v plnění migrace jako lidského práva aktivně pomáhat, a to zcela beztrestně, v případech, kdy poruší jiná národní nebo mezinárodní práva, protože jim globální pakty zajišťují v podstatě imunitu. Tím se zlegalizuje a začne provádět nyní ilegální převaděčství, které přejde z kriminálních převaděčů na neziskové organizace. Tento krok migraci nesníží, ale naopak ji ještě více podpoří, protože migranti budou vědět, že je neziskové organizace bezpečně převezou do Evropy, odkud nebudou moci být jednoduše vyhoštěni a kde se o ně velmi dobře postarají.
Zajímavé je také, jak Evropská komise nebo jak tyto pakty hovoří o možnosti informovat občany Evropské unie o těchto aktivitách. S přijetím globálních paktů signatářské státy přijímají i cenzuru na informace týkající se migrantů a migrace. Globální pakt o migraci zavazuje signatářské státy informovat pouze o pozitivech migrace, negativa jsou vnímána jako projevy rasismu a xenofobie. Médiím, která budou migraci kritizovat, budou zastaveny finanční a materiální prostředky.
Co říci závěrem. Globální pakty nejsou nastaveny tak, aby nelegální migraci utlumily nebo jí zabránily. Naopak, migraci, i masovou, podporují a nelegální migraci legalizují přesunutím prostředků a mechanismů řízení z ilegálních převaděčských skupin, chcete-li pašeráků lidí, na členské státy, legální mezinárodní instituce, neziskové organizace a soukromý sektor. Pokud budou globální pakty v prosinci v Maroku signatářskými státy přijaty, zaváže to tyto nadnárodní smlouvy ratifikovat i na národních úrovních, čímž se stanou závažnou součástí národního právního řádu. Má-li Česká republika zachovat vlastní rozhodovací pravomoc i v otázce migrace a poskytování azylu, měla by globální pakty nepřijímat a po vzoru velkého bratra za louží, Spojených států amerických a Maďarska odstoupit od Newyorské deklarace o migrantech a uprchlících.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi poděkovat, že jste mě vyslechli. Zároveň mi dovolte poděkovat lidem, kteří mi zaslali podklady pro toto vystoupení. Jsem připraven na diskusi, zároveň žádám, aby diskuse byla věcná a pokud možno jsme se dobrali ještě dnes nějakého závěru.
Děkuji.
